Jaroslav Průcha

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

24.4.1898 Plzeň-Škvrňany

    1963 Praha

Pohřben na Vyšehradě

PD,M.Šonka 1983 Londýnská 20



Český herec.Člen Osvobozeného divadla,od roku 1945 Národního divadla.Hrál především role starších postav.Napsal za německé okupace 22 monologů slavných českých herců a uváděl je s herci Peškem,Nedbalem a Záhorským po Čechách a Moravě.



     Miloval divadélko loutkáře Kočky,který putoval po dědinách.Velké di-

vadlo až v Plzni,kam se roku 1909 rodina přestěhovala.Otec jednou vzal v roce 1910 lakýrnického učně do opravdického plzeňského divadla na opere- tu "Podzimní manevry".Generál Václava Vydry Jaroslavovi tak učaroval,že do dvou měsíců už byl s kamarádem mezi statisty ve Vrchlického Námluvách Pelopových.Plzeň měla tylovskou tradici od roku 1856,kdy Tyl pronásledo- nán rakouskou policií ve městě doslova hlady zemřel.V tomže roce zemřel i druhý nepohodlný vlastenec Havlíček,který byl protiprávně z Čech odvezen v noci do Brixenu.

     Přišla válka a lakyrníka Průchu pozvali do pohořeleckých kasáren

v Praze a potom sloužil u vojska v Krakově,ve Vídni a dosloužil na leti- šti v San Stynu,kde mu auto rozštíplo nohu.Sotva vyzdravěl,musel znovu do munduru a vandroval na Slovensko.Průcha hořel pro divadlo a požádal vojenské pány,zda by směl založit u jednotky kabaret.Nebyli proti,ba na- opak.Po vojně se do Plzně nevrátil k lakýrnickému štětci,ale v roce 1920 zamířil s divadelní společností Jana O.Martina po českých luzích.Být ko- čovným hercem to byla dřina a spousta rolí,aby se ansámbl uživil.

     Po čtyřech letech se Průcha objevil v kamenném divadle Kladna prá-

vě v době divadelní "neúrody".Všichni dělali všechno,hráli a hráli,takže v prvním roce Průcha zvládl 60 rolí,naštěstí střižených na jeho herecký naturel.Objevili v něm herecký žár především v takových rolích jako Va- lenta v Tylově Paličově dceři,Vojnara,Geronta v Molierově Šibalství Sca- pinových atd.Prostě byl talentem realisticky přesvědčivých postav.

     Po čtyřech letech herecké dřiny jej pozval do Osvobozeného divadla

režizér Honzl a Průcha obstál i v jeho náročných literárních večerech. Po roce jej zavolal režisér Salzer do Olomouce a Průcha tam vynikl v roli německého zajatce Richarda ve Frankově hře Karel a Anna.A potom potoval do Brna,zahrál si v Šrámkově Létu a poprvé v životě si na velké scéně zare- žíroval.

     V pražském Stavovském divadle,kde tu a tam hostoval,neušel jeho ta-

lent bystrozrakému vládci moderního jeviště režizéru Hillarovi.Ještě v li- stopadu 1930 jej Hillar pozval jak měl ve zvyku k sobě do bytu a zkoušel s nim přednes Oidipa.A pak se na Průchu,který hrával povětšině vedlejší postavy,usmálo štěstí nejen Oidipem,ale odehrál 14 repríz ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu a v záskoku za E.Kohouta se dokázal naučit hlavní roli Borise Godunova za 48 hodin.Sál bouřil,aniž tušil,že nepateticky,při- rozený hlas Borise se zrodil ze dne na den.Průcha se představil jako vy- nikající interpret postav ruského realistického dramatu,kde našel svou životní parketu.

     V roce 1937 obdržel za svoje herecké výkony ve dvou sezonách státní

cenu.Nikdy neodmítl roli ani s ochotníky nebo ve hře pro děti.A že jeho srdce hořelo nejen pro divadlo,ale i láskou k národu,v době akupačního soumraku naší země poslal svých 5 tisíc Kčs za státní cenu ministru národ- ní obrany Machnikovi,aby je použil na obranu demokracie Československa proti Hitlerovu fašismu.

     V nelehké době německé okupace hrál ve Wintrově Nezbedném bakaláři,

v Shakespearově Zimní pohádce,byl skvělým Lízalem v Maryši bratří Mrští- ků,jenže fašisté repertoáry divadel oklešťovali a v roce l944 česká divadla zavřeli.Průcha balil léky v modřanské továrně Interfarm,ale v čase zla a nadějí promluvilo i jeho pero.Napsal 22 monologů slavných českých herců od Tyla po Kohouta a s přáteli Peškem,Dohnalem a Záhorským putoval po čes- kých městečkách a dědinách mluvit k národu.

     V roce 1945 se všichni čtyři interpreti monologů setkali na jevišti

Národního divadla a Jan Drda dedikoval Průchovi svoje nesmrtelné Hrátky s čertem,jimiž se poprvé otevřela opona "zlasté kapličky" po válce.Ještě dýmalo z rozvalin,tu a tam padl výstřel a Průcha s přáteli rozehráli he- recký koncert.Statečný Průchův Martin Kabát v kartářském triu s čerty Fili- povského a Neumana - to bylo číslo,jež se vrylo do paměti národa.Hra měla bezpočet repríz,byla zfilmována,protože v její pohádkové,nezměrně poetické scenérii vítězilo dobro nad zlem.

     Potom Průcha hrával Lízala,Žižku alternoval s Vojtou a v Salcrově re-

žii okouzlil postavou krále Leara.Svým nepatetickým hlasem uváděl hlediště až k mrazení pro mravní zatvrzelost doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci a v řadě jiných her.Průchovy filmové role obsáhly přes pět desítek postav. Od filmu Jeho Veličenstvo z roku 1928,přes filmy Panenství,Němá barikáda, Krakatit,ba zahrál si i bručounského Bavora v Nerudově Týdnu v tichém domě. Jeden z divadelních kritiků Průchova herectví se vyjádřil o jeho umění lapi- dárně:"Dostal se mezi ty herce,kteří více žijí,než hrají".