Jan Kaška
„Těžiště neodolatelné jeho komiky leželo v tak zvané suchosti humoru. Nehnul svalem v obličeji, nehnul brvou.“— Otilie Sklenářová-Malá
Narození a úmrtí
- 20. 8. 1810 (Zbraslav)
- 21. 7. 1869 (Odolenov)
Památníky
- Kaškova 660, Zbraslav; Mozaiková PD, J. Mahelka 1969
- Pohřben ve Vodolence, převezen na Olšany
Odkazy
Porodní bába položila novorozeně na chvilku pod stůl, aby prý mělo bystrý rozum. Tesařův syn se opravdu výtečně učil a skvěle hrál na několik hudebních nástrojů v kapele pana učitele. Byl slaboučký a otec usoudil, že širočinu neunese, ale krejčovskou jehlu u mistra Niklase na Malé Straně ano.
Rtuťovitý učeň šmejdil s bratrancem po Malé Straně a brzy našli cestičku přes Karlův most do Pospíšilova vydavatelství v Liliové ulici, kde si prohlíželi knížky. Při zpáteční cestě zvědavě nahlíželi do foyer Stavovského divadla.
V lednu 1829 jej kamarád zavedl do Kajetánského domu v Ostruhové ulici (Nerudova), kde bydlel lékárník Arbeiter s bratrem, sestrou a jejím manželem Šemerou. V presbytáři pořádali vlastenecké merendy nebo hráli divadlo. Když Arbeiter zjistil, že Kaška umí na flétnu, fantazie mu zajiskřila a malý krejčík hrál při každé příležitosti. Později mu svěřili i němou divadelní roli. K mluvené se dostal až ve Strachotovo hře „Ženitba„. Když se na Zbraslav otci doneslo, že je komediant, našup zařídil, aby synek odjel do Karlových Varů, kde mu Arbeiter sehnal místo v lékárně. Bylo to zaměstnání „na otočku“, protože divadelní múza je nemoc, na níž není léku ani v lékárně.
Šemera se za něj přimluvil u přísného ředitele Stavovského divadla J. N. Štěpánka a Kaška zkusil opravdová divadelní prkna. Maminka mu pro začátek poslala k jmeninám 3 tolary, ale divadelní elév běžel s penězi za Tylem do Truhlářské ulice, kde byl furýrem, a dal mu peníze jako příspěvek na založení zamýšleného časopisu „Jindy a nyní“. Oba fandové divadla se viděli poprvé a už se nerozešli.
Dne 27. červenec 1834 byla u Arbeiterů velká sláva. V presbytáři Kajetánského domu založil Tyl opravdové české divadlo. Plakát na představení oznamoval, že se bude hrát Tylova jednoaktovka „Oba šelmy“. Mezi herci byli bratři Arbeiterovi, manželé Šemerovi, Sabina, Rettigová, Kaška a jiní. Jenom Mácha nehrál, protože se poškorpil s Kaškou. Jevišťátko postavil vlastenecký Podskalák Dittrich a v hledišti seděli Palacký, Šafařík, Jungmann, Presl, Hanka a jiní koryfejové českého obrození.
Před vánocemi 1834 dali Kaškovi ve Stavovském divadle první větší roli - šosáckého břicháče Hubinku v Tylově a Škroupově „Fidlovačce“. Po roce o Kaškovi napsal excelentní umělecký kritik Nebeský, že: „Brzy on (Kaška) k nejoblíbenějším hercům náležet bude.“ Bylo to slovo člověka, který poprvé v české literatuře žádal, aby umění bylo uměním i svou formou. Kaška si Štěpánka získal záskoky za málo spolehlivé herce.
Jednou řekl Tyl Kaškovi: „Poslechni Jene, když spícháváš pro herce garderobu, měl bys mi o té své módě cosi napsat do Květů.“ A Kaška se od té chvíle stal prvním českým módním návrhářem a módním kritikem. Koneckonců i známý karbonářský plášť Máchy navrhl a ušil Kaška. Jeho jevištní komice se už po třech letech dostalo lichotivé recenzentovy věty: „Velmi zhusta zaměstnán bývá schopný pan Kaška.“
Před rokem 1848 byl Kaška předním hercem ve Stavovském divadle i ve Stegrově divadle v Růžové ulici. Až příliš často pobýval v Tylově domácnosti, ale jeho zahledění do Tylovy švagrové Anny Forsheimové mu nevyšlo. Tyl měl Kašku „přečteného“ natolik, že mu „ušil“ divadelní postavy „na tělo“. Také podle Kašky psal své postavy, např. Kalafunu, Honzu atd. Oba přátelé Tyl i Kaška byli všestranní. Kaška hrál, navrhoval a šil kostýmy, muzicíroval a překládal, psal recenze a byl autorem více než padesáti her, psal povídky, např. „Nesmělý ženich“, hry „Čarodějnice Megera“ atd.
Nescházel na l. českém bále 5. února 1840 v Konviktu. A největší radost patrně zažil, když se na schůzce předních vlastenců 4. května 1846 v Platýzu uradili, že si Češi postaví samostatné divadlo. V revolučním roce 1848 byl Kaška s Tylem mezi prvními v Národní gardě. Dokonce na popud velitele gardy básníka Villaniho (autor zhudebněné básně „Zasviť mi ty slunko zlaté“) napsal pro národní gardu knížku „Přehled vojenského velení“. Byla užitečná i Tyršovi, když psal svou objemnou instrukci o sokolském cvičení.
Protimonarchistický výbuch roku 1848 se Habsburkům zdařilo utlumit a mnoho Čechů muselo před policií utéct za hranice. Další uvěznili nebo zatlačili do mlčení. Kašku vyslýchali a potom jej vyobcovali i s Tylem z Prahy. Nějaký čas kočovali s divadlem po dědinách, ale nakonec Kaška své krejčovské umění uplatnil ve Stavovském divadle, jako správce garderoby. I německý tisk o něm napsal: „Nádherné kostýmy dělají panu Kaškovi všechnu čest.“
Kaška se blýskl v roce 1864 ušitím 230 kostýmů (podle návrhů malíře Karla Purkyně) pro slavnostní průvod shakespearovských postav k výroční merendě slavného dramatika. Kaškova divadelní éra v Prozatímním divadle trvala jenom sedm roků. Hrála s ním i mladá herecká generace (např. Mošna), ale v červenci 1869 onemocněl žloutenkou a zanedlouho skonal v lázních Vodolenka, kde byl i pohřben. V roce 1909 jej převezli do hrobu manželky na Olšanech.
