Heliodor Pika

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

3.7.1897 Štítina u Opavy 21.1.1949 Bory u Plzně Popraven a pohřben neznámo kde

PD,1991 Vítězné náměstí 1500/5



Divizní generál armády ČSR.Byl v československém odboji l.i 2.svě- tové války.Vojenský atašé pro Rumunsko a Turecko v Bukurešti (1932-1937),náčelník vojenské mise exilové vlády ČSR u vlády SSSR. Náměstek na generálním štábu min.národní obrany ČSR.


 "Jsem přesvědčen,že nejde o justiční omyl,vždyť vše je tak průhledné,

- že jde o politickou vraždu...Je mi líto,že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu,nebo aspoň neříci vyloženou lež buď z donucení,anebo z konjunkturalismu."

                                    H.Pika: Z dopisu na rozloučenou


     Když mu předseda senátu v pracovně velitele věznice na Borech sdě-

lil,že 21.června ráno v 6.00 hod. bude oběšen,zůstal klidný.Před pátou rá- no se synem a obhájcem připili na spravedlivější republiku:"Umírám jako voják".Ještě zbyla jiskra naděje na milost presidenta Gottwalda.Francouz- ský generál Focher poslal důkazy o zfalšování faktů,jenže pravda musela ustoupit předem danému verdiktu soudu: "zločin vojenské zrady a zločin zneužití služební moci".

     Teprve v roce 1968 za vlády reformního křídla Komunistické strany

požádali obhájce,rodina a rodná obec o Pikovu rehabilitaci.Málokdo věřil, že by kolařův synek zradil český národ,k němuž se v německém prostředí hrdě hlásil.

     Šestičlenná rodina mu umožnila vystudovat gymnasium v Opavě a když

za l.světové války z gymnasia udělali kasárna,odjel Haluš,jak mu říkali, pracovat do lékárny v Novém Bydžově.V říjnu 1915 musel k domobraneckému pluku v Opavě a po maturitě v dubnu 1916 mašíroval na ruskou frontu.Za tři měsíce přeběhl k Rusům.Bojoval v bitvě u Zborova 2.července 1917 s Rakuš- ny,která znamenala průlom do rakouské fronty a mezi prvními se přihlásil do čsl.legií.V roce 1918 se střetl jako legionář s ruskými vojsky proti rakousko-německým vojskům u Bachmače.Prošel sibiřskou anabázi legionářů

a po bojích čsl.legií na sibiřské magistrále vyplul s lodí s legiemi z Vla- divostoku do Francie.Domů přišel s výložkami poručíka a s medailemi za hr- dinství.

     V armádě poznali jeho mimořádné vojenskostrategické schopnosti a umě-

ní diplomacie.To předznamenalo jeho život: pěchotní vojenská škola,válečná akademie v St.Cyru ve Francii a po krátké době jej ministerstvo obrany vy- slalo jako vojenského atašé v Bukurešti pro Rumunsko a Turecko.Mohl v letech 1932-37 sledovat německé válečné přípravy.Canarisova zpravodajská služba cílevědomně zkoumala východ.Pika si získal důvěru rumunského dvora a poda- řilo se mu přispět ke zbudování železnice z Rumunska do SSSR.Věděl,že Ca- naris se snaží rozbít tzv.Malou dohodu,čili vojensko-politickou alianci ČSR - Jugoslavii - Rumunsko (1921-1939).Pomáhal uprchlíkům z Německa a na- vázal spolupráci s anglickou zpravodajskou službou.Jen dík svým rumunským konexím se mu podařil útěk.

     V tom čase byla v Londýně ustavena exilová čs.vláda,která jej jmeno-

vala vedoucím čs. vojenské mise u vlády SSSR v Moskvě. "Hlavním našim přá- ním a základním politickým cílem Vašeho poslání v Moskvě",psal mu dr.E.Be- neš,"je získat možnost osobního přímého styku s ústředními sovětskými mís- ty politickými a vojenskými".SSSR uznalo Čs.exilovou vládu v Londýně 18. dubna 1941 a Pika byl podřízen přímo ministru obrany čs.vlády v Londýně gen.Ingrovi.

     V SSSR se připravala čs.vojenská jednotka a vznikla i čsl.- sovětská

zpravodajská spolupráce,jež položila základy budoucí svobodné ČSR.Pika byl v říjnu 1941 u vzniku čsl.velvyslanectví v Moskvě,do jehož čela zvolili vyslance v Moskvě Zdeňka Fierlingra.Absolvoval jednání o přípravě Sloven- ského národního povstání.Musel proto jednat rovněž s Londýnem i s povstale- ckým štábem na Slovensku.Dne 25.srpna 1944 napsal depeši nadřízenému mi- nistru gen.Ingrovi: "Prosím Vás,pane ministře,abyste odevzdal panu prezi- dentovi toto hlášení.Podle spojenecké smlouvy Sovětský svaz zaručil plnou nezávislost ČSR a zavázal se,že nebude zasahovat do vnitřní politické úpravy".

     Pika se vrátil domů ověnčen 30.řády - Francie,ČSR,Anglie,USA a SSSR.

Jmenovali jej zástupcem náčelníka generálního štábu gen.Bočka a s pověře- ním vlády odjel s dr.Clementisem na Pařížskou mírovou konferenci,po níž musel podstoupit operaci žlučníku.Ze spleti poválečných tajných jednání doma vytrčil na Piku další osud.Ještě v rekonvalescenci po operaci si pro něho domů 5.května 1948 domů přišla policie.Odvezli ho k výslechu do vily v Dělostřelecké ulici ve Střešovicích a od té chvíle se už domu nevrátil.

     Vyšetřovací komise ho obžalovala z "vojenské velezrady",které se měl

dopustit za války.V čele vyšetřování stál gen.B.Reicin.Ten vlastně gen. Piku dovedl až k soudu a rozsudku smrti za zradu.Podobných rozsudků pada- lo po Únoru 1948 hodně a byly jako vejce vejci podobny praktikám známých procesům v SSSR v letech 1937-8,v nichž byly zlikvidovány vůdčí kádry so- větské politiky.Praktikové těchto soudních inscenací "pomáhali" i v ČSR. Roztočila se kola politických procesů a protiprávních soudů,věznění,odesí- lání vězňů do uranových dolů stejně nelidských jako známé "gulagy",čili sibiřské robotárny v SSSR.

     Gen.Pika byl plně rehabilitován až třicet roků po popravě.