Jan Podlipný

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

23.8.1848 Hněvčeves u Hradce Králového 19.3.1914 Praha Pohřben na Olšanech

PD,1924 Bartolommějská 309/13



Český právník.Byl primátorem Prahy (1897),poslancem českého sněmu a prvním starostou České obce sokolské (1889).Prosazoval rozšíře- ní Prahy o přilehlé obce.




     V třiatřicítce obhajoval hrstku českých chlapců z tzv."chuchelské

řeže",v níž si čeští mladíci bitkou vyřizovali účty s německými kluky, protože se Čechům vysmívali.Podlipný prokázal,že Němci urazili český ná- rodní cit,na něj má každý národ právo.O procesu se mluvilo a psalo a sot- va utichly bublavé kreščenda novinářů Podlipného čekal v roce 1882 daleko větší soudní proces.

     V roce 1882 stála před soudem sotva založena politická strana Soci-

álně demokratická.Založilo ji v roce 1878 na tajném sezení v hostinci U kaštanu v dědince Tejnka u Břevnova 16 dělmických předáků.Jen hrou ná- hod mměl pražský policejní ředitel Cihlarz štěstí po třetí šťáře u Pecky, účastníka tajne schůzky,který přestože se nesmělo nic zapisovat,uvědomil si dějinnou událost a doma pořídil zápis a zašil jej do starého kabátu. Byl to monstrproces,jehož cílem byla likvidace nové strany a dělnického hnutí v Čechách vůbec.

     Podlipný měl přetěžký úkol,protože proces dirigoval první český mi-

nist spravedlnosti v rakouské vládě JUDr.Pražák,pro něhož to byla obrov- ská kariérní prestýž.V podstatě šlo o likvidaci dělnické politické strany hned po jejim zrodu a vláda předpokládala,že likvidace dělnické strany udrží sociální nepokoje dělnictva na úzdě.Před soudem stála řada dělni- ckých "viníků" a pětatřicetiletý obhájce vlastně bojoval proti zájmu ra- kouské vlády,proti desítkám úředníků,policajtů,soudců,kteří byli vedeni "státním zájmem" a ručili za úspěch vlastní existencí.

     Dr.Podlipný si připravil nevídanou pětihodinovou obhajobu,argumento-

val věcně,ale síla státní justice měla v ruce paragrafy zákonů šitých p

roti dělnickým rebelům.Rozsudek byl jednoznačný: Sociální demokracie byla odsouzena a rozehnána.Tep dějin byl zpomalen,ale nešlo učinit z lidí je- nom roboty.

     Podlipný znal stesky lidí z otcovy hospody,jež mu usnadnila studium

gymnasia,ale na studium práv už neměla.Když přišel do Prahy,živil se kon- dice,čili soukromým doučováním dcery majitele hostince A.Nebeského "U mod- ré štiky".Stalo se mu totéž co básníku Hálkov a jiným.Zahleděl se do své žačky,u jejíhož otce si hlavně získal autoritu tím,jak uměl načepovat pivo a vládnout lokálu.A byla ruka v rukávě.

     V roce 1891,kdy ve Vladislavově ulici zemřel Neruda,Podlipný už pů-

sobil v Sokole,byl pražským radním a jeho právnické "umění" mu přinášelo velké renomé.Třiačtyřicetiletý právník ses rodinou nastěhoval do domu vedle bartolomějského konviktu,kde bydlíval kdysi Neruda u přítele oper- ního zpěváka Lva.Češi už měli své politické strany,zasedali na sněmu čes- kém i říšském,měli Národní divadlo,Národní muzeum,tělovýchovnou organiza- ci Sokol a česká kultura tlačila na národní sebeurčení.

     Podlipný byl o málo starší Alše,Jiráska,Myslbeka a o hodně mladší

než Josef Barák,Nerudův příte,řečník,spisovatel,novinář,prostě nevídaný obrozenecký organizátor českého života.Podlipný byl jeho obdivovatelem a i důvěrným mladším přítelem.Když otevírali v roce 1883 podruhé Národní di- vadlo,spouštěl s přáteli Barákovu rakev do hrobu na Olšanech a pak sesbí- ral všechny skvělé Barákovy projevy a vydal je v sedmi svazcích.

     Přátelit se s Barákem znamenalo být u všeho českého.Barák jej při-

vedl do Sokola,v němž se Podlipný stal členem vedení a pod Tyršovým vede- ním cvičil na l.všesokolském sletu v roce l882 na Střeleckém ostrově. Dne 24.března 1889 vedl Podlipný sokolskou delegaci jako starosta Sokola do Paříže na památný tábor Vinenneský a byl vyznamenán francouzským pre- zidentem.V červnu 1892 mu v Nancy stiskl ruku president Carot a řekl: "Jsem šťasten vida syny chrabrého národa českého na půdě francouzské".

     Od roku 1885 byl už Podlipný mezi pražskými radními a roku 1889 po-

slancem v českém sněmu za Čáslav,Chotěboř a Golčův Jeníkov.Praha se mu stala druhým rodištěm,láskou,slyšel tep jejího srdce,poznal každou její ulici a uvažoval o její rozšíření o přilehlé dědinky,jež byly na Starém městu životně závislé.

     Když jej městská rada 2.ledna 1897 zvolila za pražského primátora,

měl už promyšlenu perspektivu vytvoření velké Prahy.Zasloužil se o připo- jení Libně v roce 1900 k Praze.Život města mu byl životem lidí,kteří se ve svém bydišti musí cítit lidsky,bezpečně a duchovně spokojeně.Vycházel z toho,že je to jejich město,v němž vyrůstají potomci.Neustále se vzdělá- val nejenom ve věcech správy,ale v oborech příbuzných.Přeložil a vydal Bulsovu knihu "Aestetika města".Praha mu byla skvostem i svým vkusem a čistotou.

     Podlipný byl na českém sněmu u toho,když mladý hr.Karel Schwarzenberg

zahřímal svou nenávistí k husitům,v nichž prý šlechta vidí "ne slavné bo- hatýry,ale bandu lupičů a žhářů,komunisty patnáctého století".Podlipný pak podpořil v bouři odporu Čechů sbírku na postavení Husova pomníku a dne 5.července 1903 jako předseda spolku pro zbudování Husova pomníku odhalil jeho základní kámen.Arcibiskup Schonborn měl Husovo uctívání za útok na habsburké mocnářství.Češí na Husův pomník sbírali,zpívali různé popě-

vky,z nichž jeden zní:"...potomci lupičů a žhářů/nebojí se tmářů".

    Podlipný se odhalení pomníku M.J.Husovi v roce 1915 nedočkal,ale Hus

stojí na Staroměstském náměstí rovněž jeho zásluhou jako memento českých dějin.


Pomník, J.Brůha,arch.J.Bloudek 1935 pod zámečkem pražských primátorů v Libni


Pomník, J.Brůha,arch.J.Bloudek 1935 Libeň,před svahem sadů u Rokytky