Jan Dolenský

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

19.6.1859 Trojánky u Jesenného v Krkonoších

11.2.1933 Praha

Pohřben na Olšanech

PD,dřevěná tabule

Černá 1704/11 (odstraněna)


Český učitel,redaktor časopisů pro mládež a učitele. Z knih:"Dějiny pražského školství","Obrázkové dějiny národa českého".Spoluzakladatel "Bolzanova učitelského sirotčince" a "Českého pedagogického ústavu".Pořádal pro mládež "Besídky" s bohatým programem.


Rok po jeho smrti se na samotě Trojánky v Krkonoších konal pietní obřad.Rodáci a učitelé z širokodaleka odhalovali na jeho rodném domku pamětní desku.V tom tichu se oháněl otcovou širočinou a snil,že bude panem učitelem.A touha byla tak nezvratná,že mu maminka připravila uzlík s nejpotřebnějším a udělala křížek na čelo.V Praze se se připravovala stavba Národního divadla,k jehož stavbě Češi potřebovali rekordní čas, jak poznamenal Neruda.Proti Žofínu stálo sice už od roku 1862 Prozatímní divadlo arch.Ulmanna,ale národní to mělo reprezentovat český národ.Vyhrál neorenesanční projekt arch.Zítka,který už proslul ve Výmaru stavbou gale- rie.Zlatou kapličku národa šperkovali nejlepší umělci,zvaní později "gene- rací Národního divadla".


V roce 1880 vznikla Ústřední matice školská,na niž se horlivě vybí- ralo.Učitelé už měli z inspirace geniálního Ammerlinga a jeho "všeučiliště" Budeč z roku 1842 v Žitné ulici.I z této zkušenosti se tvořily organizační plány vzniku školních institucí i programů výuky.Každý oceňoval,kolik in- spirace Ammerlingovy myšlenky do rodícího českého školství přinesly,proto- že to byl tak geniální čin,že předstihl dobu nejméně o sto let,jak napsal Neruda.V Budči vycházelo z Komenského pansofismu,čili učil se souhrnu věd podle zásady,aby děti vstřebávaly první poznatky v mateřském jazyce a pří- stup ke vzdělání měly mít všechny vrstvy národa.

I učitelé měli už od roku 1880 Matici školskou,instituci,v níž se soustřeďoval odborný život českých škol.To všechno bylo doslova vytrápeno obětavostí českých lidí,v jejichž rodu neuhasil národní cit ani pobělohor- ský katolický diktát českému přesvědčení,ani vyhnání češtiny z vědy,škol, úřadů,prostě z institucí,jimiž národ vládne sám sobě.A tímto "žalářem ná- rodů",jak se Rakousku říkalo,se prodraly vypleněny kořeny českého národa.

Dolenský už mohl absolvovat učitelské studium a nastoupit na místo učitele na Žižkově.Jenže učitelský chlebíček v tom čase ještě zdaleka nebyl samozřejmostí,ale žoldem,co kdo dal.Přešel učit do školy na Olšanech,oku- sil výchovnou činnsit v nejrůznějších ústavech a neustále se odborně vzdě- lával.Vzdělávání svých učitelů,to jediné mohli Češi dělat posvém.V tom měli tradici Komenského,z něhož čerpal moudrost celý svět.V roce 1842 učinil z jeho pansofistického pojetí vzdělávání (vstřebávat poznatky všech věd) nevídaný pokus geniální Čech Ammerling zbudováním učiliště Budeč v Žitné ulici v Praze.Tam talentovaní žáci bydleli,učili se,měli dílny,hříště,labo- ratoře,prostě všechno a učebnice jim napsali pochopitelně zdarma vlastenci. Jenže Ammerling předběhl svět o sto roků,napsal Neruda.Učiliště zaniklo, zbyla zkušenost prvních absolventů,kteří vytvořili české učitelské institu- ce a tlačili pedagogiku a organizaci českého školství dopředu.

Mezi tyto "potomky" Ammerlinga se zařadil také Dolenský s vášní a zaujatostí,již si nesl odmala.Byl u všeho "učitelského" hnutí v Praze,psal do časopisů,řídil časopisy pro mládež až se dostal na místo redaktora "Besed učitelských".

Jeho život do padesátky by se dal nazvat "pedagogické toulky".Tepr- ve dva roky před abrahovinami získal trvalé místo ředitele obecné a měš- ťanské školy u Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici.To se psal rok 1907. V učitelských kruzích byl už znám širokodaleko a vědělo se o něm,že v do- bě otevření Národního divadla v roce 1883 působil rovněž na pražských po- kračovacích školách.Tehdy přemýšlel,jak oslabit vliv velkoměstkých ulic na výchovu dělnického dorostu,který přicházel do jámy lvové velkoměsta z mravně čistších dědin.Započal proto organizovat pro učně tzv. odpolední "Besídky" a uspěl.

Po dobu čtvrtstoletí pestré pedagogické organizace,publicistiky a výuky vydával rovněž publikace o českých dějinách.Ve spolupráci s histori- kem Antonínem Rezkem zpracoval pro mládež "Obrázkové dějiny národa české- ho",jež vyšly v mnoha vydáních.Populární byly jeho knihy "Praha ve své slávě a utrpení","Z naších a cizích vlastí","Obrazy dávnověku","Kytice slovanských bájí",nu publikací byla dlouhá řada.

Za půlstoletí učitelské a publikační činnosti nebylo v Praze povo- lanějšího,kdo by mohl napsat svědectví o vývoji jejího školství lépe než on.Vydal kromě mnoha menších prací o pražských školách i "Dějiny pražského školství".

Stál rovněž u založení "Bolzanova učitelského sirotčince",z jeho pod- nětu vzniklo pedagogické nakladatelství "Dědictví Komenského" a vyvrcho- lením jeho zásluh nejen o pražské školství,ale o české školství vůbec byl "Český pedagogický ústav" pro výzkum dítěte a dorostu.

Učitelský talent ze samoty v Krkonoších připravil základy samostatné- ho československého školství a řídil jeho první kroky.