Jaroslav Bořita z Martinic

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

1582

21.11.1649 Praha

Pohřben v kastedrále sv.Víta


Obelisk,dvojitý podstavec s erbem,hvězdou,písmeny J.B.C.A.M.

Na podstavci od západu:P.Marie.Od východu:Ježíš.Od severu:poděkování oběma svatým za ochranu při svržení z okna Hradu.

Pražský hrad,Rajská zahrada


Královský místodržitel v Čechách vyhozený nekatolickými stavy dne 23.5.1618 z okna Pražského hradu (2.pražská defemestrace). Po Bílé hoře vysoký katolický úředník,od 1638 nejvyyšší purkrabí.


"Nenapravitelně jste se zlehčit dopustili,milí páni Čechové, sami nesvorností svou a nedbanlivostí ničemnou proti sobě cizím napomáhajíce."

Mikuláš Dačický z Heslova


Do České kanceláře na Pražském hradě vtrhli 25.května 1618 rozhně- vaní kališničtí stavové a žádali o jednání se dvěma katolickými místodrži- teli Martinicem a Slavatou.Oba se provinili tím,že neznali rovnost mezi katolíky a jinověrci,ba pronásledovali protestanty.Porušovali stará dojed- nání mezi českým sněmem a zástupci bazilejského koncilu z roku 1433 v Ji- hlavě o rovnoprávnosti a vzájemné toleranci.Papež Pius II.tato dojednání v roce 1462 jednostranně zrušil.Pronásledoval ty,jež vyrostli z kritiky mravního úpadku katolicismu až k reformačním idejím různých směrů.Katolíci nechtěli ztratit duchovní moc světské vlády.Do konce 16.století dohoda udr- žela relativní klid.

V roce 1609 už museli čeští bratři "dotlačit" Rudolfa II.,aby pode- psal tzv.Majestát,který zaručoval náboženskou snášenlivost.Jenže Martinec se Slavatou Majestát nepodepsali.Vraceli se k diktátu jedné církve.Teď oba stáli i se svým tajemníkem Fabriciem před zrudlými kališníky zkoprnělí troufalostí protestantů.A ti jim slabikovali jejich mocenské hříchy:neode- pisovali kališnickým stavům na stížnosti a po urgencích odpověděli dvorním dopisem,že se stížnosti neuznávají.

Slavatův rod byl odedávna českobratrský,babička byla katoličkou.Na studiích v Itálii jej oslnila katolický kult bohatství a nablýskané krá- sy oproti českobratrské prostoty.Martinic pocházel z katolické rodiny.Po- pudil rovněž tím,že jako purkrabí na karlštejnském panství,jež pak v konfis- kaci získal,dal poddaným příkaz: buď přijmete katolickou víru nebo vám za- bavím políčka.

Místodržitelé stáli jako před božím soudem.Českobratrský Oldřich ze Vchynic ukázal prstem na oba provinilce a zlostně vyhrkl: "Tito králí- kové mého bratra Václava o poctivost připravili,králi zošklivili a že on ze země ujeti musel,k tomu přivedli." Martinic se Slavatou ztuhli strachem z dinokých očí kališníků.V místodržitelské kanceláři už zbyli jen Slavata, Martinec,Fabricius-písař a vzbouřenci.Je zle,že to už není zloba,ale pro- mýšlená exekuce za nedodržování božích i státních zákonů.

Najednou se rázně několik rukou chopilo a táhlo Martinice k oknu. Někdo okna rozevřel a Martinec,který se divoce bránil,vyletěl do šestnácti- metrové hloubky Rajské zahrady.Dopadl na travnatý svah,sklouzl po něm a s třemi odřeninami utíkal ke Starému městu.Ještěntéhož dne tajně a v převle- čení odjel z Prahy.

Pak se ruce chopily Slavaty,bránil se,držel se okenní římsy a proto padal dolů blízko zdi,narazil o ni a dopadl v bezvědomí na zem.Z okna vy- lítl i písař Fabricius,který kališníky napomínal.Spadl štastně a pelášil do města.Této události 23.května 1618 se v českých dějinách říká "druhá pražská defenestrace" (vyhození z okna).Dne 30.července 1419 proběhla "1.pražská defenestrace",v níž rozvášněný pražský lid vyhodil z oken Novo- městské radnice katolické konšely,věznící kališníky.

Martinic byl synem katolického rady na panství arciknížete Arnošta. Studoval u jezuitů a v jednadvacíti (1603) jej císař Rudolf II. jmenoval císařským radou.V roce 1616,kdy po Rudolfu II. převzal císařskou korunu vladychtivý bratr Matyáš,se Martinec stal karlštejnským purkmistrem a po dvou letech místodržitelem českého království.Po defenestraci uprchl do Mnichova.

Země se ocitla v rukou protestantského Direktoria a císařská rodina Matyáše přiměla,aby předal korunu synovci Ferdinandu II. Vláda českého Di- rektoria zabavila císařské statky a nabídla český trůn protestantu Bedřichu Falckému,známému v českých dějinách pod názvem "zimní král".Vládl totiž necelý rok,protože byl poražen na Bílé hoře 8.11.1620.Dohrou byla poprava českých pánů na Staromměstkém náměstí 21.6.1621,konfiskace majetků jinověr- ců,kteří nepřestoupili na katolickou pravověrnou víru a jejich vyhnání z české země.Češi byli tím zbaveni své inteligence a podřízeny libovůlí habsburků a katolické církvě.

Martinec se vrátil z exilu v Bavorsku a zastával v Čechách nejvyšší vládní úřady.V roce 1638 se stal nejvyšším purkrabím a za deset roků,kdy obléhala Prahu švédská vojska,byl Martinic v boji se Švédy zraněn,zajat a svému zranění podlehl.V pobělohorské politice šel v jeho šlépějích syn, který se stal vůdčím politikem v Čechách a natropil hodně těžkosti Babíno- vě latínsky psaní knize "Výtah z českých dějin",proti níž vyslovil mínění, že se v ní činí pohana habsburskému rodu.Nětěstí se našel ve Vatikánu vzdě- laný knihovník,který Balbína očistil.