Jaroslav Vojta

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

27.12.1888 Kutná Hora 20.4.1970 Praha Pohřben

PD, S.Nejdl 1988 Vojtova 770



Český herec.Od roku 1925 v Národním divadle.Herec lidových postav, zejména z českých dramat,bodré a humorné povahy (Hrátky s čer- tem (Sarka-Farka),Maryša (Vávra).Hrál v 6. němých filmech a hodně rolí ve filmu mluveném (Zapadlí vlastenci,Maryša,M.Aleš,,Naši fu- rianti aj.)



     Když byl v roce 1915 u vojenského raportu odvedli na frontu a po-

stavili ho na stráž,omdlel.A potom byl dlouho nemocný,pproto jej zařadi- li k lehčí službě.Plachta roli maroda sehrál tak přesvědčivě,že jej mohl s úspěchem z vojny vyreklamovat ředitel brněnského divadla Lacina a hned mu svěřil v Mrštíkově Maryši roli Vávry.Vojta roli znal od dětství nazpamět.Hrával ji v Brně na stejném jevišti otec a on,čtrnáctiletý ško- lák byl krutě na otce hrdý,protože tátu všichni znali.

     Odmalička byl u babičky Aloisie,protože mu maminka zemřela na here-

cké štaci v Rakovníce.Babička,ba po neštěstí i otec přísahali,že děti už půjdou k řádnému řemeslu.Volání rodu bylo silnější a třebaže se Jaroslav začal u Porgesů učit knihtiskařem,divadlo zůstalo v něm.Otec tehdy hrál v pražském Švandově divadle a čekal angažma v Národním divadle.Vzal si Ja- roslava k sobě,aby jej poslal na průmyslovku.Do rodiny vstoupila smrtka podruhé.Dne 17.října 1906 spáchal otec ve třiačtyřiceti letech kvůli těžké nemoci sebevraždu.

     Vojta,který se narodil na herecké štaci rodičů v Kutné Hoře,se vrá-

til k babičce.Všechny děti odešly babičce k divadlu a ona se bála,že ji opustí i vnuk,který jak mohl,byl v brněnském divadle.Naučil se řadu rolí. Snad jej hřálo ještě pohlazení paní Hany Kvapilové,když byl dítětem,proto se stalo, co se stát muselo.V osmnácti odešel na přímluvu hereček Brzkové a Beníškové,čili sester zemřelé matky,k režizérovi Budilovi do Plzně a za- hrál si v benefici příštího roku 1907 tátovu oblíbenou roli Vávry v Maryši.

     Na štaci v Brandýsi n.Orlicí hrál lešetínského kováře a náhodou by-

li v hledišti dva čeští muzikanti:houslový virtuóz Fr.Ondříček se svým přítelem,hudebním skladatelem Karlem Weisem.Weis byl doslova unešen Vojto- vým hrdinou a napsal na Lešetinského kováře operu.O Vojtově herectví by se mohlo říci totéž,co o jeho otci napsal ve Vzpomínkách Želenský:"...ja- ko herec zůstává Vojta doposud nejvýraznější a nejsilnější individuali- tou českého venkova...".

     Vojta sjezdil s divadlem Čechy i Moravu a často se vracel do Brna.

V roce 1912 dostal pozvání od reřizéra Kvapila,aby zaskočil za nemocného herce Matějovkého ve dvou rolích v Jiráskově Husovi a Václavu IV.Ředitel Národního divadla Schmoranz jej tehdy ve své pracovně představil autoru A.Jiráskovi,což Vojta považoval za vyznamenání.V Brně si porozuměl s Ji- řím Mahenem,v jehož "Uličce odvahy" hrál v pražské Uranii a v Brně si zahrál v jeho Jánošíkovi.

     Když gong času oznámil zrod ČSR,nabídl Vojtovi angažma náročně své-

razný režisér Hilar z Vinohradského divadla.Role Dona Diega v "Cidovi" vynesla Vojtovi pochvalu kritika Jindřicha Vodáka.Leč třicetiletý herec neměl tehdy klidu k práci,protože nebydlel.Jednou zrána vlétl mezi herce ředitel a rozlobeně se ptal,či je to vedle divadla maringotka.V bouři smí- chu se ke svému "bytu" přiznal Vojta.Jeho bytovou nouzi vyřešil magistrát přidělením bytu u přísné majitelky domu,která měl na dveřích domu napsáno, že se v domě nesmí chovat žádné zvíře,protože kohout jednoho nájemníka ko- krhal i v noci a musel rychle pryč.Kohout skončil na pekáči,ale ve chví- li,kdy se Vojta k půlnoci vrátil z divadla domů,ozval se kouhout ze svět- líku znovu.Vojta se paní domácí zželelo a vyznal se z hříchu.

     Do Národního divadla Vojtu vzali 16.9.1925.Hillar jej obsadil do ro-

le Alfreda Doolettlea v Pygmaliomnu.Vojta byl ještě plný dojmů z fascinu- jících výkonů ruských herců ve Vinohradském divadle i z toho,že obdržel stipendium do Francie a Italie.Po deseti letech (1936) pražské Národní di- vadlo hrálo v Moskvě.)

     Vojtovo lidové herectví bodrého humoru našlo uplatnění v němém La-

mačově filmu Lucerna a v Kvapilově Zlatém klíčku.Pak přišla řada rolí ve filmu zvukovém.V divadle i ve filmu hrál faráře v Zapadlých vlasten- cích,Vávru v Maryši,Buška v Našich furiantech,Hordubala v Čapkově hře, Alše v Mikuláši Alšovi atd.Po válce roku 1945 stál s herci Smolíkem,Peš- kem,Neumannem,Filipovským a dalšími na jevišti Stavovského divadla a obrovský potlesk jim děkoval za dokonalý herecký koncert v Drdově pohádce "Hrátky s čertem".Vojta hrál loupežníka Sarku-Farku.Hra dosáhla osmdesáti repríz a Vojta se stal miláčkem diváků.

     Generace laskavě parodují Vojtův hlas,ba přisuzují mu i smyšlenky

různých vtipů,až se jednou rozkatil: "..nevím,proč právě já mám být pro ta- ková alotria dobrý".To však nebylo zesměšňování,ale bezbřehá něha publika k herci tak prostému a lidskému,jakých bylo málo.