Jiří Wolker

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

29.3.1900 Prostějov 3.1.1924 Prostějov Pohřben v Prostějově

PD s plastikou dívky,J.Hána 1971 Na Celné 721/4



Český básník,člen umělecké skupiny Devětsil,formuloval program tzv.proletářského umění.Napsal sbírky:"Host do domu"(1921) a "Těžká hodina"(1922).Kromě toho psal novodobé pohádky,povídky i hry.


         Zde leží Jiří Wolker,jenž miloval svět,
         pro spravedlnost jeho šel se bít,
         dřív než mohl srdce v boji vytasit,
         zemřel mlád,stár dvacet čtyři let!"
                                  Jiří Wolker:Epitaf



     Z 1.světové války se nevrátilo na 10 milionů vojáků,domů přišlo

na 20.milionů mrzáků a 40 miliard dolarů na válku způsobily v zázemí ob- rovský hlad.Poválečné umění si proto naladilo struny do dur.Wolker přišel v devatenácti z prostějovského gymnasia se svými spolužáky I.Sekaninou a E.Valentou do Prahy na studium práv.Otec mu chtěl zajistit lukrativnější obživu,jenže Jiří hýřil třemi uměleckými talenty:literárním,hudebním a výtvarným.Doma nechal na stolku přes 900 stran veršů,povídek,pohádek,ba i táborový deník,který si psal na prvním srazu skautů pod Lipnicí.Na gym- nasiu redigoval "Sborník českého studentstva na Moravě a ve Slezsku" a psal verše podle Verlaina,Baudelaira a hlavněho v posmutnělé intonaci Po- láka Przybyszewského.

     Praha vřela polemikami o poválečné budoucnosti.Matka vzpomínala,že

Jiřího necelé čtyři roky v Praze byly nejšťastnějším údobím jeho života, protože vběhl rovnou do polemik o umění,chodil i na přednášky F.X.Šaldy a Z.Nejedlého.Nebylo snadné nahmatat tep času,který se vyloupl z tříset- leté poroby Čechů habsbursko-katolickou nadvládou do naděje samostatného státu.Všichni pěšáci života prahli po sociální změně a nejchudším impono-

valy revoluční změny v Rusku.

     Wolker si našel s přítelem Z.Kalistou podnájem na Smíchově v ulici

Na celné a chodíval mezi členy skupiny "Devětsil",v níž se sešel s Nezva- lem,Bieblem,Teigem,Seifertem,Halasem a mnoha dalšmi adepty božského Appo- lona a každý ladil posvém poetické struny.

     Wolker zformuloval programovou úvahu "O proletářském umění",v níž

zdůraznil,že umění musí zapět do kroku sociálních nadějí nejbědnějších. Jeho stať vyšla v Nejedlého čas."Var".S Kalistou vášnivě polemizoval až k názorovému rozchodu.Wolker cítil,že tmelem života jsou věci všední,pro- sté,němé,jež považujeme za samozřejmé,ale ony jsou nezbytné.Jsou produktem rukou a mozku člověka a pokorně člověku mlčky slouží,vyhnány do samozřej- mosti.Jsou to ony věci,které lidi spojují účelem pro život.Citlivá Jiřího fantazie v nich zaslechla tichou,zlidštěnou mluvu a on ji zaslechl z poš- tovní schránky,z dláždění,v kupé vlaku atd.Objevil známé,ale už nevnímané.

     V červenci 1921 Wolker vydal své verše ve sbírce "Host do domu".Při-

ložil do ni i dějové pásmo v duchu Francouze Apollinaire,čili dlouhou bá- seň s názvem "Svatý kopeček".Hleděl s kopečku u Olomouce do kraje a medi- toval o lidství a spravedlnosti pro ty,kteří ji v životě mají málo.

     Následujícího roku 1922 vydal druhou a poslední sbírku "Těžká hodina".

Je nabitá setkáváním s velkoměstem,jeho bídou a luxusem,s továrnami,s tvr- dými zápasy.Jeho "Balada o očích topičových","Balada o nenarozeném dítěti" a z dalších veršů promlouvají za jedince velikého společenství chudých a utiskovaných.Tehdy psal příteli: "...již to není lyrika,co píši.Probíjím se krok po kroku k epice,těžce zápole se sebou samým,s dobou a s tradicí."

     Psal a zveřejňoval I povídky,z nichž "Služka" obdržela cenu časopisu.

Psal i moderní pohádky,jak to dovedl brilantně K.Čapek,a v převlékal v nich tradiční postavy do soudobých lidí.

     V roce 1922 se mu podařilo vydat i tři hry: "Nejvyšší oběť" byla

v režii Jindřicha Honzla hrána souborem Proletkult.Jenže k vážnému dramatu mu ještě talent nestačil vyzrát do zápletky,dikce a myšlenek,aby to bylo opravdu zhuštěné drama promlouvající do života.

     Do neuvěřitelné literární,publicistické píle,kterou Wolker vedle

studia prokazoval,se mu ještě vešly překlady povídek a pohádek ze slovin- štiny,a nemálo recenzí a uměleckých kritik,které respektoval i erudovaný profesor F.X.Šalda.

     V dubnu 1923 lékaři Wolkrovi zjistili tuberkulozu.S Bieblem,který ji

měl zřejmě z války rovněž,Sse jeli léčit na ostrov Krk.Měli tu spoustu ča- su k diskusím i k obrácení stránek svých životů.Biebl prožil v rakouských zákopech neuvěřitelnou epizodu.Byl odsouzen k smrti,ale přežil neuvěřitel- ným útěkem,který se mu zdařil.Jiřího to dojalo tak silně,že příhodu přepsal do povídky.

     Wolker se léčil v horách a nakonec ulehl v sanatoriu na Slovensku

v Tatrianské Poljance."Na nemocniční postel padá svět," zaveršoval v po- sledních okamžicích svého života,"a jeho alalarm slyším ve svých obva- zech..". Koncem roku 1923 jej v beznadějném stavu převezli domů.Svůj Epi- taf si v mrákotách napsal sám a za tři dni skonal.Hned příštího roku vydal Šalda dílo jednoho z nejnadanějších básníků české literatury ve dvou svazcích.


Pomník, park Na Proseku