Jan Čapek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

17.6.1876 Praha

17.6.1918 v bitvě u řeky Piavy v Itálii

Pohřben v Orlové

PD s bystou, J.Hruška 1926

Čapkova 176/5


Čelný funkcionář tělovýchovné jednoty "Sokol".V roce 1917 založil na italské frontě z příslušníků Sokola "Československý dobrovolnický sbor",z něhož vznikly české legie v Italii.



V roce 1928 se ve Štramberku a v Orlové sešly stovky Sokolů,aby mu odhalili k 10.výročí smrti památník.Čapek nebyl Moravan,přišel z pražské periferní uličky v Michli,v níž prožil dětství i mládí.Nechali jej vyučit rukavičkářem,ale jeho víc těšilo cvičit v Sokole a brzo se stal cvičite- lem.Jenže sokolství nebylo a není jenom cvičení,ale i národní idea,kterou promyslel v době pramínků národní svobody po pádu Bachova diktátorského režimu student filosofie Tyrš.Franz Josef I. tehdy prohrál s Italy,boju- jícími za nezávislost,známou bitvu u Solferina (24.6.1859) a to oživilo i české národní hnutí.

Tyrš jako filosof a estetik našel podnět k založení tělovýchovné organizace ve starém Řecku.Říká se,že ve zdravém těle roste i zdravý duch a staří Řekové vychovávali mladé muže v tomto smyslu a říkali tomu "kalo- kagathia",čili soulad tělesné a duševní rovnováhy a krásy.Takové výchovy bylo pro čeký národ zapotřebí,aby vzpřímil pateř z národní poroby,v níž šlo o shakespearovské "být či nebýt".

Sokol vznikl v roce 1862 zároveň s mnohými českými spolky.jež vy- růstaly doslova jako houby po dešti.Sokol měl ve svém programu být orga- nizací celonárodní bez rozdílů politických,náboženských nebo majetkových. Tyrš v roce 1882 už na Střeleckém ostrově řídil I.všesokolský a to bylo Janovi šest roků,ale na dalších sletech už nescházel.Vyklubal se z něho výtečný a zanícený sokolský cvičitel i organizátor.Začas zabechal řemesla a žil jen Sokolem.

V době,kdy vykřikl Bezruč do svědomí Čechů o sociální bídě a odná- rodňování Čechů pod Beskydem "Slezskými písněmi" (1899),přišel na Těšínsko do městečka Orlové jako jeden z představitelů Sokola Jan Čapek.Bylo mu pě- tadvacet a měl už v sokolském hnutí své slovo.Možná,že jej k tomuto činu inspiroval literární večer Klubu mladých,který se v dubnu 1899 konal v bar- tolomějském Konviktu,kde protagonistka Národního divadla Kvapilová s obrov- ským ohlasem zarecitovala dvě básně neznámého autora ze Slezska - Maryčku Magdonovu a Bernarda Žára.

Čapek si v Orlové našel kancelářské místo na šachtě.Město bylo ještě bez sokolské jednoty a Čapek vyorával první brázdu sokolskému hnutí.Všude tu dýchala jakás cizota a trvalo mu dlouho,než prostředí,v němž se mluvilo poslezsku,porozuměl.Všechno zastřel čas a zůstalo faktem,že Čapek sice poslezsku "negřondal" ,mluvil popražsky,ale ze srdce.Podařilo se mu založit sokolskou jednotu a dovedl ji do doby prvné světové války (1914-18) mezi nejlepši jednoty na Moravě.

Začas se těšili z jeho úspěchu i v moravském vedení Sokola v Brně a Čapek se ještě před první světovou válkou stal dokonce náčelníkem morav- skoslezské sokolské župy.Jenže císař František Josef I. promluvil k "Mým národům",protože mu v Sarajevu Srbové jako odvetu za pokoření je- jich zeměo,zabili nástupce trůnu Ferdinanda d´Ésté.

Ešalony mladých lidí jely do války a nevěděly,co válka je a co je čeká,protože mládí je od toho,aby ztracelo své ideály a poznávalo život jaký je.I Jan Čapek v osmatřicítce narukoval do války,zprvu na ruskou frontu a v lednu 1915 jej převeleli na frontu do Itálie.

Ať byl,kde byl,navazoval spojení se Sokoly.V říjnu 1915 přeběhl do italského zajetí i za cenu shaspearovského "být či nebýt".A pak si dal takřka fantastický cíl,že stmelí všechny Sokoly na italské frontě do vo- jenského sokolského útvaru.Jenže Italové zrovna neměli porozumění pro ta- kovou zanícenost,ba nemohli ji porozumět.A vůbec už nerozuměli Janovým sokolským snům.Posílali sokoly z jednoho zajateckého tábora do druhého, až skončili v zajateckém táboře v Santa Maria.

Jan neustoupil z předsevzetí vytvořit sokolskou jednotku a zdálo se,že už je jeho úmysl na dosah ruky.Podařilo se mu dát dohromady několik stovek Sokolů.Vytvořili si vojenský řád na sokolském organizačním princi- pu.Tak vznikal v Itálii "Československý dobrovolnický sbor",jemuž se po- stavil Čapek do čela.Existence Sboru byla krátká,protože se na italské frontě začala formovat vojenská česká legie a Sokolové byli do ni vřazeni.

A pak se šlo společně z boje do boje.Bylo hodně těžkých bitev a před českými legionáři se vynořila ukrutná,rozhodující bitva.Čapek sloužil v 33.pěším pluku,který čekal na rozkaz ke květnové ofenzivě v roce 1918 na řece Piavě u Fossalty.

Na tuto bitvu vzpomínal i malíř Prahy Jindra,který ji přežil a při- nesl si domů i věčným čtením ušmudlané americké vydání Bezručových Slezs- kých písní,jež vojáky v zákopech sílily.Nebe podle jeho vyprávění zčernalo šrapnely a s kopců se valila pod střelami lavina kamení.Jidra slyšel křik kamaráda,jemuž granát utrhl nohy a neustále až do ochraptění volal :"ma- minko,maminko...!".

V té hrůzné seči člověka proti člověku u řeky Piavy bojoval i Jan Čapek se svými sokolskými druhy.Válka nepočítá čas,ale neylo už daleko do jejího konce.Šrapnely drtily skály,jež čeřily řeku krví.V bitvě 17.červ- na 1918 Čapek v útoku nad Piavou padl v den dvaačtyřicátých narozenin.