Ivan Grigorijevič Gončarenko

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

1920

9.5.1945 Praha

Pohřben na Olšanech

PD,1945

Nad Klárovem 132/III (ve skále) (nově osazeno 2000)


Ruský tankista Rudé armády,gardový poručík.Dne 9.května 1945 přijel v prvním tanku do Prahy,obklíčené Němci.


   "Vy naši miláčkové / v kouzelném měsíci máji
   z růží ran život se klove, / stromy se zelenají..."
                                V.Nezval


Pod bílou uniformitou pomníků na Olšanech leží půl tisícovky sovět- ských vojáků,kteří v roce 1945 při osvobozování Prahy padli.Je mezi nimi i pětadvacetiletý gardový poručík Gončarenko.Osudy mrtvých vyvanul čas, pro další generace jsou to dějiny.Nezřídka se potomci ve svých mělkých šarvátkách zlé otírají o životy padlých,protože zloba nezná často dějiny a ztrací míru úcty k těm,co dali životyi za životy potomků.Vojenské kříže mluví jediným faktem:padli,protože roznášeli zlo,nebo padli,protože zlo vyháněli ze zemí,kde napáchalo nepočítaně zločinů proti lidskosti.Verše soudobých básníků stenografovaly čas citů a lásky ke svobodě.

Od dubna 1945 hnala sovětská vojska Němce obchvatem od Přerova po Nym- burk,od Železného Brodu po Jilemnici a Kladno na západ zpátky do Berlína, kde se z Hitlerovy choré chtivosti po světovládě zrodil zločin proti lidstvu. A 5.května,kdy byl Hitler zahnán zpátky do berlínského bunkru,povstala Pra- ha proti milionové elitní armáda nacismu gen.Schrodera.Utíkali do americké- ho zajetí,kde čekali vlídnější zacházení,protože USA neměly ve své zemi kolem sto let válku a padlých měli na 360 tisíc.SSSR Němci vydranmcovali a spálili a z 5O milionů mrtvých 2.světové války ztratil SSSR na 22 milionů, tj.víc než 40 % obětí války.Válka je tudiž zločinem proto lidstvu.Dne 11. května vystřelili Němci poslední granát do kostelní věže dědinky Slivice u Příbrami,kde trčí dodnes.

Do čela obrany Prahy se postavila "Česká národní rada" v čele s univ. prof.Albertem Pražákem.Dne 7.května německá armáda na Prahu zaútočila a ve- dení pražské obrany nezbylo v tuhém boji nic jiného,než uzavřít s Němci 8.5. dohodu,v níž Němci ztvrdili svou kapitulaci za volný průchod Prahou. Dohodu nedodrželi a v Praze se v noci z 8. na 9. května strhla bitva na ži- vot a na smrt a Pražané popstavili na 16 set varikád.Nejkrutější bitvy by- ly v Krči,na Pankráci,na Smíchově a na Trojském mostě.Hořely ulice,radni- ce,domy,jež byly českými historickými perlami.Hořel i rozhlas,který vysílal zoufalé volání Sovětskou armádu o pomoc.V tom čase národní rada dojednala spolupráci s tzv.vlasovci,t.j.s nacionálním vojskem býv.Stalinova generála, Vlasova,který prohrál bitvu poblíž Leningradu a z obav ze Stalinova trestu ustavil armádu a připojil se k Němcům.Byla to pomoc výdatná,jenže to je ne- očistlo v SSSR ze zrady.

Od Drážďan jely ku Praze sovětské tanky tzv."Pražské vojenské ope- race" l.,2.a 4.ukrajinského frontu.Zrána 9.května 1945 dorazily tanky 63.gardového pluku s velitelem Chomičevem do Ruzyně a jejich proud se roz- dělil.První skupina zamířila k Pražskému hradu a pak zatáčkami od Chotko- vých sadů ke Klárovu.V čele jel tank č.23,jemuž velel pětadvacetiletý gar- dový poručík Gončarenko a v posádce s nim byli mechanik Šklovskij,dělovod Batyrev,radista Filipov a nabíječ Kovrigin.Na tanku seděl šťastný Čech František Souček,kterého vojáci vzali sebou po cestě,když utíkal pěšky z německého lágru.

Gončarenko byť mladý,byl zkušený voják už z velkých bitev od roku 1941.Projel tankem od Urálu po Berlín,kam vjel mezi prvními.Byl bezpočtu- krát zraněn a vyznamenán za statečnost a Praha mu už voněla domovem.Byla poslední etapou jeho válečného života a bezpochyby myslel na domov.A měl ještě vůbec někde domov?

V prudké zatáčce na Klárov Gončarenko popozvedl příklop a opatrně vyhlédl.Německá pancéřová pěst a dělová rána roztříštily velitelskou věž a otáčecí mechanismus a Gončarenka zabila.Tank č.23 vzplanul,ale za nim vyrazily dopředu další tanky a na Klárově se rozzuřila bitva.Němci stří- leli a utíkali přes most k Rudolfinu a přes něj dále tak rychle,že už ne- stačili za sebou vyhodit mosty Mánesův a Karlův do povětří.

Když Praha utichla a lidé pohřbívali mrtvé,sovětští vojáci pohřbili dočasně své padlé kamarády u Klárova do parčíku před Rudolfinem.Později se náměstí poprávu jmenovalo "Náměstí krasoarmějců" (od roku 1990 Jana Pa- lacha).Město ještě krvácelo z ran a pražský primátor Petr Zenkl tlumočil nejen za pražskou radnici velení sovětské armádě prosbu,aby Praze Gonča- renkův tank č.23 věnovalo jako památník na kruté události.Protože byl Gon- čarenkův tank rozstřílen,nabídli Sověti Pražanům tank jiný,který za obrov- ské účasti Pražanů vyjel dne 29.července 1945 na mohutný podstavec před kasárnama na Smíchově.

V listopadu 1989 padl v ČSR komunistický režim a tank č.23 se stal zjara 1990 obětí politických vášní.Za noci jej natřel narůžovo nějaký stu- dent Akademie.Ruské velvyslanectví protestovalo proti necitlivému pohanění dějin i mrtvých vojáků.Vrátilo tanku původní historickou barvu,protože dě- jiny nelze obrazně ani fakticky natírat na černo ani na růžovo.Šlo o pro- jev lidské a vzdělanostní nevyzrálosti.Z Národního shromáždění ČSR vedle Národního muzea vytáhlo šest vášnivých poslanců a demonstrativně natřelo tank znovu narůžovo.Zanedlouho tank,symbol kruté 2.světové války zmizel nadobro.Obvodní úřadu Prahy 5 protiprávně anuloval historické usnesení rad- nice hl.m.Prahy z roku 1945 rozhodnutím o odstranění tanku.Jenže dějiny se anulovat nedají.Tento čin zapsal do dějin jen lidskou a vědomostní nezra- lost aktérů.

V březnu roku 2001 sdělovací media oznámila,že se po deseti letech zrodil v hlavě prvního natěrače tanku na růžovo nápad,postavit na jeho místo jakýsi růžový symbol,zpola vnořený pod zem.Realizace záměru mohla být poctivě křivým zrcadlem dějin,nebo pozaický zájem se uplatnit.Svět ne- bude mít ještě dlouho "růžové tanky".


Tank č.23,památník odhalen 9.7.1945 Smíchov u Justičního paláce (odstraněn 1991)