Jaroslav Věšín

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

23.5.1860 Vraný u Slaného 9.5.1915 Sofia Pohřben v Sofii

PD,bronz b.r. Žitná 564/14


Český malíř.Studoval na Akademii v Praze,pobýval v Lipsku a od roku 1897 zůstal v Bulharsku jako malíř císařského dvora.Malo- val žánrové obrázky z venkova,zvířata,vojenské scény atd.



     Měšťanský dům v Žitné ulici č.14 prozrazuje z prvního pohledu,že

se stal "genius loci" umění.S prvního patra shlíží bysta skladatele A.Dvo- řáka,který tu bydlel do smrti,plaketa v přízemí připomíná jeho přítele P.I.Čajkovského,který jej tu navštívil,a dvě pamětní desky v mezipatří upozorňují na sochaře J.Mařatku,který se v domě narodil,a na malíře J.Vě- šína,bydlícího za studií v podnájmu u prof.Balcara.

     Věšín byl velmi nadaný a svými žánrovými obrázky z přírody,dědin,

a jejich života prozrazoval,že pochází z dědiny.Pocházel ze slánské kraji- ny.Chodíval s paletou po pražském okolí a zajel i na Slovensko,jež mu uča- rovalo a proputoval je v roce 1884 křížemkrážem.Po třech letech se Praha podivovala jeho slovenským obrázkům z Turčanského sv.Martina na výstavě. Plátna dědin,polí v kopcích hýřivě svítila barvami,jež se často proměňova- ly v dumavě pochmuřenou modrozeleň kopců.Věšín hledal kořeny národní,lido- vé kultury krajů,jež byla odedávna jakýmsi hymnickým podtónem českého umění generace Národního divadla.

     Jeho obrázky byly nepřehlednutelné,přímo se nabízely poezí,proto se

Věšín stal brzo populárním malířem.Hojně otiskoval po časopisech,hlavně v populární Zlaté Praze,ve Světozoru,pprostě v řadě listů.Protože se líbi- ly,vydavatel Jan Vilímek zveřejnil i malířův portrét.Dlouho se tradovalo, že Věšínův dojímavý vesnický příběh "Začátek románu" inspiroval Leoše Ja- náčka k druhé opeře stejného názvu,k němuž mu napsala libreto G.Preisová, jež brouzdala po Slovensku zrovna v době,kdy je maloval Věšín.

     V roce 1891 se v Praze konala 2.Jubilejní průmyslová výstava a k je-

jímu estetickému vyšperkováni přizvali i malíře.Věšín namaloval veliké plátno "Snídaně v bažantnici v Průhonicích" tak mistrně,že upoutal i M.Alše. Lákal jej pohyb a barevná kulisa loveckých honů,svatby,život na řece,a ne-

bylo překvapením,že se se svou paletou zůčasňoval velkorysých honů budoucího císaře Ferdinanda d´Éste,který pobýval na Konopišti.Zachycoval pohyb tak mistrně a dramaticky,že se mu otevíraly i nakladatelstství,jež si od něj vyžadovala ilustrace.I architekti naň nezapomněli a Wiehl s Polívkou při- zvali v roce 1894 Alše,Věšína a jiné umělce k výzdobě své neorenesanční Městské spořitelny v Rytířské ulici.

     V roce 1897 Věšína zlákalo místo profesora na Akademii v Sofii.To

byla jeho životní křižovatka.Dlouho žil mezi domoven a Bulharskem a po- stupně čas zkracoval domov ve prospěch Bulharska.V jeho tvorbě začaly pře- važovat jihoslovanské náměty,jež vystavoval v Praze, Mnichově,kde pobyl kdysi u prof.Pilotyho a Bratha,v Berlíně,Lutychu,ba po celé Evropě.Pak jej už čas jen vzdaloval od rodiště,až přišla osudová chvíle.Zavolali jej do zpravodajského útvaru generálního štábu bulharské armády.Věšín se ocitl na vojenském cvičení a v hemžení vojenských pochodů.V palbě manévrů, v pompě maršrut a udělování vyznamenání jej čekala malířská povinnost.

     V roce 1902 byl přítomen 25.výročí slavné porážky Turků ruskou a

bulharskou dobrovolnickou armádou v průsmyku Šipka.Touto bitvou skončila turecká nadvláda nad Bulharskem,jež trvala půl tisíciletí.Věšín namaloval velký cyklus z těchto slavností a najednou se jeho malířská sláva vyšvihla na bulharský piedestál.Oficiální kruhy Věšína hýčkaly,stal se malířskou autoritou nejen v Bulharsku,ale i mezi jihoslovanskými malíři,kteří si jej zvolili do čela "Sdružení jihoslovanských umělců".

     Český malíř od Slaného se stával malířem Bulharska a jeho renomé

jej vyneslo ke dvoru bulharského krále Ferdinanda I. Ten jej poctil ti- tulem dvorního malíře.Věšín se ale nedočkal kmetovské slávy národního bulharského malíře.Zemřel tři měsíce předtím,co bulharská monarchie ne- dbajíc odporu národa,11.10.1915 vstoupila do válečné vřavy 1.světové války.


si často vzpomínal,jak lačně hledíval studentu malířské Akademie Věšínovi, který bydlel v podnájmu prof. dívčí školy Balcara.Byly to přdevším obrázky z vesnického života,který byl vranskému rodá- ku blízký.


stoletídoměDům v Žitné ul. č.l4 jakoby lákal umělecké duše.Kromě bysty A.Dvořáka,který tu do smrti bydlel,a pamětní desky jeho hosta P.I.Čakovského,dvě velké plakety ještě připomínají sochaře Jose- fa Mařatku a malíře Jaroslava Věšína.Všichni se tu svým způsobem setkali v čase,kdy se dral k životu český národní život a právě každý z nich měl na něm svůj nezaměnitelný podíl.

    Věšín tu bydlel v podnájmu u prof.dívčí školy,když navštěvo-

val pražskou malířskou Akademii.Sochař Mařatka vzpomíná,jak mu jako chlapec každou chvíli stával za zády a sledoval jeho štětec. Apak se ve Světozoru,Zlaté Praze a jinde objevovaly žánrové ob- rázky z vesnice.