Jan Neruda

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

10.7.1834 Praha

22.8.1891 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD s figurálním symbolem,Smolík,Houdek,Oliva 1895

Nerudova 233/47


Český básník,spisovatel,kritik a novinář.Vstoupil do literatury s generací "Májovců" ("Máj" 1858).Vůdčí duch demokratismu života a české kultury.Sbírky poesie: "Hřbitovní kvítí"(1857),"Knihy veršů(1868),"Písně kosmické"(1878),"Balady a romance"(1883),"Prosté motivy"(1883),"Zpěvy páteční"(1896).Z prózy:"Malostranské povídky",prózy z cest,soubory fejetonů a kritik.

"V žádném odvětví duševní činnosti nesmí se ustát,v každém musí se národ osvědčit původností,silou,neboť ze všeho,co národem samorostle a výtečně zplozeno,beře zas celý národ další.." J.Neruda:fejeton Další práce


Byl čevenec roku 1895 a do Prahy se valily plné vlaky lidí na výsta- vu národopisu,kterou inspiroval ředitel Národního divadla Šubert,který počítal s tím,že Češi i dalekých dědin navštíví snad poprvé a naposled Pra- hu a spatří i "zlatou kapličku",skvost,na který každý Čech přispěl třeba jen grošem.

Jednoho výstavního odpoledne se na horním konci Ostruhové ulice (dnes Nerudova) na Malé Straně před domem "U dvou slunců" sešel velký houf lidí. "Dolfi",přítel Nerudův Adolf Heyduk odhaloval Nerudovi pamětní desku.V tom domě měl měl za maminčiným kvelbem komůrku a na střeše svou "rozhlednu", kde zaslechl své první verše.A pak chodili na akademické gymnasium,kde s Hálkem vydávali ručně psaný školní "časopis".Pak šlapali děvčatům na šaty v Linkově tančírně na Starém městě nebo zašli do ulice U lužického seminá- ře za vlasteneckým kaligrafem Holinou.Ano,do jeho dcerky Aničky se šíleně zamiloval.A jednou,vyprávěl Heyduk,přijel k nám do Písku,kde jsem učil na gymnasiu a našel nás v žalu nad ztrátou dvou dcerušek.Vyběhl jen tiše do světničky v podkroví a ráno jsme na stolku našli tu jeho slavnou básni- čku "Balada dětská",kterou v noci napsal a tiše odjel.

Plenta s velké pamětní desky spadla a přátelé zavzpomínali v hospůdce U tří housliček.Měl dobré srdce po mamince,kteráposluhovala Barrandovi,a po otci zdědil tvrdou palici vysloužilého dělostřelce,jemuž erár vyměřil malou penzičku na trafiku.Otec se dočkal jeho prvních tištěných veršů a rovněž první sbírky z roku 1857 "Hřbitovní kvítí",jež nasbíral na Malostran- ském hřbitůvku i na Olšanech.V roce 1858 vydali mladí poeti v úctě k básní- ku Máchovi almanach "Máj".Když do něj sháněli příspěvky,Neruda zašel i za nemocnou Němcovou.Stála hubeňoučká u stolu a cudně hubenou rukou zakrý- vala prodřený ubrus.

V "Hřbitovním kvítí" zapřemýšlel o věcech života a smrti.Hálkových ten zajásal ve "Večerních písních." Byla doba národních nadějí a národ se chytil Hálka,Neruda byl příliš pochmurný.Národ měl obrovskou radost z pro- hrané bitvy Franz Josefa I. s Italy u Soferina (24.6.1859).Matka Jendu po- bídla,aby ukázal prví sbírku Barrandovi.Vysoký,málomluvný vědec zvedl huňa- té obočí a řekl: českému národu je víc třeba vědy a doporučil mu,aby se věnoval raději vědě.Leč Barrande se krásně zmýlil,Janovi narostla křídla převysoko a jenom nezpíval,ale "vědecky" rovněž přemyšlel o čase a lidském životě.Nedostudoval filosofii,našel si místo suplenta na reálce v Mikulan- ské ulici,kde učil Arbesa a Zeyera,a poté odešel do redakce Obrazů života. V redakci jej bouřlivácký Sabina učil,jak vést zápas s literárními copaři.

Po císařově vydání "Říjnového diplomu" (20.10.1860) s příslibem ústav- nosti narostla křídla českému národu.Vznikaly české noviny,ustavovaly se spolky,divadla,plánovalo se dodaleka a snilo o českém sebeurčení.V roce 1865 Neruda s Hálkem založili časopis "Květy" a ještě téhož roku se Neru- da upsal "Národním listům" nadosmrti.Byl činný v Umělecké besedě,Sokolu, v pěveckém spolku Hlahol,prostě v šedesátých letech vyrázil český život jak zjara míza.

Nerudovy literární začátky s "Hřitovním kvítím" i pěti dramaty neby- ly hvězdami na nebi.Byl přemýšlivým a odvážným novinářem,přečasto trefil životu "do černého".Jeho fejetony,to už bylo literární čtení a jeho zá- sluhou se tento žánr stal skvělou literární formou.

V roce 1863 vyjel za poučením do Francie,Rakouska,Terstu,Benátek, na Balkán,do Německa,Holandska a po dvanácti letech (1875),kdy se už znal s kdekým,vyjeli s vášnivým vyznavačem umění Kittlem (otec E.Destinové) do Egypta,Palestiny a Turecka.Neruda vydal svědectví v cestopisných črtách. Poznání světa a jeho kultury jej vedlo ke srovnávání úrovně české kultury a umění se světem.Českou kulturu málem zadávil habsbursko-katolický pobě- lohorský režim.Ti první,ba i další čeští obrozenci nepřišli k hotovému.Oni rvali českou kulturu ze zapomnění a zvedali ji na evropskou úroveň.

Po smrti matky v roce 1869 se Neruda přestěhoval z Malé Strany k oper- nímu pěvci Lvovi do Konviktu v Bartolomějské ulici.Matčino zátiší za kvel- bem scházelo,ale byl uprostřed města,kde to vřelo národním životem.Vydal sbírku "Knihy veršů"(1868),napsanou ještě v Ostruhové ulici.Obsahovala nové průzory myšlenek,jež se v národě zrodily.Češi byli zrazeni tzv.Rakou- sko-uherským vyrovnáním (1867),tzn.vznikem Rakousko-Uherska.Češi prote- stovali pohusitsku na lidových protestních táborech,jež policie rozháněla. Česká politika tehdy vstoupila nadlouho do pasivní opozice a česká kultu- ra a umění,převzaly její národní úkoly.

Neruda stál v čele novinářské organizace a byl u každého národního činu i sporu.Bránil české národní hodnoty proti copařským kritikům.Zejmé- na bezpříkladně bránil Smetanův národní program v hudbě a jeho protivní- ky zpříma okřikl "...z každé jeho árie se na ně šklebí demokracie".

V roce 1878 vydal sbírku "Písně kosmické",jejichž tématická a myšlen- ková všelidskost byla cizí kritikou ceněna jako vstup české poesie do svě- ta.A téhož roku vyšly Nerudovy bodré a lidsky hřejivé "Malostranské povíd- ky" (podruhé 1885).V nich dokonale splynula jeho osobní a národní nota vjedno.Jenže tehdy se už Nerudu chytila vleklá nemoc.Nemohl se zúčastnit ani otevření Národního divadla,kde Smetana už snímal svou hudbu se rtů pěv- kyně Sittové.

Neruda vydal sbírku "Balady a romance".Byl to jakýsi pandán Erbenovy Kytice.A téhož roku ještě vyšla sbírka "Prosté motivy",v níž je zřetelná stopa jeho touhy po životě,jež byla v mnohém lidsky nenaplněna,ale on ji proměnil v hlubokou lásku k dětem.

Posledním jeho bydlištěm byl dům ve Vladislavově ulici.Odsud vyšlo mnoho laskavých a hluboce humanních příběhu a fejetonů (bylo jich přes 2200).Pracoval tu na poslední své sbírce,jež vyšla posmrtně roku 1896 s názvem "Zpěvy páteční".Šalda,který měl pro každého přesně střižené slovo, o Nerudovi napsal,že... "je bezmála tak samozřejmý jako slunce,voda,vzduch, tok oblaků,zpěv ptačí..".

Když Nerudovi bylo nejhůř,zavolal si doktora Thomayera.Nikdo nedo- kázal zabránit jeho impregnaci střev.Ptal se mne potajmu,vyprávěl Thomayer, jak dlouho ještě bude trpět. Jenže sotva opustil dům,Neruda vydechl napo- sled.V průvodu před rakví nesli názvy všech časopisů,jež redigoval.Zapo- mněli však na jeho čas."Zlaté dno"?, připomněl Arbes v nekrologu.V tomto časopise byla totiž nahromaděna velmi nesmlouvavá a nejtrpčí Nerudova kri- tika českých literárních poměrů.


PD,1933

Vladislavova 1382/14


Socha na podstavci,J.Simota 1975

Seminářská zahrada