Jan Zrzavý

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

5.1.1890 Vadin u Havlíčkova Brodu 12.10.1977 Praha Pohřben v Křížové (Krucemburk) u Havlíčkova Brodu

PD s bystou,J.Simota 1989 Na Zámeckých schodech 6



Český malíř.Upozornil na sebe souborem obrazů na výstavě "Tvrdo- šíjných" v roce 1918.Zjednodušil tvar i barvu do pohádkovité,ne- opakovatelné fantazie. Z jeho obrazů: "Melancholie","Fantastická krajina","Kleopatra I.","Klepatra II.","Velká Kleopatra".



     Když se jej mladí malíři ptávali,která škola a malíř jej ovlivnili,

odpověděl:"Škola žádná,ale studium starých mistrů a především poučení Bo- humila Kubišty"." A který svůj obraz Jste měl nejraději?",ptali se noviná- ři. "Údolí smutku",odpověděl.Namaloval jej rok po příchodu do Prahy.Bylo mu sedmnáct a našel si chudičký podnájem na Malé Straně.Docházel na Umě- lecko-průmyslovou školu a měl nezkrotnou chuť malovat a malovat.Když se prý doma na dědině ukázal mezi dětmi s notesem,sestra alarmovala:děvčata, utíkejte,utíkejte,Jenda nás chce malovat.

     Otci,který byl učitelem,nemusel nikdo objevovat,že mezi devíti dět-

mi se mu narodil malíř.Odvezl jej v šestnácti na školu do Prahy a osud chlapci poručil:"Hic Rhodus,hic salta!"(ukaž,co umíš).Stejně jako starší Kubišta si vydělával prodejem svých obrázků,aby překonal nouzi,činil tak i Zrzavý.Od malování ani jeden či druhý neustoupili.Oba opustili školu už po roce.

     Zrzavý se zamiloval do vznešené krásy Malé Strany a k stáří si nic

jiného nepřál,než se tam vrátit.Všechno na Malé Straně začalo,např. tu v roce 1907 v mladém pocitu hořkosti z osudu namaloval obraz "Údolí smut- ku".V čase mezi malostranským podnájmem v roce 1907 a podnájmem na staro- zámeckých schodech ke stáří se rozložil celý jeho život.Maloval od mládí víc svoje vize,pocity,než,co viděl.A vize měly čisté,odstíněné a hladké tvary.Ze země vystupovaly kužely,krajiny s měsícem,prosté jako jeho vnímá- ní a výmluvné jako snář.

     Kubišta mu byl sympatický tím,jak tvrdě přemýšlel a hledal,neimpro-

vizoval,ale obraz mu byl architekturou.Před první světovou válkou si Zrza-

vého malířského zápasu málokdo povšiml,až teprve když se rozevřela národní svoboda a z války se zrodila mladá republika,chudička na chleba,ale bohatá na tvořivé hledání a sny,vyšel z anonymity i Zrzavý.Mladí malíři z předvá- lečného údobí si tvrdošíjně podrželi své předválečné malování a společně ukázali své obrazy už v roce 1918 na výstavě nazvané "Tvrdošíjní".Zrzavý zaujal,ba okouzlil např. obrazem "Krucemburk",v němž spatřil své rodiště, českou krajinu očima poety.Takový styl si podržel i ve dvou známých obra- zech z roku 1922: "Melancholie" a "Přítelkyně".A protože po válce umění nemohlo přehlédnout,co válka v životě lidí způsobila,i Zrzavý zahrál na so- ciální strunu.Zredukoval tvary jen na to podstatné,přioblil je a v barvě vylazuroval dotek štětce do něžné poesie.A lidé se rádi podívali na jem- nocit života.

     Zrzavý neměl většího snu než se podívat do Francie a do Itálie.V po-

čátcích dvacátých let se objevil v Paříži mezi českými umělci.Paříž,Mekka umění mu neuhranula.Odjel do Bretaně na poloostrov rybářů v nejzazším zá- padním koutu Francie.Země mu byla blízka prostotou,chudobou,tolik podobnou domovu.Maloval kamenné domy,políčka,moly,čluny,modř,růž a hněď,jež byly více vzpomínkami než realitou.Zrzavy zaujal,ba stal se populárním,a po ná- vratu domů v roce 1927 si pro své návraty do Francie pronajímal malý do- mek.O jeho snových obrazech historik umění Vincenc Kramář napsal,že Zrza- vého obrazy jsou více "...zhmotněním duševních stavů než krajinami."

     Pak se dostal i do Itálie,především do Benátek a jeho obrazy loděk,

architektury spíše připomínají barevné,půvabné hračky nebo stavebnice.Ob- rysy jsou zjednodušeny až do skeletu.Do širokého povědomí nejen doma se dostaly Zrzavého motivy Kleoopatry,jež maloval desetiletí.Jejich první tvary vznikaly už v roce 1912 a zvolna vyzrávaly do známých obrazů "Kleo- patra I." z roku 1940.Obraz "Kleopatra II." se začal rodit v roce 1919 a proměnil se v letech 1942-57 do obrazu "Velká Kleopatra".

     Zrzavý měl příliš jemný instinkt,než aby nezaznamenal osudovost i

tragickou baladičnost ČSR a války.A po válce se v jeho tvorbě znovu roze- hrály barvy v jeho ilustraci Máchova "Máje" nebo Erbenovy "Kytice.Není to malířký průvodce dramatu,ale básnivě zjihlá náruč příběhů.Velmi blízký mu byl básnivý Julius Zeyer,do jehož třináctiletého dobrovolného azylu ve Vodňanech si zajel a zařídil si tu ateliér.Proto mohl ilustracím dát adekvátní tvar a barevnost Zeyerova díla.

     Lekdo byl překvapen,když básnivý Zrzavý připravil scénickou výpravu

k "Velikonočním hrám svatojiřským",jež v Národním divadlde režíroval F. Pujmann.Vnímavý však rozpoznal,že krucemburský samouk byl malíř poesie a ta naplňuje všechna umění.