Jan Brokoff

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řezbář a sochař, zakladatel pražské sochařské rodiny. Autor plastik v Libochovicích, Klášterci nad Ohří, Tachově, Manětíně a jinde. Dřevěná socha pro model bronzové sochy sv. Jana Nepomuckého pro Karlův most je uložena v kostele sv. Jana Nepomuckého Na Skalce. Plastická výzdoba Toskánského paláce na Hradčanech atd.
Narození a úmrtí
  • 23. 6. 1652 (Spišská Sobota)
  • 28. 12. 1718 (Praha)
Památníky
Odkazy

Kdysi byl u kostela sv. Martina ve zdi na Starém Městě hřbitov a nedaleko od něj měli sochařskou dílnu tři sochaři českého baroka: otec Jan Brokoff a synové Michael Josef a Ferdinand Maxmilián. V roce 1909 byla do zbytku původní zdi hřbitova zasazena pamětní deska rodiny se vzácným portrétem Jana Brokoffa, pořízeným jeho přítelem, malířem Balzerem.

V roce 1675 se slovenský řezbář vydal za obživou do Řezna a zastavil se při tom v Praze, v níž zůstal pět roků. Nebyl katolíkem, ale protože by v české zemi jako evangelík ze slovenské Spiše neobstál, prostě by ho vyobcovali ze země, přestoupil na pravověrné, jak se říkalo katolické náboženství, obdobně jak to před ním učinil malíř Karel Škréta. Jenže co člověk neučiní pro svou obživu. Aby prokázal, že je pravověrným člověkem, prý si osvojil cikánské dítě a vychoval ho v katolické víře.

Po bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620) platilo v české zemi: „Cuius regio, eius religio“ (čí země, toho náboženství). Vládla převážně cizí katolická šlechta, která se zasloužila o porážku. Konfiskaci majetku české kališnické šlechty, která musela ze země, prováděl bezprostředně po bitvě na Bílé hoře hr. Lichtenstein, který byl rovněž v čele tribunálu popravy českých 27 pánů na Staroměstském náměstí (21. 6. 1621).

Nepředstavitelně zbohatlá pobělohorská šlechta i katolická církev chtěly zdůraznit svou moc stavbou reprezentačních paláců, kostelů a církevních institucí. Zakázky na plastickou výzdobu se Brokoffovým jen hrnuly. Žádal se pochopitelně trvanlivější materiál než dřevo, proto museli sochaři a řezbáři přejít ke kameni a kovu.

Jan byl kouzelník dřeva a nedokázal v kameni přesvědčivě zhodnotit daný námět. Ale svou šikovností zaujal barona Wunschwitze, který jej pozval na své panství v Ronšperku a zadal mu úkol, aby podle skicy vídeňského sochaře Rauchmüllera vyřezal figuru Jana Nepomuckého. Janovi bylo třicet roků (1683), když baron nechal odlít jeho dřevořezbu Nepomuka do bronzu a postavit jako první sochu na Karlův most. Byl to svatý, historicky neprokázaný, ale literárně pěkně vybájený kronikářem Václavem Hájkem. Mlčenlivý svatý byl protiváhou Jana Husa, hlasitě kritizujícího marnivost církve. Proto byli všichni husitští vůdci a následovníci úředně zakázáni. V roce 1729 byl pomyslný svatý za obrovské slávy kanonizován, čili prohlášen za svatého. Brokoffova řezbářská předloha je vystavena v Praze v kostele sv. Jana Nepomuckého Na Skalce.

Na svých sochařských štacích po západních a severozápadních Čechách zanechal Jan Brokoff plastiky v Manetíně, na Červeném Hrádku, v Klášterci nad Ohří, Libochovicích a Tachově. Ba i Mariánský sloup v Broumově je z jeho dílny. Po jmenovaných štacích se Jan usadil natrvalo v Praze roku 1692. Zprvu v dílně u sv. Jindřicha, pak si koupil dům na rohu Skořepky a Uhelného trhu u kostela sv. Martina, kde rodina prožila celý život.

V Praze obdržel velkou zakázku v Toskánském paláci na Hradčanech, v němž vytvořil antické postavy. V roce 1700 dodal dvě plastiky do Častolovic, pak zhotovil náročný portál na Svaté Hoře u Příbrami i oltář pro farní kostel v Sedlčanech (1709).

Jan Brokoff měl tři syny a dceru: dva synové sochařili, třetí syn se stal dvorním básníkem císaře Karla VI. a dcera s chotí vedly domácnost. V rodinné dílně se pracovalo na nespočetných zakázkách zprvu společně. I pro znalce je dnes obtížné určit z velkého množství plastik, kdo ji vymodeloval, protože stylové odlišnosti každého z nich splynuly. Mluví se o stylu dílny Brokoffů a ta ve své době patřila k předním.

Dílna byla uprostřed Starého Města, proto se v ní scházeli dosti často nejen zámožní zákazníci, ale také kumštýři k debatám nejen o umění. Mezi stálé návštěvníky patřil Janův vrstevník Jan Jiří Balzer z nedalekého domu „U Tří kůzlátek“. Ten ulehčil práci historikům umění čtyřdílným dílem životopisů devadesáti významných umělců své doby. Zařadil mezi ně i svého přítele Jana Brokoffa a nakreslil k jeho biografii portrét.