Jaroslav Ježek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

25.9.1906 Praha

1.1.1942 New York

Pohřben na Olšanech


PD s bystou, V.Vokálek 1957

Kaprova 10


Český hudební skladatel a klavírista.Komponoval pro "Osvobozené divadlo" Voskovce + Wericha.Vytvořil osobitý jazzový styl. Jeho písně zlidověly ("Proti větru","Nebe na zemi","Tmavomodrý svět","Hej rup". Napsal hodně písní,klavírních kladeb,koncertů (Toccata,Sonata aj..).


"Musíme se snažit,abychom žili co nejlépe a hlavně pracovali pro budoucí lidstvo,aby mělo na světě víc uspokojení a radosti.." J.Ježek v dopise z Ameriky


Režisér Honzl dlouho,ba zoufale odmítal E.F.Buriana,který mu v záku- lisí cosi horlivě vysvětloval.Nepřišel účinkující,sál hlučel,tak mávl ru- kou a přikývl.Burian přivedl na jeviště spolužáka Ježka,představil ho ja- ko zázračného klavíristu a odešel.Ježek se chvíli díval tlustými skly brý- lí do tmy a do zvědavého ticha publikum požádal o 4 jakékoli tóny.Někdo je vykřikl a znovu bylo ticho.

Ježek zapreludoval a z daných tónů vypreludovával melodie na způ- sob fugy,pak sonatiny,na různé hudební formy,kterou někdo z hlediště poža- doval.Sál bouřil a Ježek přidával svoje žertíky:"Šla Nanynka do zelí" posme- tanovsku,pomozartovsku,powagnerovsku,podle Strause,Debussyho atd.V tento večer vešlo do povědomí Prahy píchlavé jméno "Ježek" a neznámý mladík přijal angažma v Osvobozeném divadle.

V improvizaci neměl Ježek konkurenta.Klavírní brilancí překvapil už v roce 1924 přednesem Ravela a Hindemitha přijímací komisi na konservatoři, která usoudila,že napůl slepý,mnoha nemocemi postižený mladík,může být velkým muzikantem.Této Ježkově životní výhře předcházelo šest roků pobytu ve slepeckém ústavu na Hradčanech,kde si někdo všiml,že dítě je při hudbě vzrušeno a nějaký kapelník doporučil Ježkovu otci,který živil rodinu krej- čovinou,aby uvažil synovo hudební vzdělání.

Tři roky chlapec navštěvoval hudební školu zvanou "Dvořákeum",než jej připustili ke zkouškám na konservatoř,jež sídlila v klášteře Na Slova- nech.Po ročním studiu kompozice u K.B.Jiráka,jej poslali do klavírní třídy A.Šímy.Velmi se ostýchal před vzdělanými kolem sebe,protože sám byl jenom obecně vzdělán.Měkosrdcatý spolužák E.F.Burian mu všemožně pomáhal,kde to jen šlo,ve vzdělání i v muzice,takže pilný Ježek obdržel diplom mistrovské školy 28.června 1929 od samotného Mistra Josefa Suka.Ten k závěru o Ježko- vě studiu připsal: "...tvorba jeho pochází z opravdového a radostného tvůr- čího nadšení..a vše promýšlí svým způsobem".Jako ředitel konservatoře Suk toleroval Ježkovo působení v Osvobozeném divadle s Voskovcem a Werichem (od roku 1928).

Werich u přijímání Ježka žádal,aby rychle sestavoval "..puntíky na čárkách tak,aby to dávalo melodii" a Ježek to už uměl náramně.Měl za se- bou 10 měsíců zkušeností z Paříže,kam se dostal za odměnu za skvělý klavír- ní koncert pro nějakého mecenáše.V roce 1930 už nikdo nepochyboval,že se zrodil pozoruhodný skladatel.

Prvními skladbami byl cyklus "Písničky" a v Osvobozeném divadle za- čal poprvé skládat scénickou hudbu ke Costeauovým "Svatebčanům na Eiffel- ce".Pak zkomponoval pro Národní divadlo hudbu k Chestersonově dramatizaci "Kamarád Čtvrtek" a Švandovo divadlo jej několikrát rovněž o ledacos požá- dalo.

Ježkovi doslova uhranul jazz,ale skládal impulsivně i orchestrální "Koncert pro housle a dechový orchestr"(1930),komorní "Serenádu pro flétnu", "Smyčcový kvartet",sbory na verše J.V.Sládka,zhudebnil verše Nezvala,jehož měl za boha,verše Seiferta atd. Jeho hudební "já" okouzlilo generace hlavně dvacetiletým působením v Osvobozeném divadle.Od premiéry hry "Skafandr" v roce 1928 se stala jeho hudba neodmyslitelnou součástí divadla.Dirigoval orchestr a spolu s "V+W" komponoval "puntíky" přímo na tělo známých her Golém (1930),César(1932),Osel a stín (1933),Kat a blázen (1934),Balada z hadrů(1935),Nebe na zemi(1936),Těžká Barbora(1937),Pěst na oko (1938). S jeho hudbou natočil Jindřich Honzl sedm filmů "V+W" - Pudr a benzin,Hej rup,Svět patří nám atd.

Hudební svéraz dvaatřicetiletého Ježka zarazila německá okupace.Osvo- bozené divadlo začali stále častěji censurovat a pak přišel 15.březen 1939 a Hitler vítězně shlížel s Pražského hradu na pokořenou Prahu.Tanečnice Lette Goslarová,která učinkovala v Osvobozeném divadle v "Baladě z hadrů", byla už za mořem a doporučila třem protagonistům Osvobozeného divadla,aby za ní přijeli.Ježkovo loučení s Prahou bylo těžké.

Protloukali se v USA všelijak,ale snad nejhůře na tom byl velmi těž- ce nemocný Ježek.Vyučoval zprvu hudbě a založil mužský i ženský pěvecký sbor českých krajanů.Jenže noční můrou. mu byla samota.Často si hrával Smetanu,aby zaplašil smutek,ba i hnotnou bídu.Bůhvíjak se o Ježkovi dozvě- děl Pražan Rudolf Friml,přeslavný hlavně operetou "Rose Marie" a vyslovil se o Ježkově hudbě nemytě a nečesaně.

Ježek ulehl,selhaly mu ledviny,naštěstí našel oporu v mateřsky staro- stlivé Frances,která po válce Ježkovu urnu přivezla do Prahy.Američan Benny Gootmann se podivoval,že Ježek napsal svou hudbu v Čechách.


Ježek,který byl závislý na matce a sestře,chtěl zůstat.