Josef Leopold Zvonař a Josef Podlipský: Porovnání stránek

Z Pražský pantheon
(Rozdíly mezi stránkami)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
 
pantheon>Tomáš Gardelka
m (naimportována 1 revize)
 
Řádek 1: Řádek 1:
22.2.1824 Kublov u Berouna
+
30.11.1816 Praha
23.11.1865 Praha
+
20.9.1867 Praha
Pohřben v Kublově
+
Pohřben na Olšanech
  
PD,J.Čapek 1872
+
PD,1962 (společná s Žofií Podlipskou)
Vodičkova 713/7
+
Ovocný trh 573/12
 +
(PD odstraněna při zbourání domu a dosud nikde neosazena)
 +
Uporněna Lékařská komora - září 2002
  
  
---------------------------------------------------------------
+
-----------------------------------------------------------------
Český hudební teoretik,pedagog a skladatel.Prameny české novo-
+
Český lékař-internista.Vlastenec,který se zúčastnil Slovanského
dobé hudby spatřoval v národní světské i duchovní písni.Řídil
+
sjezdu (1848),byl red. čas."Slovanská lípa".Spoluzakládal:"Časo-
Žofínskou akademii,kde rovněž vyučoval hudbě.Vydával zpěvníky,
+
pis lékařů českých" (první redaktor),"Spolek českých lékařů",
komponoval především vokální i orchetrální skladby.
+
spolupracovník J.E.Purkyni.V roce 1861 poslanec zemského sněmu.
---------------------------------------------------------------
+
-----------------------------------------------------------------
  
 +
      "V domě, který stával v těchto místech,pracoval a ze-
 +
      mřel český lékař a buditel,med.chir.dr. Josef Podlipský,
 +
      jeden z prvních redaktorů Časopisu lékařů českých,a jeho
 +
      žena Sofie Podlipská."
 +
                                  Text pamětní desky
  
      Slepý strýc Frýbort jej naučil hrát na několik hudebních nástrojů
 
a třináctiletý talent se mu odměnil skladbou "Variace na téma A Dur".Zed-
 
nický mistr vybral pro syna "lehčí" krejčovinu,ale farář Dmychal rodiče
 
přemluvili,aby jej poslali na hlavní školu do Berouna.V šestnácti Josef
 
přijel do Prahy,aby se u prof.Pitsche na varhanické škole podrobil přijí-
 
mací zkoušce,zda a jaké má muzikantské vlohy.Mistr hned rozpoznal,že ta-
 
lent má a nemalý.A když je talent a píle,což Josef měl,navíc mu to myslelo
 
velmi logicky,samo od sebe to adepta muziky přivedlo k zájmu o hudební
 
dějiny a teorii.
 
      Po pětiletém studiu si prof.Pitsch vzal výtečného absolventa školy,
 
zapáleného pro hudbu v širokém jejim smyslu,za asistenta.Zvonář začal u-
 
čit.Byl přísný,důsledný učitel a zanedlouho prozradil v časopisech i svůj
 
hudební přehled a svérazný náhled na hudební problémy doby.Žáci varhani-
 
cké školy to se Zvonařem neměli lehké a A.Dvořák,který byl mezi nimi,
 
za to později svému učiteli vděčil.
 
      Zvonařova generace měla křídla obrozeneckého nadšení a zkušenosti
 
z policejních zákazů.Byla to smetanovská zakladatelská generace,tvořící
 
páteř národní české hudby.Zvonář prožil na varhanické škole šestnáct
 
roků života,jeho teoretické stati dávaly době směr.Třebaže mu nebylo dáno
 
tolik živelmé skladatelské inspirace,rovněž komponoval.Především všaj
 
objevoval krásu české národní písně,jež byla bohatým zřídlem inspirace
 
pro hudbu i národní společenský život.Skladatelé v ní našli podněty
 
k tvorbě vlastních písní.
 
      Už v roce 1825 vydal Macháček z tvorby sedmi českých prvních sklada-
 
telů dva svazky "Zpěvů českých".Roku 1835 sestavil Fr.Škroup s přítelem
 
  
J.K.Chmelenským,libretistou,básníkem a kritikem,sbírku písní českých skla-
 
datelů "Věnec ze zpěvů vlasteneckých".
 
      Zvonář samozřejmě do podobných sborníků rovněž svými písněmi později
 
přispíval,takže se jeho jméno objevilo mezi známými skladateli jako byl
 
Tomášek,Kittl,Vitásek,bratří Škroupové a další hudební autority.Písně se
 
zpívaly na vlasteneckých bálech,všude,kde se probouzel český společenský
 
život.Mnoho těchto umělých písní zlidovělo a jejich autoři jsou zapomenuti.
 
      Zvonař byl v revolučních dobách roku 1848 rovněž v ulicích Prahy a
 
zpíval nejen Smetanovu bojovnou "Píseň svobody" (slova J.J.Kolár),ale také
 
písně svoje.Dodnes nevyhasl Zvonařův lyrický hymnus "Čechy krásné,Čechy mé..."
 
(slova V.J.Picek),nebo "Nad Berounkou pod Tetínem".
 
      Pozdější hudební historici jej zařadili k pokračovatelům slavného
 
českého muzikanta,pedagoga a teoretika Ant.Rejchy.V roce 1851 vydával
 
s J.B.Pichlem "Společenský zpěvník český",který později sám redigoval a
 
rozšířoval.V letech 1855-56,kdy byl český život ušlapán Bachovým policej-
 
ním režimem,Zvonař vydal jakési pokračování Chmelenského "Věnce..".Nazval
 
jej "Varyto a lyra" a vydal právě v době,kdy J.V.Frič,který se vrátil z ra-
 
kouských věznic,vytiskl jitřenku české mladé literatury "Lada Niola".
 
      Kublovský rodák se stal po smrti prof.Pitscha jeho nástupcem na var-
 
hanické škole,ale jenom na dva roky.V roce 1860,kdy Fr.Škroup s těžkým
 
srdcem opouštěl Prahu a odjel navždy do Amsterodamu,přebral Zvonář jeho
 
místo ředitele "Žofínské akademie".Byla to spolková hudební škola,na níž
 
se učilo sólovému i sborovému zpěvu,hře na klavír,deklamaci,estetice i
 
hudební teorii a hudebním dějinám.Zvonař měl pro své poslání nejlepší
 
průpravu.Po dvou letech si ještě přibral kůr v chrámu Nejsvětější Trojice
 
ve Spálené ulici a výuku zpěvu na Vyšší dívčí škole.
 
      Začátkem 60.let,kdy císař přislíbil ústavnost v životě monarchie,
 
se zakládaly české spolky,noviny,divadla a vznikl rovněž pěvecký spolek
 
"Hlahol",u jehož zrodu byl i Zvonář.Jenže přes obrovskou aktivitu,jeho
 
hudební zaměření mu přineslo málo k obživě,takže s ní jako Smetana i
 
Škroup zápasil.Přesto mu nohly přinést radost,že jeho písně,nebo úpravy
 
lidových písní,klavírní skladby,např."Sonáta f moll", tři varhanní a or-
 
chestrální ouvertury,církevní skladby a sbory našly uplatnění.Jen jeho o-
 
pera na libreto A.V.Šmilovského "Záboj" neprorazila.
 
      Zemřel v jednačtyřiceti letech na stejnou plicní chrobu jako jeho
 
mladší přítel Šmilovský.Rodiště naň vzpomnělo památníkem s lyrou.
 
  
 +
      V místech skleněného domu na Příkopech kdysi stával dům "U červeného
 +
orla",ve kterém bydlel po návratu z pobělohorské emigrace barokní malíř
 +
Karel Škréta.Po dvou staletích si v něm roku 1852 otevřel lékařskou ordi-
 +
naci šestatřicetiletý internista Mudr.Josef Podlipský,syn sládka z Mich-
 +
le.Před třemi roky vedli Češi na Kroměřížském sněmu (1848-9) bitvu o ná-
 +
rodní sebeurčení,jenže osmnáctiletý nastupující císař Franz Josef I. sněm
 +
rozprášil vojskem,hodně Čechů uvěznil,někteří utekli za hranice a vůdcové
 +
národa Palacký,Brauner,Pinkas,J.Frič a jiní se stáhli do soukromí.
 +
      Franz Josef I. také nepotřeboval vzdělanců stejně jako předchůdce
 +
císař František I.,protože ohrožovali "žalář národů".Policejní prezident
 +
prezident Sedlnický měl národníhnutí pořád za předstupeň revoluce.A Pod-
 +
lipský byl národní bouřlivák jaksepatří.Musel se "uklidit" do soukromí,
 +
proto si otevřel ordinaci ve Škrétově domě.V roce 1848 byl člemem výboru
 +
Slovanského sjezdu na Žofíně a hlasoval pro přijetí Manifestu evropským
 +
národům k ustavení Unie.Podlipský řídil kritický Šafaříkův časopis Slovan-
 +
ská lípa.
 +
 +
      Do Prahy se z Vratislavi po smrti ženy natrvalo vrátil Purkyně  a
 +
Podlipský s nim vedl redakci odborného čas.Živa,v němž se psalo o medicíně,
 +
vědě a zdraví národa.Český národ měl skvělé lékaře,kteří věděli,že zdraví
 +
národa je bohatstvím a příslibem jeho života.Čeští lékaři byli významnou
 +
inteligencí národa.K Purkyňovi nechodili jen vědci,ale i kolegové ze slo-
 +
vanských národů a měli si co říci o vědě i hnutí slovanských národů.Jed-
 +
ním z nich byl např. bulharský vědec,lékař Beron.
 +
      Podlipský byl věkově v půli života a když si v něm zalistoval,mohl
 +
říci,že byl oborově přímočarý.Od dvacíti se zajímal o přírodu a v roce
 +
1838 vyrazil s J.S.Preslem na Moravu,do Haliče a na Slovensko za květenou.
 +
Tehdy navštívili autora hymnické sbírky "Slávy dcera" Jana Kollára.Po ro-
 +
ce už studoval medicínu ve Vídni,kde jej učili dva čeští koryfejové lékař-
 +
ské vědy: prof.Jos.Škoda,internista,který dal medicíně základatelský spis
 +
"Pojednání o poklepu a poslechu" a prof. patologie Karel Rokytanský,jemuž
 +
říkali pro vědeckou systematičnost "Linné v lékařství".Měl ve Vídni opeta-
 +
čky s policií,protože se spolužáky založil dva vlastenecké spolky.Policie
 +
si jej zapsala mezi sledované.
 +
      Vrátil se roku 1845 do Prahy jako magistr chirurgie a porodnictví.
 +
Havlíček právě křikl k Čechům,že musí vlastenčení vív přejít z úst do ru-
 +
kou.Lékařský absolvent mu zatleskal a porozhlížel se po obživě.Našel si
 +
místo vychovatele u hr.Berchtolda a po čase jej přijali do všeobecné nemo-
 +
cnice za sekundáře svérazně prostořekého internisty,mistra oboru prof.Ham-
 +
merníka,který jej vlastně u sebe "skryl" před policií po rozehnání Slovan-
 +
ského sjezdu a Kroměřížského sněmu.A pak se Podlipský dostal k prof.Čej-
 +
kovi,příteli B.Němcové,který ji léčil a kdysi uváděl do literatury,přičemž
 +
se téměř prosiokálně zabývak hudbou a literaturou,zejména jihoslovanských
 +
Ilyrů.
 +
      Po celou diktatury šefministra Bacha se Podlipský plně upnul na vě-
 +
du a svou lékařskou ordinaci v domě "U červeného orla".V roce 1858 si tu
 +
přivedl mladičkou adeptku péra Žofii,sestru právě debutující spisovatel-
 +
ky Karolíny Světlé.Nevynechal příležitosti i pro psaní veršů a povídek,jež
 +
psal hlavně v mládí.Od roku 1857 spolupracoval s J.E.Purkyněm na vydávání
 +
přirodovědného čas. "Živa",v němž řídil a sestavoval přílohu "Domácí lé-
 +
kař".Připravil s kolegy dr.Eiseltem,Purkyněm a s dalšími lékaři podmínky
 +
pro vznik jednotné lékařské organizace "Spolek lékařů českých" a jejich
 +
"Časopis lékařů českých".
 +
      Když císař vydal "Říjnový diplom" (20.10.1860),v němž po prohrané
 +
bitvě u Solferina (24.6.1859) chtěl "své" národy uchlácholit,zvolili Podlip-
 +
ského v roce 1861 poslancem českého sněmu za Nymbursko a Benátsko.Byl jed-
 +
ním ze vzdělaců,kdo působil v počátcích života vároda v plné šíři jeho
 +
tvořivého proudu.K bohatí literární publicistice 40.let přibyla odborná
 +
publicistika v Časopise lékařů českých,který spolu s MUDr.Eiseltem redigo-
 +
val.Jeho osobní štěstí s Žofiií bylo velmi krátké.Prožili spolu jenom de-
 +
vět roku.Pomohl i jí k literarnímu péru a do emancipace žen.Častýn hostem
 +
byla B.Němcová.Podlipský léčil,organizoval,psal a zapomněl na sebe.Zemřel
 +
v jednapadesáti letech.
  
 
[[Category:Pražský pantheon]]
 
[[Category:Pražský pantheon]]

Verze z 11. 2. 2017, 23:09

30.11.1816 Praha 20.9.1867 Praha Pohřben na Olšanech

PD,1962 (společná s Žofií Podlipskou) Ovocný trh 573/12 (PD odstraněna při zbourání domu a dosud nikde neosazena) Uporněna Lékařská komora - září 2002



Český lékař-internista.Vlastenec,který se zúčastnil Slovanského sjezdu (1848),byl red. čas."Slovanská lípa".Spoluzakládal:"Časo- pis lékařů českých" (první redaktor),"Spolek českých lékařů", spolupracovník J.E.Purkyni.V roce 1861 poslanec zemského sněmu.


     "V domě, který stával v těchto místech,pracoval a ze-
     mřel český lékař a buditel,med.chir.dr. Josef Podlipský,
     jeden z prvních redaktorů Časopisu lékařů českých,a jeho
     žena Sofie Podlipská."
                                  Text pamětní desky


     V místech skleněného domu na Příkopech kdysi stával dům "U červeného

orla",ve kterém bydlel po návratu z pobělohorské emigrace barokní malíř Karel Škréta.Po dvou staletích si v něm roku 1852 otevřel lékařskou ordi- naci šestatřicetiletý internista Mudr.Josef Podlipský,syn sládka z Mich- le.Před třemi roky vedli Češi na Kroměřížském sněmu (1848-9) bitvu o ná- rodní sebeurčení,jenže osmnáctiletý nastupující císař Franz Josef I. sněm rozprášil vojskem,hodně Čechů uvěznil,někteří utekli za hranice a vůdcové národa Palacký,Brauner,Pinkas,J.Frič a jiní se stáhli do soukromí.

     Franz Josef I. také nepotřeboval vzdělanců stejně jako předchůdce

císař František I.,protože ohrožovali "žalář národů".Policejní prezident prezident Sedlnický měl národníhnutí pořád za předstupeň revoluce.A Pod- lipský byl národní bouřlivák jaksepatří.Musel se "uklidit" do soukromí, proto si otevřel ordinaci ve Škrétově domě.V roce 1848 byl člemem výboru Slovanského sjezdu na Žofíně a hlasoval pro přijetí Manifestu evropským národům k ustavení Unie.Podlipský řídil kritický Šafaříkův časopis Slovan- ská lípa.

     Do Prahy se z Vratislavi po smrti ženy natrvalo vrátil Purkyně  a

Podlipský s nim vedl redakci odborného čas.Živa,v němž se psalo o medicíně, vědě a zdraví národa.Český národ měl skvělé lékaře,kteří věděli,že zdraví národa je bohatstvím a příslibem jeho života.Čeští lékaři byli významnou inteligencí národa.K Purkyňovi nechodili jen vědci,ale i kolegové ze slo- vanských národů a měli si co říci o vědě i hnutí slovanských národů.Jed- ním z nich byl např. bulharský vědec,lékař Beron.

     Podlipský byl věkově v půli života a když si v něm zalistoval,mohl

říci,že byl oborově přímočarý.Od dvacíti se zajímal o přírodu a v roce 1838 vyrazil s J.S.Preslem na Moravu,do Haliče a na Slovensko za květenou. Tehdy navštívili autora hymnické sbírky "Slávy dcera" Jana Kollára.Po ro- ce už studoval medicínu ve Vídni,kde jej učili dva čeští koryfejové lékař- ské vědy: prof.Jos.Škoda,internista,který dal medicíně základatelský spis "Pojednání o poklepu a poslechu" a prof. patologie Karel Rokytanský,jemuž říkali pro vědeckou systematičnost "Linné v lékařství".Měl ve Vídni opeta- čky s policií,protože se spolužáky založil dva vlastenecké spolky.Policie si jej zapsala mezi sledované.

     Vrátil se roku 1845 do Prahy jako magistr chirurgie a porodnictví.

Havlíček právě křikl k Čechům,že musí vlastenčení vív přejít z úst do ru- kou.Lékařský absolvent mu zatleskal a porozhlížel se po obživě.Našel si místo vychovatele u hr.Berchtolda a po čase jej přijali do všeobecné nemo- cnice za sekundáře svérazně prostořekého internisty,mistra oboru prof.Ham- merníka,který jej vlastně u sebe "skryl" před policií po rozehnání Slovan- ského sjezdu a Kroměřížského sněmu.A pak se Podlipský dostal k prof.Čej- kovi,příteli B.Němcové,který ji léčil a kdysi uváděl do literatury,přičemž se téměř prosiokálně zabývak hudbou a literaturou,zejména jihoslovanských Ilyrů.

     Po celou diktatury šefministra Bacha se Podlipský plně upnul na vě-

du a svou lékařskou ordinaci v domě "U červeného orla".V roce 1858 si tu přivedl mladičkou adeptku péra Žofii,sestru právě debutující spisovatel- ky Karolíny Světlé.Nevynechal příležitosti i pro psaní veršů a povídek,jež psal hlavně v mládí.Od roku 1857 spolupracoval s J.E.Purkyněm na vydávání přirodovědného čas. "Živa",v němž řídil a sestavoval přílohu "Domácí lé- kař".Připravil s kolegy dr.Eiseltem,Purkyněm a s dalšími lékaři podmínky pro vznik jednotné lékařské organizace "Spolek lékařů českých" a jejich "Časopis lékařů českých".

     Když císař vydal "Říjnový diplom" (20.10.1860),v němž po prohrané

bitvě u Solferina (24.6.1859) chtěl "své" národy uchlácholit,zvolili Podlip- ského v roce 1861 poslancem českého sněmu za Nymbursko a Benátsko.Byl jed- ním ze vzdělaců,kdo působil v počátcích života vároda v plné šíři jeho tvořivého proudu.K bohatí literární publicistice 40.let přibyla odborná publicistika v Časopise lékařů českých,který spolu s MUDr.Eiseltem redigo- val.Jeho osobní štěstí s Žofiií bylo velmi krátké.Prožili spolu jenom de- vět roku.Pomohl i jí k literarnímu péru a do emancipace žen.Častýn hostem byla B.Němcová.Podlipský léčil,organizoval,psal a zapomněl na sebe.Zemřel v jednapadesáti letech.