Jan Marcus Marci

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

13.6.1595 Lanškroun

30.12.1667 Praha

Pohřben v kostele sv.Salvatora


PD s portrétem, L.Šindelář 1968

Melantrichova 472/12


Český renesanční filosof a přírodovědec.Profesor pražské university.Lékař zabývající se rovněž astronomií,matematikou a fyzikou. Stoupenec Galileo Galilea,jemuž poslal svou knihu.


V roce 1638 zamířil třiačtyřicetiletý profesor pražské lékařské fa- kulty Marci k papeži do Říma,aby získal podporu ve svém sporu s jezuity, kteří usilovali o vládu nad celou pražskou univerzitou.Jezuité se totiž po Bílé hoře v roce 1622 zmocnili celého Karlova učení,ale světská její část si udržela relativní samostatnost právě Marciho zásluhou.

V Římě poznal knihy Galileo Galilea a v listopadu 1640 hvězdáři po- slal do Florencie dopis,v němž mu napsal:"Ačkoli jsem velmi toužil set- kat se s Tebou,přece mi osud nedopřál to štěstí a znemožnil mi,abych Tě konečně spatřil,jakkoli jsem Ti byl nablízku".K dopisu mu přiložil svou knihu "De proportione motus seu regula sphygmies" (O zákonitostech pohy- bu),kterou právě dokončil.Po 3oo.letech se zjistilo,že slepý Galileo od- pověď skutečně nadiktoval synovi Vincenzovi,jenže Marcimu nedošla.

Rodák z měšťanké rodiny Lanškrouna se od dětství potykal se zdra- vím.Studoval u jezuitů v Jindřichově Hradci,filosofii v Olomouci a na lé- kařskou fakultu do Prahy přišel v osudném roce 1618.Byl svědkem změny režimu po Bílé hoře:poprav,konfiskací majetků,vyhoštění jinověrců ze ze- mě,příchodu jezuitů k moci a utváření habsbursko-katolické vlády.Studia na univezitě dokončil v roce 1625 disertací "De temperamento genere",čili o epilepsií a dalších mozkových chorobách.Odmítl tvrzení jezuitů,že epi- lepsie vychází z ďáblova ducha v člověku.Považoval epilepsii za onemocně- ní těla.

Jeho matematický mozek zvládl 9 řečí (včetně orientálních).Měl štěstí,že jeho otčím Popela z Lobkovic sloužil u císařského dvora a spo- lužák z Jindřichova Hradce Harrach byl ve čtyřiadvaceti jmenován pražským arcibiskupem.Kardinál Harrach byl totiž dost liberální a od počátku usi- loval o to,aby mu jezuité nepřerostli přes hlavu,zejména ve vlivu na uni-

verzitu.Císař Ferdinand II.byl však produktem jezuitské výchovy,takže jej ovlivňovali i v jeho vládnutí jeho jezuitští rádcové.V roce 1642 byla universita rozdělena na teologickou a světskou a Marci obdržel profesor- ský diplom na světské části.Leč jezuitská vytrvalost slavila úspěch v ro- ce 1654,kdy se jim podařilo spojit celou univerzitu pod své vedení. A Marci darmo protestoval.

Profesorský titul Marci získal roku 1630,kdy se zároveň oženil se sestrou brusiče drahokamů a správce pokladnice u císařského dvora.Nejsil- nějším přímluvcem u dveří urozených a mocných mu byla jeho velká znalost oboru.Postupně se v jeho bytě začala scházet jakási učená společnost doby a v roce 1636,kdy se těšil vědecké autoritě pro svůj spis "Idearum opera- tricium idea"(Teorie tvůrčích ideí),jej navštívil Angličan Harwey,který objevil,že krevní oběh je uzavřený.Není vyloučeno,že právě v tom čase u Marciho zastavil rovněž pražský rodák kreslíř a rytec V.Hollar,pro- tože on i Harwey provázeli anglického diplomata z Londýna do Vídně.Disku- tovali prý o Aristotelově učení o početí,o vývoji embria a o porodu.

Marciho vědecké zájmy daleko přesahovaly filosofii a medicinu.Byl stejně výtečný v matematice,astronomii a ve fyzice,zejména v mechanice a optice.Jeho dům s věžičkou v Sirkové ulici (dnes Melantrichova),kde Marci pozoroval vesmír,postavil ještě ve 20.letech 20.století do svého známého modelu Prahy Langweil.

Do světové vědy se Marci,který byl několikráte děkanem a nakonec rektorem univerzity,vstoupil hlavně knihou z roku 1648 "Divotvornost,kni- ha o duze nebeské jakož i o povaze,původu a příčině objevujících se ba- rev",v níž zkoumal lom světla a barevné spektrum duhy.

Marci byl rovněž výtečným lékařem a léčil preparáty,jež sám připra- vil.Vděčně na něj vzpomínal v básní historik Balbín,jehož vyléčil z ne- štovic.Právě Balbín zapsal Marciho poznatky z chemie i léčky do svých ob- jemných "Miscelanea"(Rozmanitosti).Koneckonců Marci s Balbínem a malířem Škrétou stáli v roce 1648 na barikádě u Karlova mostu,když Prahu napadla švédská vojska Konigsmarka a Witemberga.Witemberk si tehdy vyžádal Marci- ho k těžce nemocné manželce.

Důvěru v Marciho léčebné umění měli i císaři Ferdinand III. a Leo- pold I.,u nichž jako dvorní lékař získal šlechtický titul s přídomkem "z Kronlandu",což je patrně přesmyčka německého názvu Lanškrouna (Land- skrone).Marci přijal jezuitskou kleriku,jenže až ke konci svého života.