Josef Leopold Zvonař

Z Pražský pantheon
Verze z 11. 2. 2017, 23:09, kterou vytvořil pantheon>Tomáš Gardelka (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

22.2.1824 Kublov u Berouna 23.11.1865 Praha Pohřben v Kublově

PD,J.Čapek 1872 Vodičkova 713/7



Český hudební teoretik,pedagog a skladatel.Prameny české novo- dobé hudby spatřoval v národní světské i duchovní písni.Řídil Žofínskou akademii,kde rovněž vyučoval hudbě.Vydával zpěvníky, komponoval především vokální i orchetrální skladby.



     Slepý strýc Frýbort jej naučil hrát na několik hudebních nástrojů

a třináctiletý talent se mu odměnil skladbou "Variace na téma A Dur".Zed- nický mistr vybral pro syna "lehčí" krejčovinu,ale farář Dmychal rodiče přemluvili,aby jej poslali na hlavní školu do Berouna.V šestnácti Josef přijel do Prahy,aby se u prof.Pitsche na varhanické škole podrobil přijí- mací zkoušce,zda a jaké má muzikantské vlohy.Mistr hned rozpoznal,že ta- lent má a nemalý.A když je talent a píle,což Josef měl,navíc mu to myslelo velmi logicky,samo od sebe to adepta muziky přivedlo k zájmu o hudební dějiny a teorii.

     Po pětiletém studiu si prof.Pitsch vzal výtečného absolventa školy,

zapáleného pro hudbu v širokém jejim smyslu,za asistenta.Zvonář začal u- čit.Byl přísný,důsledný učitel a zanedlouho prozradil v časopisech i svůj hudební přehled a svérazný náhled na hudební problémy doby.Žáci varhani- cké školy to se Zvonařem neměli lehké a A.Dvořák,který byl mezi nimi, za to později svému učiteli vděčil.

     Zvonařova generace měla křídla obrozeneckého nadšení a zkušenosti

z policejních zákazů.Byla to smetanovská zakladatelská generace,tvořící páteř národní české hudby.Zvonář prožil na varhanické škole šestnáct roků života,jeho teoretické stati dávaly době směr.Třebaže mu nebylo dáno tolik živelmé skladatelské inspirace,rovněž komponoval.Především všaj objevoval krásu české národní písně,jež byla bohatým zřídlem inspirace pro hudbu i národní společenský život.Skladatelé v ní našli podněty k tvorbě vlastních písní.

     Už v roce 1825 vydal Macháček z tvorby sedmi českých prvních sklada-

telů dva svazky "Zpěvů českých".Roku 1835 sestavil Fr.Škroup s přítelem

J.K.Chmelenským,libretistou,básníkem a kritikem,sbírku písní českých skla- datelů "Věnec ze zpěvů vlasteneckých".

     Zvonář samozřejmě do podobných sborníků rovněž svými písněmi později

přispíval,takže se jeho jméno objevilo mezi známými skladateli jako byl Tomášek,Kittl,Vitásek,bratří Škroupové a další hudební autority.Písně se zpívaly na vlasteneckých bálech,všude,kde se probouzel český společenský život.Mnoho těchto umělých písní zlidovělo a jejich autoři jsou zapomenuti.

     Zvonař byl v revolučních dobách roku 1848 rovněž v ulicích Prahy a

zpíval nejen Smetanovu bojovnou "Píseň svobody" (slova J.J.Kolár),ale také písně svoje.Dodnes nevyhasl Zvonařův lyrický hymnus "Čechy krásné,Čechy mé..." (slova V.J.Picek),nebo "Nad Berounkou pod Tetínem".

     Pozdější hudební historici jej zařadili k pokračovatelům slavného

českého muzikanta,pedagoga a teoretika Ant.Rejchy.V roce 1851 vydával s J.B.Pichlem "Společenský zpěvník český",který později sám redigoval a rozšířoval.V letech 1855-56,kdy byl český život ušlapán Bachovým policej- ním režimem,Zvonař vydal jakési pokračování Chmelenského "Věnce..".Nazval jej "Varyto a lyra" a vydal právě v době,kdy J.V.Frič,který se vrátil z ra- kouských věznic,vytiskl jitřenku české mladé literatury "Lada Niola".

     Kublovský rodák se stal po smrti prof.Pitscha jeho nástupcem na var-

hanické škole,ale jenom na dva roky.V roce 1860,kdy Fr.Škroup s těžkým srdcem opouštěl Prahu a odjel navždy do Amsterodamu,přebral Zvonář jeho místo ředitele "Žofínské akademie".Byla to spolková hudební škola,na níž se učilo sólovému i sborovému zpěvu,hře na klavír,deklamaci,estetice i hudební teorii a hudebním dějinám.Zvonař měl pro své poslání nejlepší průpravu.Po dvou letech si ještě přibral kůr v chrámu Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici a výuku zpěvu na Vyšší dívčí škole.

     Začátkem 60.let,kdy císař přislíbil ústavnost v životě monarchie,

se zakládaly české spolky,noviny,divadla a vznikl rovněž pěvecký spolek "Hlahol",u jehož zrodu byl i Zvonář.Jenže přes obrovskou aktivitu,jeho hudební zaměření mu přineslo málo k obživě,takže s ní jako Smetana i Škroup zápasil.Přesto mu nohly přinést radost,že jeho písně,nebo úpravy lidových písní,klavírní skladby,např."Sonáta f moll", tři varhanní a or- chestrální ouvertury,církevní skladby a sbory našly uplatnění.Jen jeho o- pera na libreto A.V.Šmilovského "Záboj" neprorazila.

     Zemřel v jednačtyřiceti letech na stejnou plicní chrobu jako jeho

mladší přítel Šmilovský.Rodiště naň vzpomnělo památníkem s lyrou.