Jaroslav Ježek a Jaroslav Kamper: Porovnání stránek

Z Pražský pantheon
(Rozdíly mezi stránkami)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
 
pantheon>Petronelle
 
Řádek 1: Řádek 1:
25.9.1906 Praha
+
12.8.1871 Praha
  
1.1.1942 New York
+
31.10.19ll Praha
  
 
Pohřben na Olšanech
 
Pohřben na Olšanech
  
  
PD s bystou, V.Vokálek 1957
+
PD,J.Wenig 1932
  
Kaprova 10
+
Nerudova 233/40
  
  
'''Český hudební skladatel a klavírista.Komponoval pro "Osvobozené divadlo" Voskovce + Wericha.Vytvořil osobitý jazzový styl. Jeho písně zlidověly ("Proti větru","Nebe na zemi","Tmavomodrý svět","Hej rup". Napsal hodně písní,klavírních kladeb,koncertů (Toccata,Sonata aj..).'''
+
'''Český spisovatel,překladatel a první dramaturg Městských divadel pražských.Znalec staré Prahy a organizátor společenského života.'''
  
  
''"Musíme se snažit,abychom žili co nejlépe a hlavně pracovali pro budoucí lidstvo,aby mělo na světě víc uspokojení a radosti.."''
+
Když přišel mezi kumštýře každý čekal,co má nového,co objevil a co
J.Ježek v dopise z Ameriky
+
ho napadlo,prostě byl člověk,neposeda,který jiskřil a vybavovaly se mu
 +
obrazy,co,jak,kdo a kde.Byl to muž rozhrnujícící oponu dramat života Pra-
 +
hy,jež často režíroval a málokdy se mu vymkl balvan z rukou jak Sysyfovi.
  
 +
Hodně psal o všem možném,hrál divadlo,řečnil,vysedával po archi-
 +
vech a hledal zajímavosti.Byl skvělý řečník,bravurní fejetotonista a kri-
 +
tik.
  
Režisér Honzl dlouho,ba zoufale odmítal E.F.Buriana,který mu v záku-
+
Jednou přiběhl z archivu Národního muzea se zvláštnůstkou náramně
lisí cosi horlivě vysvětloval.Nepřišel účinkující,sál hlučel,tak mávl ru-
+
zajímavou.Zaujala i Aloise Jiráska.Navrhl totiž,aby se v Praze insceno-
kou a přikývl.Burian přivedl na jeviště spolužáka Ježka,představil ho ja-
+
valo dobové setkání W.A.Mozarta se známým myslitelem,spisovatelem a doby-
ko zázračného klavíristu a odešel.Ježek se chvíli díval tlustými skly brý-
+
vatelem ženských srdcí Casanovou.Ti dva se prý měli sejít v Praze na Malé
lí do tmy a do zvědavého ticha publikum požádal o 4 jakékoli tóny.Někdo
+
straně mezi vznešenou společností po slavné premiéře Mozartovy opery
je vykřikl a znovu bylo ticho.
+
"Don Giovanni" (29. října 1787).
  
Ježek zapreludoval a z daných tónů vypreludovával melodie na způ-
+
Jirásek zalistoval v dějinách a navrhl,aby se legenda o schůzce Mo-
sob fugy,pak sonatiny,na různé hudební formy,kterou někdo z hlediště poža-
+
zarta s Casanovou odehrála na plese v colloredo-mansfeldském paláci.A ji-
doval.Sál bouřil a Ježek přidával svoje žertíky:"Šla Nanynka do zelí" posme-
+
ný hned přidal,že by se všechno mělo odehrát v historických kostýmech a
tanovsku,pomozartovsku,powagnerovsku,podle Strause,Debussyho atd.V tento
+
podle tehdejšího ceremoniáře rokoka.
večer vešlo do povědomí Prahy píchlavé jméno "Ježek" a neznámý mladík
 
přijal angažma v Osvobozeném divadle.
 
  
V improvizaci neměl Ježek konkurenta.Klavírní brilancí překvapil už
+
Posháněly se všemožné propriety a jednoho dne roku 1905 navečer při-
v roce 1924 přednesem Ravela a Hindemitha přijímací komisi na konservatoři,
+
jela vznešená společnost do colloredo-mansfeldského paláce rokokově načan-
která usoudila,že napůl slepý,mnoha nemocemi postižený mladík,může být
+
čaná a samozřejmě v kočárech.Jirásek si přivedl malířsky nadanou dcerku
velkým muzikantem.Této Ježkově životní výhře předcházelo šest roků pobytu
+
Boženku s manželem Hanušem Jelínkem,překladatelem slavných Zpěvů sladké
ve slepeckém ústavu na Hradčanech,kde si někdo všiml,že dítě je při hudbě
+
Francie.Herci Městských divadel pražských zvládli své role v dobové nóble-
vzrušeno a nějaký kapelník doporučil Ježkovu otci,který živil rodinu krej-
+
se jistě líp,než by mohla skutečnost.
čovinou,aby uvažil synovo hudební vzdělání.
 
  
Tři roky chlapec navštěvoval hudební školu zvanou "Dvořákeum",než
+
Kamperovi bylo 34 roků a k nápadu ho inspiroval jeho nedávný objev
jej připustili ke zkouškám na konservatoř,jež sídlila v klášteře Na Slova-
+
v Národním muzeu.Našel jediný exemplář knihy myslivého frejíře z duchcov-
nech.Po ročním studiu kompozice u K.B.Jiráka,jej poslali do klavírní třídy
+
ského zámku J.Casonovy.Bůhví,jak se do muzea dostal a jak dlouho tam le-
A.Šímy.Velmi se ostýchal před vzdělanými kolem sebe,protože sám byl jenom
+
žel.Název knihy byl "Solilique d´un penseur" (Samomluva myslitele).Kniha
obecně vzdělán.Měkosrdcatý spolužák E.F.Burian mu všemožně pomáhal,kde to
+
vyšla v roce 1786,čili v roce,kdy o vánocích 26.prosince uvedl výtečný ka-
jen šlo,ve vzdělání i v muzice,takže pilný Ježek obdržel diplom mistrovské
+
pelník Strobach poprvé v Praze Mozartovu Figarovu svatbu.
školy 28.června 1929 od samotného Mistra Josefa Suka.Ten k závěru o Ježko-
 
vě studiu připsal: "...tvorba jeho pochází z opravdového a radostného tvůr-
 
čího nadšení..a vše promýšlí svým způsobem".Jako ředitel konservatoře Suk
 
toleroval Ježkovo působení v Osvobozeném divadle s Voskovcem a Werichem
 
(od roku 1928).
 
  
Werich u přijímání Ježka žádal,aby rychle sestavoval "..puntíky
+
Svou zálibu v tajemnu si Kamper přinesl ze už studentských let na gym-
na čárkách tak,aby to dávalo melodii" a Ježek to už uměl náramně.Měl za se-
+
nasiu i na právech,jež vystudoval na české universitě v Praze.Otiskoval
bou 10 měsíců zkušeností z Paříže,kam se dostal za odměnu za skvělý klavír-
+
lecjaké zajímavosti z pražského života.Zveřej,hlavně jeho tajuplnosti.
ní koncert pro nějakého mecenáše.V roce 1930 už nikdo nepochyboval,že se
+
Nedaleko od bydliště v Nerudovce kdysi žil spisovatel Josef Svátek,který
zrodil pozoruhodný skladatel.
+
toho o Praze objevil jako málokdo.
  
Prvními skladbami byl cyklus "Písničky" a v Osvobozeném divadle za-
+
Kamper byl brilantním vypravečem a neméně pohotovým psavcem.Jeho
čal poprvé skládat scénickou hudbu ke Costeauovým "Svatebčanům na Eiffel-
+
rozhled po dějinách i mytologii pražských zákoutí,po literatuře,malířství
ce".Pak zkomponoval pro Národní divadlo hudbu k Chestersonově dramatizaci
+
a divadle byl pozoruhodný.Když se sjednotila městská divadla pražská,
"Kamarád Čtvrtek" a Švandovo divadlo jej několikrát rovněž o ledacos požá-
+
stal se jejich dramaturgem.Uměl vybrat i upravit hru,naptogramovat reper-
dalo.
+
toár,což nebylo zrovna lehké,protože ředitelem Vinohradského divadla byl
 +
Václav Štech,otec historika umění V.V.Štecha,a ten z pochopitelného důvodu
 +
prosperity divcadla dával přednost operetkám a fraškám.Kamper mu dovedně
 +
podsunul i Hauptmannovy Tkalce.
  
Ježkovi doslova uhranul jazz,ale skládal impulsivně i orchestrální
+
Přistěhoval se na Malou Stranu ze Starého města,pprotože zákoutí
"Koncert pro housle a dechový orchestr"(1930),komorní "Serenádu pro flétnu",
+
pod Katedrálou sv.Víta vonělo tajemství,jež se rozložilo od Kampy po Hrad-
"Smyčcový kvartet",sbory na verše J.V.Sládka,zhudebnil verše Nezvala,jehož
+
čany.Podhradí plné záhad od domu "U kamenného sloupu",do něhož se nejdřív
měl za boha,verše Seiferta atd. Jeho hudební "já" okouzlilo generace hlavně
+
nastěhoval.Patřil kdysi malíři Lunovi,příteli malíře Brandla.Luna projek-
dvacetiletým působením v Osvobozeném divadle.Od premiéry hry "Skafandr"
+
toval kapli na Bílé hoře.V domě bydlely i známé sestry Kalašovy,z nichž
v roce 1928 se stala jeho hudba neodmyslitelnou součástí divadla.Dirigoval
+
Klementina proslula jako hvězda světových operních jevišť a zemřela v Ba-
orchestr a spolu s "V+W" komponoval "puntíky" přímo na tělo známých her
+
hyi.Prostě každý dům tu byl naplněn dějinami i zkazkami.
Golém (1930),César(1932),Osel a stín (1933),Kat a blázen (1934),Balada
 
z hadrů(1935),Nebe na zemi(1936),Těžká Barbora(1937),Pěst na oko (1938).
 
S jeho hudbou natočil Jindřich Honzl sedm filmů "V+W" - Pudr a benzin,Hej
 
rup,Svět patří nám atd.
 
  
Hudební svéraz dvaatřicetiletého Ježka zarazila německá okupace.Osvo-
+
Kamper uměl stejně česky jako německy,proto také jeho prvním redak-
bozené divadlo začali stále častěji censurovat a pak přišel 15.březen 1939
+
čním místem byl třiadvaceti německý čas."Politik".Nechyběl ve známé spo-
a Hitler vítězně shlížel s Pražského hradu na pokořenou Prahu.Tanečnice
+
lečnosti Jakuba Arbesa,jež se sházela u sv.Tomáše a nesla název Mahabhara-
Lette Goslarová,která učinkovala v Osvobozeném divadle v "Baladě z hadrů",
+
ta (indický epos),vysloužil si křeslo předsedy Klubu svazu spisovatelů a
byla už za mořem a doporučila třem protagonistům Osvobozeného divadla,aby
+
sám se zapsal do literárního slovníku jako autor kritik,fejetonů a článků.
za ní přijeli.Ježkovo loučení s Prahou bylo těžké.
+
Vydal romány "Bílá láska" a "Jeseň" s do třetí knížky shrnul své povídky
 +
pod název "Pastelly".Přeložil z němčiny Halbeovo "Mládí".
  
Protloukali se v USA všelijak,ale snad nejhůře na tom byl velmi těž-
+
Snad nejvíce upoutal překladem románu "Osud" z prostředí haagské
ce nemocný Ježek.Vyučoval zprvu hudbě a založil mužský i ženský pěvecký
+
aristokracie od průkopníka psychologického románu Louise Couperuse (1863-
sbor českých krajanů.Jenže noční můrou. mu byla samota.Často si hrával
+
1923),jenže osud mu zkrátil obrovskou činnorodost už ve čtyřicítce.
Smetanu,aby zaplašil smutek,ba i hnotnou bídu.Bůhvíjak se o Ježkovi dozvě-
 
děl Pražan Rudolf Friml,přeslavný hlavně operetou "Rose Marie" a vyslovil
 
se o Ježkově hudbě nemytě a nečesaně.
 
 
 
Ježek ulehl,selhaly mu ledviny,naštěstí našel oporu v mateřsky staro-
 
stlivé Frances,která po válce Ježkovu urnu přivezla do Prahy.Američan Benny
 
Gootmann se podivoval,že Ježek napsal svou hudbu v Čechách.
 
 
 
 
 
Ježek,který byl závislý na matce a sestře,chtěl zůstat.
 

Verze z 15. 9. 2019, 21:18

12.8.1871 Praha

31.10.19ll Praha

Pohřben na Olšanech


PD,J.Wenig 1932

Nerudova 233/40


Český spisovatel,překladatel a první dramaturg Městských divadel pražských.Znalec staré Prahy a organizátor společenského života.


Když přišel mezi kumštýře každý čekal,co má nového,co objevil a co ho napadlo,prostě byl člověk,neposeda,který jiskřil a vybavovaly se mu obrazy,co,jak,kdo a kde.Byl to muž rozhrnujícící oponu dramat života Pra- hy,jež často režíroval a málokdy se mu vymkl balvan z rukou jak Sysyfovi.

Hodně psal o všem možném,hrál divadlo,řečnil,vysedával po archi- vech a hledal zajímavosti.Byl skvělý řečník,bravurní fejetotonista a kri- tik.

Jednou přiběhl z archivu Národního muzea se zvláštnůstkou náramně zajímavou.Zaujala i Aloise Jiráska.Navrhl totiž,aby se v Praze insceno- valo dobové setkání W.A.Mozarta se známým myslitelem,spisovatelem a doby- vatelem ženských srdcí Casanovou.Ti dva se prý měli sejít v Praze na Malé straně mezi vznešenou společností po slavné premiéře Mozartovy opery "Don Giovanni" (29. října 1787).

Jirásek zalistoval v dějinách a navrhl,aby se legenda o schůzce Mo- zarta s Casanovou odehrála na plese v colloredo-mansfeldském paláci.A ji- ný hned přidal,že by se všechno mělo odehrát v historických kostýmech a podle tehdejšího ceremoniáře rokoka.

Posháněly se všemožné propriety a jednoho dne roku 1905 navečer při- jela vznešená společnost do colloredo-mansfeldského paláce rokokově načan- čaná a samozřejmě v kočárech.Jirásek si přivedl malířsky nadanou dcerku Boženku s manželem Hanušem Jelínkem,překladatelem slavných Zpěvů sladké Francie.Herci Městských divadel pražských zvládli své role v dobové nóble- se jistě líp,než by mohla skutečnost.

Kamperovi bylo 34 roků a k nápadu ho inspiroval jeho nedávný objev v Národním muzeu.Našel jediný exemplář knihy myslivého frejíře z duchcov- ského zámku J.Casonovy.Bůhví,jak se do muzea dostal a jak dlouho tam le- žel.Název knihy byl "Solilique d´un penseur" (Samomluva myslitele).Kniha vyšla v roce 1786,čili v roce,kdy o vánocích 26.prosince uvedl výtečný ka- pelník Strobach poprvé v Praze Mozartovu Figarovu svatbu.

Svou zálibu v tajemnu si Kamper přinesl ze už studentských let na gym- nasiu i na právech,jež vystudoval na české universitě v Praze.Otiskoval lecjaké zajímavosti z pražského života.Zveřej,hlavně jeho tajuplnosti. Nedaleko od bydliště v Nerudovce kdysi žil spisovatel Josef Svátek,který toho o Praze objevil jako málokdo.

Kamper byl brilantním vypravečem a neméně pohotovým psavcem.Jeho rozhled po dějinách i mytologii pražských zákoutí,po literatuře,malířství a divadle byl pozoruhodný.Když se sjednotila městská divadla pražská, stal se jejich dramaturgem.Uměl vybrat i upravit hru,naptogramovat reper- toár,což nebylo zrovna lehké,protože ředitelem Vinohradského divadla byl Václav Štech,otec historika umění V.V.Štecha,a ten z pochopitelného důvodu prosperity divcadla dával přednost operetkám a fraškám.Kamper mu dovedně podsunul i Hauptmannovy Tkalce.

Přistěhoval se na Malou Stranu ze Starého města,pprotože zákoutí pod Katedrálou sv.Víta vonělo tajemství,jež se rozložilo od Kampy po Hrad- čany.Podhradí plné záhad od domu "U kamenného sloupu",do něhož se nejdřív nastěhoval.Patřil kdysi malíři Lunovi,příteli malíře Brandla.Luna projek- toval kapli na Bílé hoře.V domě bydlely i známé sestry Kalašovy,z nichž Klementina proslula jako hvězda světových operních jevišť a zemřela v Ba- hyi.Prostě každý dům tu byl naplněn dějinami i zkazkami.

Kamper uměl stejně česky jako německy,proto také jeho prvním redak- čním místem byl třiadvaceti německý čas."Politik".Nechyběl ve známé spo- lečnosti Jakuba Arbesa,jež se sházela u sv.Tomáše a nesla název Mahabhara- ta (indický epos),vysloužil si křeslo předsedy Klubu svazu spisovatelů a sám se zapsal do literárního slovníku jako autor kritik,fejetonů a článků. Vydal romány "Bílá láska" a "Jeseň" s do třetí knížky shrnul své povídky pod název "Pastelly".Přeložil z němčiny Halbeovo "Mládí".

Snad nejvíce upoutal překladem románu "Osud" z prostředí haagské aristokracie od průkopníka psychologického románu Louise Couperuse (1863- 1923),jenže osud mu zkrátil obrovskou činnorodost už ve čtyřicítce.