Jaroslav Jakoubek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

30.10.1927 Dvůr Králové n.L.

27.7.1993 Praha

Pohřben ve Strašnicích


PD s portrétem,P.Vogel 1999

Mánesova 68


Hudební skladatel,textář a tvůrce mnoha populárních písní 6O.-8O.let.,autor her,pořadů v divadle i rozhlase.


"Odpust,že se mi chce

brečet

to se tak stává jednou do roka

Jsem totiž plakát,který nikdo

nečet a který na nároží omoká"

J.Jakoubek, Plakát


V Králově dvoře n.L. se narodilo hodně uměleckých talentů a odehrálo neméně událostí českých dějin.V roce 1817 tu ve věži románského kostela "našel" rodák z Hořiněvsi Václav Hanka 12 proužků "staročeského rukopisu" (RKZ) a způsobil hodně poprasku v českých dějinách,nebo citlivý mistr neo- renesance arch.J.Zítek městu postavil "Hankovo divadlo".V městě se narodili sochaři Wagner a O.Guttfreund,tvůrce sochařského kubismu atd.Je to "genius loci" české kultury,prostě rodiště,jež si člověk nejenom pamatuje.

Jenže talent je darem rodu a oba Jakoubkovi rodiče měli v sobě umě- lecké cítění a nejenom cítění,i dar vyjádření.Tatínek byl králodvorským muzejníkem i archivářem,psal verše a leckdy i maloval,maminka rovněž malo- vala a psala verše.Doma byl klavír samozřejmostí,tudiž se také muzicírova- lo a za rohem stálo ono Zítkovo divadlo.Co víc může talent mít,aby se roz- pučel.

Osud něco dá,něco vezme a Jaroslav se k životu připravoval na chemi- cké průmyslovce v Brně a mohl by říci s Nerudou,že tím,čím byl,byl rád. Jenže za vzorci a pachem chenikálií byl patrně "rád" ne tak doopravdy,pro- tože se každý nusí něčím živit.Ale v něm bylo něco,co živilo jeho touhy a vnímání světa.obžíval v něm rodinný klavír,který je opravdu přítelem,pro- tože vždycky někde stojí a pak už člověk jenom čeká na okamžik,kdy za něj zasedne.A pak se mu do muziky i mimo ni sypaly všední rýmy,verše,pozname- nány generací 60.let.Po hrčivých schématech rýmů a řinkotu do kroku se umě- lecké mládí vrátilo do kafkovského přítmí až někam na dno lidské duše.

V Jakoubkově životě nezbytnost obživy přelila hudba a verše.Mluvilo se o poezii všedního dne.Začal se toulat jako Ahasvér po rodné zemičce, verše či popěvky z něho jemně vycházely jako z troubadura a byly trochu na způsob "dada",orosené lehkou metaforou.

Šedesátá léta přivedla do umění talenty,jež hledaly vyjádření,aby mluvilo všedním dnem.Tvorba se přelévala až do kafkovských názvuků absurdi- ty života.Na těchto náznakových,neuhlazených strunách zahrálo divadlo Se- mafor,Na zábradlí,ale neméně divadelní studio akademie "Disk".Jakoubek psal texty i muziku pro podobná divadla a podobné zpěváky.Napsal např. pro K.Gotta píseň Pro Marinu,s níž se pulární tenor poprve představil v televizi.

Novou kapitolu života si Jakoubek otevřel v Semaforu v čase,kdy ještě neexistovala dvojice Šlitr-Suchý.Napsal pro Semamfor hudbu na Suchého text "Koně v bazaru" nebo "Sněhová vločka".Zpěváků jeho písní i her s je- ho muzikou přibývalo.Pro Václava Neckáře např.složil píseň" Táborák pro dva".Pro duet Kubišová-Matuška napsal píseň "Víc nechtěl by snad ani d´Ar- tagnan",pro populární Ljubu Hrmanovou,např. "Smutný představení".

Jistota živobytí chemického průmyslováka,který odmaturoval v roce 1945 byla tatam.Dalo by se říci,že chemie byly pojistka pro případný návrat, ale on se chtěl dostat do Prahy a musel tak učinit místem státního projek- tanta.Umění je krásným druhem duchovní drogy,Jakoubek se přiblížil k di- vadlům,brzo poznal Jiřího Suchého a začal s nim v jeho "Redutě" učinkovat. Přes den projektoval,večer byl v divadle,jenže nebyl Herkulesem,aby se vy- spal na patníku a byl na zavolání,takže jednoho dne nastoupil do Divadla Na zábradlí jako kulisák,kde pracoval s kulisákem a dramatikem Havlem.

Lidé "jedné míry a víry" drželi otěže kultury v okovech svého duchov- ního obzoru či strachu a Jakoubkovy texty často nepříjemně,byť jemně píchly do drnů života.Ukazovaly i ve svých jehnědách na neživotné v životě.Jakoub- kovy texty mívaly politické peripetie zákazů a příkazů.

Jenže v tom nebyla doba vyjímečná,v dějinách české kultury bývala častá období,když zmlkla politika a promlouvalo za ni umění.Jakoubek psal texty,povídky,scénáře.Dočasně se uchytil pak v chebského divadla,kde jeho věci hráli.Od 80.let zůstal "na volné noze"."Měl jsem to štěstí,že jsem byl často spoluautorem naprosto soběstačného tvůrce,který vlastně k tvorbě nikoho nepotřeboval",napsal o něm skladatel Jan Schneider.

"Nějak se vytrácíš má lásko

Jak mince rozměněná na šestáky

A se šestáky vytrácí se taky

Jak průvan,který zimomřivě

studí

Jak jinovatka když se ráno budí"

(text k písni své ženě)