Jaroslav Hašek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

30.4.1883 Praha

3.1.1923 Lipnice

Pohřben v Lipnici


PD s bystou,J.Vokálek 1958

Školská 1325/16


Český spisovatel a novinář.Napsal přes tisíc povídek,črt a humoresek.Světově proslul románem "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války",přeloženým do desítek jazyků,zfilmován i zdramatizován.


"Já jsem se také učil materialistou u nějakého pana Kokošky na Perštýně v Praze.To byl náramnej podivín,a když jsem mu jednou omylem ve sklepě zapálil sud benzinu a on vyhořel,tak mne vyhodil a gremium už mě nikdy nepřijalo". J.Hašek: Švejk v Osudech dobrého vojáka Švejka


Na státním nádraží vystoupil 19.prosince 1920 z vlaku nějaký pan Staidl,měl černý dlouhý zimník a do jeho rámě byla zavěšena malinko kor- puletnější dáma.Na Perštýnu pán Staidl hodil zvědavě okem na roh Martin- ské,zda tam náhodou nevisí cedule firmy pana Kokošky a spol.,v níž jako kluk pracoval.Zleva se ze dveří kavárny Unionky ozývaly hlasy a když ote- řel dveře,lehce je pohladilo teplo a kouř cikaret.Sál zvědavě ztichl, civěl a naráz vybuchl triumfální křik.Ejhle,bolševik,Hašek,Hašek a celej, netknutej.

Hašek obřadně představil svou Šuru jako kněžnu,vnučku předsedy ruské provizorní vlády,a že ji vyrval bolševikům z pařátů.Přiznal se ke všemu, co o něm psaly pražské noviny,i to,že zamordoval tisíce legionářů.Utvrdil přítomnou paní spisovatelku Fastrovou,že si bolševici opravdu opékali Čí- ňany na rožni a potom s kamarády vzpomínali a vzpomínali.Byl rok 1914 a císař Franz Josef právě v řeči "Mým národům" vyhlašoval odplatu Srbům za atentát na svého nástupce trůnu Ferdinanda d´Esté.Do hospody "U Valšů" se do knihy hostů zapsal pán Lev Nikolajevič Turgeněv a do rubriky účelu návštěvy Prahy zaznamenal - "kontrola rakouského generálního štábu".Vrátný přivedl policajty a pán,v němž byl zjištěn Pražan Jaroslav Hašek tvrdil, že prověřoval dodržování předpisů.

Po roce se na frontě v Haliči utrhl z 91.pěšího pluku vojska císaře pána a přešel k Rusům.Nu co krok,to nějaké překvapení,a to byl,prosím,sy- nem velmi seriózního profesora a potom bankovní úředníka.Ani na obchodní akademii nedostudoval a na gymnasiu ztěži.Byl to živel,fantasta,dokázal v Unionce napsat článek,črtu na jakékoli slovo z Ottova,zanést ji do re- dakce,vyinkasovat zálohu honoráže a vrátit se ke stolu.

Bylo to v roce 1908,kdy mu štamgast Hájek z košířské Klamovky upozor- nil,že tam poblíž pan Fuks,majitel čas.Svět zvířat,hledá redaktora.Hašek se chytil příležitosti a pan Fuks ho přijal.Hašek zvedl náklad velmi čte- ného listu zvýšit několikanásobně.Psal o zvířecím alkoholismu,o psím hudeb- ním sluchu,prostě o věcech málem nadpřítozených.Po půldruhém roce si pan nestačil úspěch vynachválit,ale začas se rozlétly dveře redakce a přišli odborníci na psy s peticí veškeré odborné veřejnosti,že se fakta o psech nezakládají na pravdě.Asi neznali myšlenku pana abé Dobrovského,že myšlenky jsou svobodné.

V roce 1911 bylo před volbami do sněmu a Hašek ustavil přímo v ho- spodě svou "Stranu mírného pokroku",kam se okamžitě nahrnuli všichni jeho spolustolovníci.Měl jako kandidát strany uchvacující volební projevy,jež vyvolávaly v hospodě Kravín na Vinohradech jednomyslný souhlas.Hašek mlu- vil ostře proti jakémukoli radikalismu,volal,hřměl,že pravá cesta k blaho- bytu je státotvornost,a on prosazuje její mírný pokrok.Tvrdil,že "pivo je mlékem politiky".Po každém jeho projevu zazpívali jeho voliči stra- nickou hymnu na slova J.Machara.Hašek oslavil mírný úspěch získem hlasů všech dvaceti přítomných.

Hašek se zamiloval nebo snad to bylo opačně do slečny Jarmily,dcery důstojného štukatéra pana Mayera.Své vyvolené o svatě 15.května 1910 v chrámu sv.Ludmily na Vinohradě jí za přítomnosti svých přátel a zvědav- ců přislíbil všechno,aby byli šťastni.Ale nějak mu to nevycházelo,protože se jednoho dne Jarmila i s malým Ríšou odstěhovala k rodičům a Haškovi zbyl jen obrázek zbožňovaného synáčka,který nosil i ve válce.Po návratu běžel za synem,jenže představili jej Ríšovi jako slavného novináře.Bylo to snad dobře,protože v roce 1919 by se Ríša z péra básníka Kolomann Cas- sia dověděl,že otec je "Zrádce" a "vyvrhelem a komediantem".

V Rusku prožíval šest roků životní drama,jež nikdo ještě nerozuzlo- val,protože život je složitý a car je daleko.Byl v zajateckém táboře v Sa- maře nedaleko Buzuluku a v roce 1916 vstoupil do českých legií,jenže do- stal se do sporu s vedením v otázce přičlenění legií pod francoizské ko- mando.V nepopsatelném zmatku na Rusi,kde "hostovalo" mnoho cizích armád a armád ruských mnohdy se nevědělo,kdo je s kým a proti komu.Vojáci často nevěděli oč jde a za koho a proč bojují.V tom zmatku ruští vokáci Haška chytilia prohlásili ho za špiona.

Jak se ze šlamastiky vymanil,bůhví,ale konec roku 1918 jej už za- stihl v Bugulně na velitelství 26.rudoarmějské divize jako Jaroslava Roma- noviče Gašeka,který redigoval časopisy a noviny v ruském,maďarském,srb- ském i dokonce v burjato-mongolském jazyce.Organizoval v 5.Rudé armádě cizí jednotky a dokonce v jednom čase byl velitelem rozsáhlého ruského území.

Doma se pak choval k výmyslům o sobě velmi pozitivně a obohacoval svá vojenská dramata a další poznání pro lačné novináře,že nebyla nouze o senzace.."Bolševismus" vstoupil do světa jako strašák,nenávist,symbol všeho zla a i naděje lidstva,prostě podle toho,kdo noviny vlastnil.

Tomu domácímu informačnímu galimatyáši se Hašek s Longenem,Bassem a dalšími přáteli smáli v kabaretu "Červená sedma".Hašek ve scénce "Jak jsem se setkal s autorem svého nekrologu" oplatil upjatě vznešenému Kolo- mannu Cassiovi.V parodické přednášce o čínských a mongolských zvycích dodával zasvěceně k lepšímu jako znalec dalného východu, že kůň se mongol- sky řekne "čo",dva koně "čočo",stádo koní "čočočočočo..".

V srpnu roku 1921 mu kamarád malíř Panůška vyprávěl,že zná nádherné a klidné místo,kde jim bude dobře.Nasedli hned do vlaku,Hašek v papučích a s plným tuplákem,a vystoupili někde u Havlíčkova Brodu.A opravdu to bylo to pravé místo,tiché a pod hradem Lipnice,kde byla do skály schoulena ho- spůdka.Zprvu jezdil domů a zpátky a jednou se přehraboval ve stozích svých náčtku a narazil na předválečný lísteček: "pitomec u kumpanie".O tom pitom- ci už kdysi psal.Nyní se mu do lístečku nasoukala pitomá válka s pitom- ci,kteří v ní padali jak hrušky se stromu.A což tak válka očima "pitomce"? Hašek se usadil v domečku pod Hradem a v hospůdce,stejně tak jako kdysi Rus Kuprin,vyprávěl,psal a pak i diktoval své "Osudy dobrého vojáka Švejka". "Pitomec u kumpanie" se proměnil v typ pitomosti války,mundurů,zhovadilých frajtrů.Posílal napsané stránky příteli Sauerovi,který je tiskl a púrodával v sešitkách po hospodách.

Ještě k podzimu toho roku dávali Švejka na Longenově Revoluční scé- ně v hlavní roli s hercem Karlem Nollem.Z prvních honorářů si Hašek koupil pod hradem barabiznu a v hospůdce,kde našel dobrou partu,vykládal anekdoty a psal.Vypověděly mu oči,otékaly nohy,ale Hašek diktoval místnímu příteli.

Pražští přátelé najednou obdrželi parte,že 3.ledna 1923 v Lipnici Hašek zemřel a přijali zpávu s huronským smíchem.Takových vtípků si z nich nadělal dost.

Tichého Haškova pohřbu na Lipnici se zůčasnil spisovatel a přítel Kuděj,s nimž se toulal po Čechách,malíř Panuška a bratr se svýn synem.



PD s portrétem a symboly,L.Šindelář 1983 Na Hřebenkách 2