Jan May

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

29.10.1869 Turnov

15.9.1931 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD,b.r.

Mikulandská 119/10


Český plícní lékař,lidumil,který měl osobitý,ale úspěšný způsob léčby tuberkulózy podle vlastního výzkumu.Použival osobité preparáty a metody léčby.


"Dr.May,odborník pro plícní choroby,měl v Praze ordinaci,myslím,v Mikulandské ulici.Měl dlouhé vousy a dlouhé recepty skládající se z více než deseti ingrediencí,většinou méně obvyklých".

Prof.Ondráček,psychiatr v knize svých pamětí


Pacienti se za nim houfně táhli jako k poslední naději na uzdravení. Nebylo to jistě jen pro jeho vlídnost,lidskost a u chudých i proto,že je léčil zdarma.Nikdy se mu nestalo,že by zmeškal návštěvu pacienta.Léčil ne- jenom medikamenty,ale rovněž uměním,jež bývá kořením mnohých vynikajících lékařů,čili vlídností a uměl rozdávat naději.Byl lékařem-psychologem. U něho to nebyla hraná vlídnost,ale svázaná vlastnost s jeho povahou,kte- rý nevidí ve svém poslání jenom "hoblicí" příjmů,jak kdysi napsal prof. Held,výtečný lékař a muzikant českého národního obrození.Takovým hyppokra- tovským žákem byl i MUDr.May,který dokonce těm,kdo neměli na léky,lék i přinesl.

Už jako student stál v čele různých dobročinných organizací a vlaste- neckých spolků.Humannost čili lidskost si patrně přinesl z rodu a stala se mu životním posláním.Na pražské lékařské fakultě,kterou ukončil v roce 1894,si vysloužil leckdy i úšklebek,avšak o to víc úcty měl u svých paci- entů.Bylo to pokračování tradice Thomayera,Heverocha,Purkyni,Eiselta a ji- ných slouipů české medicíny.May se stal i předsedou Purkyňova fondu Spolku českých mediků k podpoře chudého lékařského dorostu.

Patrně si jako první lékařskou štaci vybral programově,v kraji uhlí a chudoby,o jehož bídě vykřikl o dva roky starší - básník Bezruč.May se usadil nejdřív v Marianských horách,dnes součásti Ostravy.V prostředí hor- níků a hutníků,jimž do kolonií táhl z hald čmoud uhlí a železa a den co den mu přiváželi raněné.Měl příležitost nahlížet do dělnických příbytků, kde byla tuberkulóza denním hostem a zanedlouho se stal "jejich" lékařek i životním rádcem.

Vedl si podrobný přehled o zdravotním stavu pacientů i o sociálních poměrech rodiny.Lidé jej považovali i za rádce v životních svízelích.Zís- kal si jejich důvěru natolik,že si jej zvolili za starostu Mariánských hor a později mu udělili titul čestného občana města.

Začas se May přesunul do nedalekého Zábřehu.Pro lidí byl lékařem, pro obor výzkumníkem,pečlivě třídícím poznatky o nepřeberném množství ne- moci,jež sestavoval do podrobných tabulek.Jenže nepřišli za nim jenom s tuberkulozou,ale s celou líhní nemocí dělnické chudoby,počínaje siliko- zou,čili zaprášením plic a rozmanitých zranění.

Pak se svým výkunvýni záznamy přesunoval dál na Moravu do Hranic a všude byl vážen a ctěn.Do Prahy dospěl v roce 1909 a přivezl si čestná občanství míst,v nichž léčil.Kolegové jej brali jako lékařskou raritu, jejíž léčebné metody se vymykaly "vědecké" normě.Kombinoval zkušenost lé- kaře se zkušeností psychologa a sociologa.

Ještě než vkročil do Prahy a prošel se po místech svého studenstké- ho života,už jej předstihla zpráva,že do stověžaté matičky zamířil z Mora- vy "zázračný lékař",který nikdy nebral peníze od těch,kdo měli prázdnou kapsu.A pak se také nestalo,že by jeho ordinace v Mikulandské byla prázdná.

May si zřídil jakýsi ústav pro odbornou léčbu tuberkulozy vlastní me- todou.Jeho způsoby vyvolávaly u některých kolegů nedůvěru,ba i úsměv,jenže hlavním měřítkem byla úspěšnost a zkušenost pacientů.Jeho metody totiž za- bíraly.A to byl v době nevyléčitelnosti tuberkulozy skutečný zázrak.

Do ordinace za nim chodili podobně jako k internistovi Thomayerovi či k zubaři Hlaváčkovi i umělci.Svědčí o tom Mayova velká galerie obrazů z pozůstalosti,jimiž se chudé talenty revanžovaly.S léčebnou praxí Maye souviselo i jeho předsednictví v "České metapsychické společnosti",kterou založil a po dvacet roků řídil.I to napovídá,že May hledal i v oblastech, jež nejsou tesány jenom dlátem racionální vědy,ale mohou naznačit,že exi- stuje iracionální vztah mezi poznaným a tušeným.

Svůj život lékař humanity a dlouhých receptů skončil příznačně: na cestě za pacientem jej ranila mrtvice.Pamětní desku mu věnovali jeho nemocní a napsali na ni: "Vzpomínají vděční pacienti".