Jan Jeník z Bratřic

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

6.l.1756 Radvanov u Mladé Vožice

26.8.1845 Praha

Pohřben v Chotyšanech na Benešovsku


PD,b.r.

Jilská 446/1


Český setník (rota 100 mužů),který bojoval pod velením gen.Laudona.Obrozenský vlastenec.Sběratel a opisovatel písemných dokumentů z českých dějin: 17.sv.tzv. "Bohemica neboli Sbírky české".


Když se vysoký,sukovitý starý pán objevil v hospůdce,lidé na se- be významně mrkli a potajmu šeptli:"Poslední táborita!" Setník Jeník ten čertovský úsměšek velkoryse přehlížel.Zvykl si naň stejně jako na válečná zjizvení po celém těle.Popravdě řečeno už v tom ani nebylo tolik jízlivo- sti,než zpočátku,když začal sbírat kdejaký starý český dokument a pečlivě každý pietně vřadil mezi své staročeské anály.Z posměšku se stávala úcta, protože kdo z posměváčku byl schopen tak vznešené vášně a úcty k českým nelehkým dějinám.

Jeník si dopisoval s mnoha vlastenci stejné vášně a úcty k minulosti. Jezdil českou zemí a pátral v archivech,knihovnách,kostelích po neznámých písemnostech z českých dějin.A pak celé dny i noci proseděl ve svém přitem- nělém kumbálu v Jilské ulici,listoval a vypisoval.

Byl potomkem Svatoše Jeníka,zakladatele rodu ze vsi Mezilesí.Tomu v roce 1590 udělili erb s přídomkem podle obce Bratřice.A sukovitý voják Jan byl jediným synem Jiřího a Karolíny Jeníků z Bratřic a uzavíral rod. K příjmení,jak to bylo v těch časech ve zvyku,mu je jménu ještě připnuli další jména Nepomuk,Vojtěch,Baltazar a Ignác.Absolvoval jako stipendista Svatováclavský seminář v Praze (1766-72) a pak vystudoval práva.Bůhví ja- kým osudem se stalo,že se vojenský vysloužilec oddal sběratelské vášni. Matrika pluku císařského vojska vypovídá,že byl roku 1783 zařazen jako ka- det,čili důstojnický čekatel,a potom 17 roků šel z jedné bitvy Rakušanů do druhé.

Jeho vojenská kariéra postupovala mírně.V roce 1787 jej povýšili na praporečníka,začas na poručíka a po dalších třech letech mu připnuli distinkci nadporučíka.Teprve v roce 1795 okusil,co je to řežba muž proti

muži a pak šel z jedné bitvy do druhé a vysloužil si výložky setník,který velel praporu o 100 mužích.Mnoho bitev zažil pod velením generála Laudona a největší řežbu absolvoval u Bělehradu s Turky.A potom běžely jeho živo- tem řady bitev,jizvily mu tělo i obličej,ba byl účastníkem dlouhých rakou- sko-francouzských válek.

Byl vážně zraněn v bitvě u Brische a málrem smrtelně v roce 1796 v bitvě u Limburga.Zůstal v armádě a bil se ve spojenecké armádě do ono- ho vítězného dne,kdy Rakouska se spojenci vyhráli velkou bitvu s Napoleo- nem 25.března 1899 u Stodkachu.

Když Napoleon dosáhl velkého vítězství nad rakouským velením u Ma- renga a donutil císaře Františka I. k podepsání příměří,byl Jeník už v Praze a léčil se v tichém soukromí z mnoha zranění.Jako velký ctitel re- forem Josefa II. těžce nesl počínání císařova synovce Františka I.,který rušil jeden Josefův patent za druhým a do čela své dlouholeté vlády si dal heslo,že nepotřebuje vzdělance,ale poslušnost.František I.byl ustrašený,těž- kopádný císař,který měl jediný cíl - zachovat všechno přistarém.A přistarém nechal rovněž útisk českého národního hnutí,jež se právě chystalo vyjít z vědeckých studoven do dědin a měst.

Jeníkův zájem o české dějiny patrně pramenil z rodové tradice.První sběratelské krůčky českých písní,bájí,dokladů se u něj objevily v roce 1781, čili v roce vydání tolelančního patentu a zrušení nevolnictví.Se zájmem sledoval vědecké výzkumy svého vrstevníka Dobrovského,zúčastnil se slavné- ho otevření české divadelní dřevěné "Boudy" na Koňském trhu (Václavské ná- městí 1786),v němž s nevídaným úspěchem hráli v roce 1786 Tandlerova "Jana Žižku".

Dopisoval si s hr.Kinským,prof.češtiny na vojenské akademii ve Vídni a s jinými průkopníky české věci a snad z jejich přátelství vzešlo doživot- ní a dramatiké hledání starých českých listin,jež přepisoval a utřiďoval Sesbíral mnoho starých českých písní a poesie zejména z doby husitů.

Dlouho do noci hořela na jeho stolíku lampa a noc co noc Jeník bo- joval bitvu s časem,který jej porazil v sedmaosmdesátce.Dožil se časů, kdy na Žofíně se roztančil první český bál,kdy v roce 1836 Palacký vydal první svazek "Dějin národu českého" a Šafařík "Slovanské starožitnosti. Oba i jemu vděčili za prameny,jež napájely jejich národní práci pravdou dějin.Česká společnost už poskromnu vydávala své časopisy,zakládala orga- nizace a Havlíček usedl nadoživotí k redakčnímu stolku redakce.

Jeník si ve vysokém věku zlomil ruku,docela oslepl,ale ještě jako Žižka tu a tam pohusitsku zahřímal do uctivého tichu lokálu,jež se kolem něj na chvilku rozhostilo,když vstoupil.

Zanechal českým dějinám 17 objemných foliantů opisů a nálezů z archi- vů,knihoven,beden na půdě,odevšad,kde si po generace Češi uschovávali knižní dědictví po předcích.Jiříkovo dílo dostalo název "Bohemica neboli Sbírky české".Jsou dnes uloženy v Národním muzeu v Praze.