Jan Krejčí

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

28.2.1825 Klatovy

1.8.1887 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD s portrétem (šamotový podklad,bronzova písmena)

Podolské nábřeží 44/2 (na zdi před tunelem směrem do Podolí, odstraněna 1990)

text na desce: "Památce Dr.Jana Krejčího,českého geologa,1825-1887".


Český geolog.Zakladatel české geologie,první její profesor na Karlově universitě.Poslanec českého sněmu (1861) a říšské rady (1881).První autor českých učebnic geologie,spolutvůrce její české terminologie.Z vědeckých prací: "Orografický a geotektonický přehled silurského území ve středních Čechách.



Dne 14.června 1884 ve 4 hodiny odpoledne nasedla na vltavský par- ník skupina lidí a vyjela proti proudu k chuchelským skalám,kde vystoupi- la protik obrovské skalní stěně,na níž ve dvacetimetrové výšce svítila železná deska 4,8 m dlouhá,1,5 m vysoká,vážící 16 centů a na ni jediné slovo: "BARRANDE".Univ.prof.Jan Krejčí nemluvil dlouho,nebylo ani zapotře- bí opakovat,co každý z přítomných věděl a krátce uzavřel řeč: "Zasadili jsme desku se skvoucím jeho jménem na vynikající skále onoho útvaru,jejž on svým bádáním tak oslavil".

Všichni vzhlédli k Barrandovu jménu a snad ho tu mezi sebou ještě viděli,protože zesnul teprve před necelými devíti měsíci.Krejčí byl nlad- ší o více než čtvrtstoletí a poznal jej zřejmě krátce po studiu,kdy bylo v českém životě temno z diktatury ministra Bacha po prohraných nadějích Čechů na federaci národů,o níž usilovali na vojskem rozehnaným Kroměříž- ském sněmu (1848-9).

Byl z rodiny klatovského dragouna Krejčího,který po kodrcání válkami si vysloužil penzi v karlínské Invalidovně vojenských vysloužilců.Tam cho- dil Jan do školy a odsud odešel na Akademické gymnasium,kde jej učil ře- ditel Josef Jungmann.Byl všestranně nadaný,ba i literárně,o němž vypovída- jí jeho verše a články ve vlasteneckých listech.Makonec jej zvábila pří- roda,její podzemní tajemství,takže po studiu přírodovědy si čtyřiadvace- tiletého geologavzal za asistenta skvělý rakouský geolog a mineralog F.X.M.Zippe k po- řádání sbírek Národního muzea.

V roce 1847 doprovázel miláčka národa Josefa Jungmanna a hned po něm vlastence a přírodovědce J.Sv.Presla (1849) na vyšehradský hřbitov,hlubo- ce zarmoucen,že geniální,nesmírně české věci oddaný badatel zdaleka nedo- končil své plány.Sám u něj pracoval v týmu,který vytvářel českou pří- rodovědnou terminologii.To byl natrvalo zaměstnán v Národním muzeu a k bolesti z odchodu dvou svých učitelů přibyl smutek českého národa.Češi prohráli na Kroměřížském sněmu naději na sebeurčení.Osmnáctiletý císař sněm vojensky rozehnal,mnoho lidí uvěznil,hodně vlastenců emigrovalo a ostatní se stáhli do soukromí.

Presl upozornil před smrtí upozornil na Krejčího prof.J.E.Purkyněho, který se pak vrátil z dlouhého pobytu ve Vratislavi a ten si jej vzal k sobě do ústavu.Založili spolu přírodovědný časopis "Živa"(1853-1863), v němž měl Krejčí možnost publikovat.V Bachově diktátorském režimu.Když se po prohrané bitvě Rakouska u Solferina (24.6.1859) otevřela "Říjnovým diplomem" (20.10.1860) naděje na ústavnost,Krejčí ukončil geologické ma- pování Čech. a hledal lepší obživu.Vzali jej na místo ředitele gymnasia v Písku a jeho vlastenecká proslulost i vědecká odbornost jej v kulturně vyspělém městě vyzvedla do křesla poslance českého sněmu,v němž se posta- ral především o založení "Komitétu pro přírodovědecký výzkum království českého".Jenže Krejčího vlastenecká aktivita nebyla pochuti píseckým rad- ním.I mladý Krejčího kolega na gymnasiu básník Adolf Heyduk vzpomínal,jaká zabedněnost v radních byla,když se zbavili jednoho z nejlepších českých kantorů a vědců odvoláním z ředitelování.

Tím mu osud nahrál ve prospěch české geologie.V roce 1862 Krejčího pražští kolegové vyslali na světovou výstavu do LondýnaBrzo po návratu napsal a vydal "Cestopis po Německu,Švýcarech,Francii,Belgii a Anglii" (1863).Psal vědecké i popularizační články a už rok po příchodu z Písku se habilitoval na pražské polytechnice,kde se stal profesorem geologie.

V době po založení české university v Praze (1882) vyrostla Krejčí- ho vědecká a společenská autorita natolik,že jej zvolili do říšské rady. Třikrát byl jmenován rektorem polytechniky (1867,1871,1877),založil katedru geologie a byl jejim prvním vedoucím a tím i ředitelem geologického ústavu.

Krejčí psal o geologii,ale jeho péro vyloupávala z podzemí fakta tak čtivě a zajímavě,že tajemné odtajil.Velmi mnoho studií napsal do Purkyňo- vy Živy,kterou redigoval a napsal v ní dvě krátké monografie - o Kopper- níkovi a o prof.Zippem.Byl to on,kdo napsal první českou učebnici geologie. Jeho osobnost jako zakladatele české geologie se vyloupne z mnoho jeho stu- dií v Časopise českého muzea,Archivu pro přírodní zkoumání Čech nebo ve Vě- stníku královské české společnosti nauk.

V Klatovech svému rodáku postavili pomník z balvanů hornin,jež po Čechách zmapoval.Pomník je symbolem jeho poslední a patrně nejvýznam- nější jeho studie o "Orografickém (horopisném) a geotektonickém přehledu silurského území ve Středních Čechách".Vzdal tímto dílem úctu Barrandovi, který nikdy Krejčímu nezazlíval národní aktivitu,protože i on,když mu na- bízeli české občanství,chtěl zemřít jako Francouz.

Barrande bydlel se svými kameny na Ujezdě a Krejčí proti proudu ve vilce,kterou si postavil na výčnělku skalního útesu čnícího z Vyšehra- du až k Vltavě.Jednalo se o protažení silnice do Podolí a Krejčího vilka musela uhnout.Byla zbourána a na její byla do skály upevněna úhledná pa- mětní deska geologa,jež zasvítila po roce 1987 vandalům přílišnou krásou, než aby ji nevyrubali a zřejmě nezpeněžili.