Jan Štursa

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

15.5.1880 Nové město na Moravě 2.5.1925 Praha Pohřben na Vyšehradě

PD s bystou,M.Zet,J.Sopr 1985 Náměstí míru,Hlavovka



Český sochař,mírně impresionistický lyrik osobitého výrazu,žák J.V. Myslbeka a jeho nástupce na Akademii v Praze.Navázal na českou tra- dici a novodobé vlivy (Rodin,Maillol),vůdčí sochař doby.Z díla: sou- soší na Hlávkově mostě v Praze,"Sulamit Rahu","Raněný" (Belveder). Z portrétů:H.Kvapilová (Kinského zahrada),E.Vojan,O.Sklenářová-Malá, Sv.Čech (Čechovy sady).




     V.V.Štech proseděl ve Štursově ateliéru celé dny a sledoval,jak

zápasí s tvarem a doslova rve těžkými prsty hmotu,aby promluvila podle je- ho srdce.Bylo to přátelství umělce,obdařeného múzou a věčným nepokojem a vykladače umění,který věděl,že porozumět umění může jenom ten,kdo pronik- ne až ke kořenům tvoření.

     Podsaditý absolvent kamenické školy v Hořicích,který si svou sedlá-

ckou fortelnost vybrušoval v Německu na štukatérských a retušerských pra- cích,zakončil pražskou Akademii v roce 1903.Učitelem mu byl sám klasik českého sochařství J.V.Myslbek.Čas však posouval klasickou uměřenost k no- vému tvaru.Štursa byl v roce 1902 unešen Francouzem Rodinem,kterého při- vedli do Prahy sochař Mařatka,malířka Braunerová a malíř Mucha.Rodinova pražská výstava byla i pro něho senzací.

      Myslbek,který byl nevraživý k jeho novotám,uměl být spravedlivý

k talentu.Když v roce 1917 zemřel profesor Sucharda,povolal Štursu na Aka- demii.Pro Štursu to byl okamžik žýivota v pravý čas.Byl právě v zákopech ve válce a jmenování prof.Akademiie pro něj znamenalo,že se vyhnul dalším válečným útrapám.Jenže tato krvavá válečná epizoda se mu zapsala do srdce nesmazatelně.

     Víc než dva roky byly tématem je tvorby frontové zážitky a nejvíc

jimm otřásalo,jak smrt kosila mladé životy chlapců jako panáčky na střel- nici.Dva roky vzrušeně pracoval na tom,aby zformoval krutý okamžik mladého

života,jak raněn pádá k zemi.Nazval plastiku "Raněný".Modelem mu stál mi- str boxu Hofreiter,ale Štursa pořád cosi upravoval až mu mistr v boxu jed- nou už nepřišel.I Štursův truchlivý "Pohřeb v Karpatech" obsahuje stejné, ztichlé drama.Plastika "Raněný" představuje v českém sochařství vývojovou epochu a byl socha byla pietně umístěna za "zpívající fontánou" u Belvede- ru.

     V roce 1906 vytvořil Štursa,ovlivněm poetickou modifikaci Rodinova

impresionismu,další plastiku "Melancholické děvče" a na to jemně tušenou krásu budoucí ženy "Puberta" a "Před koupelí".O rok později (1908) byla v Praze jubilejní umělecká výstava,kterou vyšperkoval plastickými drobno- stmi a vystavil na ni i svou plastiku "Eva","Koupání vlasů" a "Hetéra" (milenka).Před rokem zemřela na diabetes slavná protagonistka Národního divadla Hana Kvapilová a Štursa si vzal těžký úkol: vysošit její sedící plastiku.Velký umělec pracoval na plastice velké umělkyně a to byl obrov- ský závazek.Rval se s hmotou jako nikdy a stále nebyl spokojen.Jak vyjádřit vznešenou prostotu její tváře i postavy a zároveň hereckou genialitu a pokoru.Vytvořil českou bohyni jeviště v bílém mramoru vsedě a umístil ji v Kinského zahradě poblíž Švandova divadla,kde měla Kvapilová své první angažma.

     Štursa vyjel na Hlávkovo stipendium do Itálie za uměním Michelange-

la a hledal,jak vykouzlit tvar,který by promluvil o věčném okouzlení pů- vabem ženy.Poučil se u A.Maillola a A.Bourdella.Ale pak přišla jeho věčná inspirace.Čím byla krása Fryne antickému sochaři Praxitelovi,tím byla Štursovi krása herečky Vinohradského divadla Božena Durasová,s níž se ože- nil.Poznal ji na výstavě,když s kamarádkou vtipkovaly o jeho malé plasti- ce a slovo dalo slovo a proměnilo se v lásku.

     Štursa našel ideál ženství.V roce 1910 jej přímo uhranula robustně

omamná postava tanečnice "Sulamit Rahu" (1910-11),kterou spatřil na je- jím představení v Praze.Robustní tvar v něze.A právě z této inspirace jsou jeho monumentální plastiky na Hlávkově mostě v Holešovicích "Humanita" a "Práce".A že se uměl posvém vypořádat i s kubismem,svědčí jeho reliéf pro Mánesův most.

     V roce 1920 Štursa vystřídal mistra J.V.Myslbeka na Akademii.Bylo

to nejen vyústěním jeho úředního akademického postupu.Charakterizovalo to i lidskou velikost Myslbeka,který přes ostrou kritiku,kterou častoval žáka, rozpoznal talent otevírající obzory českému sochařství.Ve Štursově plastice promluvila v českém sochařství oduševnělost,lidská psychika.Proto byl mi- strem portrétu.V Národním divadle jsou od něj bysty E.Vojana a Marie Hub- nerová,v Národním muzeu B.Němcová,v parku na Vinohradech stojí jeho Sv. Čech a v Litomyšli B.Smetana.Na kousíčku "české" půdy v Amsterodamu sto- jí Štursův J.A.Komenský.Vytvaroval i bystu T.G.Masaryka,ale tu nejniter- nější podobu dal několika portrétům své maminky.

     Štursova sochařská kresba není jenom přípravným stadiem sochařské

tvorby,je sama o sobě uměleckým dílem.Především ukazuje jeho variace zá- pasů s tvarem.Jeho dílo má stejný hraniční význam jako dílo J.V.Myslbeka. "Normálnímu životu je všechno vnitřní,všechna skutečně tvůrčí činnost ci- zí a lhostejná",napsal v roce 1926 nad posmrtnou Štursovou výstavou v Kle- mentinu estetik B.Markalous (spisovatel Jaromír John).

     Štursa ve věku plném síly spáchal sebevraždu.