Jan Slavíček

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

22.1.1900 Praha 5.4.1970 Praha Pohřben na Olšanech

PD,B.Benda 1989 Hrzánský palác,Hradčany



Český malíř.Syn A.Slavíčka.Vývoj jeho malířského rukopisu prošel cestu od vlivu O.Nejedlého k fauvismu,syntetickému kubismu k oso- bitému realismu.Poslední údobí charakterizují obrazy "Praha hero- ická" a "Letní Praha".Obdržel Guggenheimovu národní cenu v USA a Královský řád sv.Sávy v Lublani.


    " ...maluje tak přirozeně,jako někdo mluví".
                                 V.V.Štech


     Do starého Hrzanského paláce na Hradčanech se Slavíček nastěhoval

v roce 1938.Z okna mu ležela Praha v klíně a slyšel její dech i vyprá- vění z jejich bohatých dějin,jež se zobrazily v její architektonické kráse. Prý v tom jeho ateliérovém prostoru kdysi bydlel Petr Parléř.Určitě tu ale měl ateliér a krajinářskou školu malíř K.Engelmuller,jehož žáci museli s terasydonekonečna malovat realistickou nádheru panoramatu Prahy.Slavíček shlížel do hlubokého klínu Prahy a viděl jiné panorama,to s Letné,kde byd- líval s rodiči a otec odsud maloval stověžatou jako monstranci,jak se pro- měňovala pod dotekem nebe.

     Janovi bylo deset,bratrovi čtrnáct,sestře sedm,když se otec,nehyb-

ný po mrtvici,zastřelil.Jan pak maloval s otčímem Herbertem Masarykem,sy- nem prezidenta Tomáše Masaryka,který se s matkou oženil.Malovali v ot- cově ateliéru nebo zajeli do Rybné u Žamberka,kam rodina jezdila na letní byt a od roku 1926 už do vlastní vilky.

     V šestnácti letech jej vzali na Akademii výtvarných umění do třídy

malířů Jana Preislera,pak Maxe Švabinského.Figurální malbě jej učil Ne- chleba a krajinářství O.Nejedlý.Byli to všichni skvělí mistři oboru.Ještě za studia navštívil Jan Vídeň,Paříž,Berlín,Itálii a po celý život nebylo roku,kromě německé okupace ČSR,aby do ciziny nezajel.S přáteli Piskačem,

Hubačem,Benešem,Fillou a s jinými často stáli v údivu před dílem Rembran- dta,Carravaggia,Donatella,Tintoretta,El Greca,Velazqueze,Goy,francouzské moderny a hledali inspiraci pro vlastní výtvarnou mluvu.

     Malířské začátky si Jan odbyl kolem roku 1926,přesně po roce,co

s krajinářskou školou O.Nejedlého malovali na Riviéře,v kraji,který si zamiloval Renoir a prožil v ní zbytek života.V ten čas hledívali na pano- ramatické vrchy Alp.Jenže i v Janově tvorbě přišel okamžik,kdy se vysmekl z vlivu O.Nejedlého a našel sám sebe.To místo svého malířského zlomu kolem Riviéry ještě navštívil s přáteli několikrát. S nadaným bloudem,malířem B.Žufanem,který toužil být lékařem a své malby jentak pohazoval po podlaze, šlapal po nich a kamarádi je zachraňovali,aby po něm zbylo alespoň něco, byl na Riviéře několikrát.

     Se Špálou,kteréhoobdivoval,byli v Marseille a ta Jana okouzlila ba-

revným leskem přístavu.Namaloval obraz "Lodě v přístavu",v němž se defi- nitivně malířsky našel.Špála,který jezdíval malovat k Slavíčkům do Rybné, Jana nadchl fauvistickou červení a žlutou na modrém pozadí.Špálovým vlivem se tudiž uzavřelo druhé Slavíčkovo vývojové údobí.Třetí začalo kubizujícím zátiším "Malířův ateliér v Rybné" a "Zátiší s hrdličkou".

     Když Jan Slavíček vystavil výběr svých obrazů v Krásné jizbě Družs-

tevní práce,teoretik V.V.Štech prohlásil,že "..mluví bezprostředně a uka- zuje skutečné základy svého nadání".Slavíčka to v následném roce pobídlo k souhrnné výstavě v Lublani,kde měl takový úspěch,že mu král Alexander předal "Řád sv.Sávy".

     V druhé polovině 30.let zamířil Slavíček do Benátek a jejich archi-

tektura,přičesávající si barvy v zrcadle moře,jej uchvátila.V obraze "Santa Mario della Salute" objevil svůj smysl pro tektoniku staveb.Napřes- rok,čili v roce 1937 zajel do Řecka,pak do Anglie a Paříže.Jemu a básní- kovi Wiesnerovi se dostalo cti,vytvořit pro čsl.pavilon na Světové výsta- vě v Paříži panorama Hradčan a Slavíček se tudiž tématicky vrátil domů.

     Rodná země se už chvěla obavami ze ztráty své existence,kterou zpo-

chybňoval svým nacionalistickým křikem Hitler.Tenkráte se Slavíček zabyd- lel v Hrzánském paláci v Loretánské ul.č.9. a jakoby se chtěl rozloučit se světem,zajel v roce 1939 ještě do Benátek.Přivezl si mnoho obrazů a mezi nimi ten nejtypičtější: "Na laguně".Je v nich vzdána úcta Rembrand- tovi,holandským mostům 17.století,kráse hmoty holandského zátiší a světlu holandské krajiny.

     Německá okupace jej zahnala do ateliéru,aby po celou válku maloval

vbýhradně Prahu.Ještě jednou namaloval v Rybné symbolický obraz "Bouřlivá krajina",který se stal prvním v řadě jeho obrazů české krajiny.Promlouvaly o nesvobodě české země,o její kráse.Namaloval tu "Českou krajinu"(1941), "Přede žněmi","Orlická Rybná","Mraky na horách","Samoty v polích" a začle- nil tím své dílo do českého krajinářství.V roce 1942 si načrtl studii Prahy "Pohled z malířova okna",a na to se pustil do obrazu "Zimní Praha".

     Po válce mu štětec promluvil rodnou Prahou v její nové slávě.Nama-

loval obraz "Praha heroická" a "Letní Praha".Maloval své město "Caput regni" jinak než otec.Chtěl lidem vypovědět lidem i ní všechno,co prožila. Chtěl vyjádřit pocit její svobody,kdy byla znovu česká.V roce 1957 obdržel za obraz "Praha" "Guggenheimovu národní cenu" v USA.Praze a české krajině se pak věnoval až do konce života.