Jacobus Gallus

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

1550 Kraňsko v Slovinsku

červenec 1591 Praha

Pohřben v kostele sv.Jana na Břehu (v místech Divadla Na zábradlí)

PD,1998

Anenské náměstí 5 (Divadlo Na zábradlí-průčelí)


Slovinský renezanční hudební skladatel.Většinu svých děl napsal v českých zemích.Vydal 100 madrigalů,370 motet,16 mší aj. skladby, dohromady na 500 opusů.Dílo vydával v Praze.Patří k předním skladatelům doby.


"Bez nadsázky bych chtěl říci:tak jako se slunečnice a jiné květiny otáčejí stále za sluncem,obracel se též on jako představený k mým Múzám a zajišťoval jim bezpečně vybudované přístřeší a závětří." Jakob Gallus 1.1.1589


Tak v devětatřiceti ocenil svého dobrodince opata Kašpara Schonau- era.Byl mu vděčný,že v něm rozpoznal talent a v úhoru doby o něj dbal jako o vzácnou květinku.Gallus jej v Praze 1.1.1589 vzpomněl u výročí mší se svou hudbou.Byl už ředitelem kůru v pražském kostele sv.Jana Na zá- bradlí,kdy už jeho skladby zněly po celém katolickém světě.Rozhodně se me- zi renezančními skladateli neztratil a světské madrigaly (povětšině čtyřhla- sé polyfonnie,jež se skládaly v 14.-17.století) se zpívají dodnes.To pro- kazuje ve světě současný chór Slovinských madrigalistů.

Jeho rodinný a národní původ je zamžený,ale přecjenom jej alespoň spoře poodkrylo smuteční parte jeho skonu rok po vzpomínce na Schonauera. Stojí na něm: "Na hrob Jakuba Handla,Kraňce,slavného umělce praktické hudby" a je přitištěn i jeho v portrét v dřevorytu.Parte prozradilo ještě další údaj:"Jakobus Handl,Gallus dictus",či Jakob,řečený Gallus,čili Gllus byl jeho pseudonymem.V překladu znamená Gallus = Kohout.Z lze shrnout,že hudební skladatel Gallus byl rodákem z kraňského vévodství ve Slovinsku, kde žili většinou Slovinci,tudiž byl s největší pravděpodobností Slovincem.

V mládí vstoupil do cisterciackého řádu,provandroval několik rakou- ských klášterů a muzicíroval i v Melku,kde patrně také zpíval.Svoje sklad- by uspořádával do knih Knihu "Selectiores quaedam" dedikoval opatu kláš- tera Zwettl nějakému "panu Janovi".

Dobrodějný osud jej zavedl k opatu Schonauerovi do Zamrska.Roky pro- žité pod chápavou péčí opata vyrůstal skladatelsky a jako klášterní var- haník zdokonaloval svou herní virtuozitu.A že skutečně dosáhl skvělé hudební interpretace,potvrzuje fakt,že jej v roce 1574 vzali ve Vídni do dvorní kapely.

Na zlomu 70.let putoval po moravských klášterech a cestování ukončil v Olomouci,kde jej biskup Pavlovský uvítal přívětivě,zřejmě i proto,že mu Gallus před svým příjezdem nebo krátce před audiencí věnoval skladbu "Undi- que flammatis".Tato skladba se stala první Gallusovou tištěnou partiturou. Pavlovskému ještě věnoval první a druhou knihu svých "Selectiores quaedam missae".

Jak biskup píše ve svém dobrozdání 26.července 1585 na cestu do Prahy, Gallus byl v Olomouci přijat "do řad našich služebníků v čele hudebníků naší kapely na kůru." Pavlovský potvrdil jeho "věrné služby" a ještě dodal, že "odešel zčásti z důvodu změny podnebí,jež mu zde nesvědčí nejlépe,částe- čně z jiných a postačujících důvodů".

Tvrdívá se,že Gallusovi šlo o zakotvení v Praze především z důvodu, tiščtění svých skladeb u Jiřího Nigrina,který mu už roku 1580 za pobytu v Olomouci vydal ve čtyřech svazcích sbírku mší.

Gallus si rozdělil skladby podle druhů a počtu hlasů.První svazek obsahoval mše osmihlasé,druhý šestihlasé,třetí pětihlasé a čtvrtý čtyř- hlasé.Stejným způsobem seřadil hned po příjezdu do Prahy svůj part "Opus musicum" a zčásti i madrigály ve sbírce "Harmoniae morales",čili "Mora- lia".Hudební věda zařadila jeho skladby podle slohu do okruhu tzv.benát- ské školy.Jsou technicky velmi vytříbené a zvukově výrazné a odvážné. Je v nich obrovská síla chromatického umění a pravděpodobně měly premiéru v Praze,protože se stal ředitelem kůru a zároveň kapelníkem v kostele sv.Jana v Břehu na Starém městě

Jeho čtyři knihy skladeb mají v podstatě stejný název a obsahují skladby pro čtyři,pět,šest,sedm,osm,devět,deset,dvanáct,šestnáct a dvacet- čtyři hlasů.Pro jeden nebo dva sbory komponoval osmihlasé skladby,pro tři sbory dvanáctihlasé a pro sbory čtyři šestnáctihlasé.Lze tudiž shrnout, že Gallus napsal 4 knihy 7-8 hlasých mší a 4 svazky 4 až 12 hlasých nonet (skladba zpravidla pro devět hráčů),vydaných pod názvem "Opus musicum harmoniarum" (1586-9).Právě jeho noneta byla v Čechách hodně rozšířena a v opisech putovala i na Slovensko.Koneckonců bylo to přirozené,protože Slovinec Gallus prožil svoje největší tvůrčí období v Čechách a na Moravě.