Jan Lauda

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

4.4.1896 Praha

11.3.1959 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD s bystou,V.Frýdecký 1974

Hradčanské náměstí 186/1


Český sochař.Žák J.Drahoňovského,St.Suchardy a J.Štursy.Pod vlivem Guttfreunda došel k výraznému poetizujícímu tvaru.Vynikající portrétista,autor ženských aktů a plastik zvířat.Z díla: "Myčka" (1923),"Stvoření uhlí"(1938-1940),"Přepadení Československa"(1938 s J.Bauchem),"Čáp"(1957,v NG),"J.Gočár"(1926).



Do tzv."Malého Schwarzenberského domu" vedle velkého Schwarzenber- ského paláce na Hradčanech se Lauda nastěhoval k životnímu zenitu,snad aby denně viděl pražský zázrak a kochal se sochařskou nádheru od Matyášovy brány po morový sloup geniálního F.M.Brokoffa.A patrně v něm ožila vzpo- mínka na svá učňovská léta v keramické huti svatovítské katedrály,kde se denně seznamoval se sochařskými skvosty Hradčan a pak se učil sochařině v ateliéru S.Suchardy na Umělecko-průmyslové škole (1913-14),pak u socha- ře a glyptika i medailéra Drahoňovského.Na Akademii prožil roky 1917-1922) u poety tvarů sochaře Štursy.

Mnohem víc než u Štursy,jemuž pomáhal v ateliéru,si nevšední talent vybrousil u svého staršího přítele O.Gutfreunda,který měl ateliér nedaleko kumštýřské kavárny "Unionka" na Perštýně.Jeho ročník minula jatka l.svě- tové války,Ťurzu a Guttfrounda ne.Neminula jej však poválečná léta,plná naději svobody a sociálních nadějí.Mladé umění se k nim přimklo,ona slavo- brána budoucnosti bez válek se musela každému talentu chtěnechtě vtisknout a rovněž oslavit touhy těch nejchudších.

Lauda tvytvořil v tom sociálním proudu známé platiky "Myčka","Prad- lena", "Žebračka" opravdu ve zvroucnělé prostotě a jednoduchosti.Posvém zhodnotil Guttfreundův synteticko-kubistický tvar.Z jeho života se mu do tvorby natrvalo vklínil neustále se vracející a obměňující a jistě silně prožívané téma ženského těla. Od "stojícího děvčete" z roku 1921, kdy mu bylo pětadvacet po první náčrt jeho zvěčnělého tématu plastik "Eva" (1927).

Laudova generace měla společný inspirační pramen,což ji stmelovalo ve spolku "Nová skupina".Ale brzo se všichni vátili do náruče tradičního spolku "Mánes",v němž dlouhá léta předsedal ryze český a lidsky prostý V.Špála.Se spolkem "Mánes" a nakonec v jeho budově od O.Novotného nad Vlta- vou vedle Žofína,Lauda vystavoval.

V roce 1937 jej jmenovali profesorem na Umělecko-průmyslové škole a po devíti letech na Akademii výtvarných umění.Svým tvaroroslovím,které kypělo hmotou,robustně zformovanou do rozpoznatelné mluvy,byl Lauda velmi inspirativní pro mladé sochaře.Neustále hledal a proměňoval tvar,což je zcela zřetelné v jeho věčném tématu ženských postav s názvem "Eva".Zprvu téma obestřel mladistvý smutek,ale postupně se jeho vjem moudře vyrovná- val,vášnivé modelace se zklidnily,ale žízeň po bezprostřednosti zůstala.

V jeho tvorbě je příznačná ještě jiné téma,jež tvoří velkou kapitolu jeho tvorby.Jsou to portréty.V jejich mistrovství daleko přesáhl hranice českého umění.Portrétoval architekta J.Gočára,uměnovědce A.Matějčka,básní- ka S.K.Neumanna,muzikologa a historika prof.Z.Nejedlého,ba v roce 1945 skvěle vymodeloval V.I.Lenina.Za německé okupace jakoby chtěl uchovat pa- mátku přátel,jimž hrozilo nebezpečí života,zportrétoval hodně přátel.

Lauda zbožňoval přírodu,hlubiny země,všechno,co rodilo překvapivé tvarové variace.V roce 1938 vytvořil cyklus "Čtvero ročních období" a do této inspirační řady patří i jeho mohutný vlys,který zdobil administra- tivní budovu ostravských dolů.Nazval jej prostě: "Stvoření uhlí"(1939). A o čtyři roky později zformoval alegorickou sochu "Země" a do stejné řady náleží i jeho lidsky zoufalý výkřik proti německé okupaci Českosloven- ska.Vymodeloval svíjející se těla zvířat.Plastika "Přepadení Českosloven- ska" (1939),kterou modeloval podle kresby Jana Baucha,připomíná cyklus "Zápasů" E.Filly.Laudova plastika byla umístěna v anglickém Clevelandu.

K nejmilejším jeho námětům patřila zvířata.Pramenila z jeho velké- ho obdivu mnohotvárnosti živé přírody.Návštěvníci krásné zahrady zbraslav- ského zámku,kde je sochařská expozice českého umění Národní galerie,mohou návštěvníci obdivovat jeho plastiku "Čáp" nebo "Lachtan" v trávě zahrady. Na zámku je vlastně umístěno celé Laudovo sochařské dílo,jež bylo silným inspiračním zdrojem jeho žáků,mezi něž patřili sochaři J.Klimeš,K.Nepraš, Z.Němeček,V.Frýdecký,V.Karoušek,J.Kryštůfek aj.