Jaroslav Kamper

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

12.8.1871 Praha

31.10.19ll Praha

Pohřben na Olšanech


PD,J.Wenig 1932

Nerudova 233/40


Český spisovatel,překladatel a první dramaturg Městských divadel pražských.Znalec staré Prahy a organizátor společenského života.


Když přišel mezi kumštýře každý čekal,co má nového,co objevil a co ho napadlo,prostě byl člověk,neposeda,který jiskřil a vybavovaly se mu obrazy,co,jak,kdo a kde.Byl to muž rozhrnujícící oponu dramat života Pra- hy,jež často režíroval a málokdy se mu vymkl balvan z rukou jak Sysyfovi.

Hodně psal o všem možném,hrál divadlo,řečnil,vysedával po archi- vech a hledal zajímavosti.Byl skvělý řečník,bravurní fejetotonista a kri- tik.

Jednou přiběhl z archivu Národního muzea se zvláštnůstkou náramně zajímavou.Zaujala i Aloise Jiráska.Navrhl totiž,aby se v Praze insceno- valo dobové setkání W.A.Mozarta se známým myslitelem,spisovatelem a doby- vatelem ženských srdcí Casanovou.Ti dva se prý měli sejít v Praze na Malé straně mezi vznešenou společností po slavné premiéře Mozartovy opery "Don Giovanni" (29. října 1787).

Jirásek zalistoval v dějinách a navrhl,aby se legenda o schůzce Mo- zarta s Casanovou odehrála na plese v colloredo-mansfeldském paláci.A ji- ný hned přidal,že by se všechno mělo odehrát v historických kostýmech a podle tehdejšího ceremoniáře rokoka.

Posháněly se všemožné propriety a jednoho dne roku 1905 navečer při- jela vznešená společnost do colloredo-mansfeldského paláce rokokově načan- čaná a samozřejmě v kočárech.Jirásek si přivedl malířsky nadanou dcerku Boženku s manželem Hanušem Jelínkem,překladatelem slavných Zpěvů sladké Francie.Herci Městských divadel pražských zvládli své role v dobové nóble- se jistě líp,než by mohla skutečnost.

Kamperovi bylo 34 roků a k nápadu ho inspiroval jeho nedávný objev v Národním muzeu.Našel jediný exemplář knihy myslivého frejíře z duchcov- ského zámku J.Casonovy.Bůhví,jak se do muzea dostal a jak dlouho tam le- žel.Název knihy byl "Solilique d´un penseur" (Samomluva myslitele).Kniha vyšla v roce 1786,čili v roce,kdy o vánocích 26.prosince uvedl výtečný ka- pelník Strobach poprvé v Praze Mozartovu Figarovu svatbu.

Svou zálibu v tajemnu si Kamper přinesl ze už studentských let na gym- nasiu i na právech,jež vystudoval na české universitě v Praze.Otiskoval lecjaké zajímavosti z pražského života.Zveřej,hlavně jeho tajuplnosti. Nedaleko od bydliště v Nerudovce kdysi žil spisovatel Josef Svátek,který toho o Praze objevil jako málokdo.

Kamper byl brilantním vypravečem a neméně pohotovým psavcem.Jeho rozhled po dějinách i mytologii pražských zákoutí,po literatuře,malířství a divadle byl pozoruhodný.Když se sjednotila městská divadla pražská, stal se jejich dramaturgem.Uměl vybrat i upravit hru,naptogramovat reper- toár,což nebylo zrovna lehké,protože ředitelem Vinohradského divadla byl Václav Štech,otec historika umění V.V.Štecha,a ten z pochopitelného důvodu prosperity divcadla dával přednost operetkám a fraškám.Kamper mu dovedně podsunul i Hauptmannovy Tkalce.

Přistěhoval se na Malou Stranu ze Starého města,pprotože zákoutí pod Katedrálou sv.Víta vonělo tajemství,jež se rozložilo od Kampy po Hrad- čany.Podhradí plné záhad od domu "U kamenného sloupu",do něhož se nejdřív nastěhoval.Patřil kdysi malíři Lunovi,příteli malíře Brandla.Luna projek- toval kapli na Bílé hoře.V domě bydlely i známé sestry Kalašovy,z nichž Klementina proslula jako hvězda světových operních jevišť a zemřela v Ba- hyi.Prostě každý dům tu byl naplněn dějinami i zkazkami.

Kamper uměl stejně česky jako německy,proto také jeho prvním redak- čním místem byl třiadvaceti německý čas."Politik".Nechyběl ve známé spo- lečnosti Jakuba Arbesa,jež se sházela u sv.Tomáše a nesla název Mahabhara- ta (indický epos),vysloužil si křeslo předsedy Klubu svazu spisovatelů a sám se zapsal do literárního slovníku jako autor kritik,fejetonů a článků. Vydal romány "Bílá láska" a "Jeseň" s do třetí knížky shrnul své povídky pod název "Pastelly".Přeložil z němčiny Halbeovo "Mládí".

Snad nejvíce upoutal překladem románu "Osud" z prostředí haagské aristokracie od průkopníka psychologického románu Louise Couperuse (1863- 1923),jenže osud mu zkrátil obrovskou činnorodost už ve čtyřicítce.