Jiří Klecanda

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

5.4.1890 Praha

28.4.1918 Omsk

Pohřben


PD s portrétem,L.Kofránek 1924

Mezibranská 1482/11


Student byzantologie,pak tajemník Československé národní rady na Rusi.S pověřením České národní rady jednal se sovětskou vládou o evakuaci čsl.legií.


"Velikou pomocí mně byl Jiří Klecanda.Zasloužil se o naši věc v míře veliké".

T.G.Masaryk v knize "Světová revoluce"


Žitná i Koňská brána s hradbami musely být zbourány,aby udělaly mí- sto pro Národní muzeum a právě v tom spletenci uliček se Jiří v rodině učitele,spisovatele a publicisty Jana Klecandy (1855-1920) narodil.Rodina se přestěhovala na Smíchov a bratr Jan (nar.1887) brzo po univerzitě vy- létl z domu na cesty po světě a stal se známým spisovatelem cestopisů pod pseudonymem Jan Havlasa a proputoval Ameriku,žil na Tahiti,kde se set- kal s hvězdářem Štefánikem,cestoval po Japonsku,Číně,proputoval americký kontinent,Malajzii a vydal pod jménem Jan Havlasa několik cestopisů (Dům v džungli,Děti neklidu aj.).

Jiří byl o sedm roků mladší a po maturitě se vydal na východ do Pe- trohradu na studium byzantologie.Našel si tam pro obživu zaměstnání v kni- hovně petrohradské Akademie věd.Jenže ve světě se brzo ozvaly spory mezi mocnostmi,zazněl výstřel v Sarajevě,který usmrtil nástupce rakouského trů- nu Ferdinanda D´Ésté a začala první světová válka.

Ale ještě v roce 1910,to byl Jiří ve druhém ročníku studia,jej pet- rohradští krajané zvolili za jednatele svého "Československého výpomocného spolku".Bylo mu dvacet a smělý i výřečný byl opravdu nadmíru.Koneckonců byl to bezpochybně dar literární rodiny.Vpravil se do spolkové činnosti s velkým elánem,zodpovědností a odvahou.Neostýchal se polemizovat za spo- lek s kýmkoli.

Pěšáci života povětšině nerozhodují o budoucnosti svých snů,nad nimi plují zájmy mocných světa s celým obrovským štábem propagandy,jež formuje věci tak,jak je vůdcové potřebují.Z poklidu studoven a spolkové činnosti Jiřího vytrhla stejně jako celý svět válka.V Rusku a jinde se rozprostřela směsice státních "zájmů" pětatřicetí států světa,jež byly provázány mezi sebou dohodami,které se postupně zformovaly do krvavého konfliktu.A potom se rozkřičely ešalony chlapců,kteří věděli málo,více nebo nic,oč jde.

Klecanda chtěnechtě musel byzantologii ochozovat a pln nadějí,že čas přinese osvobození rovněž českému národu z pout Rakousko-Uherska,věno- vatl se politickým jednáním mezi českými spolky a spolků s ruskými úřady.

Prvním jeho počinem bylo to,že v ruštině zpracoval memorandum,jež nazval "Dokladnaja zapiska o čechoslovackom voprose" (Memorandum o česko- slovenské otázce).Poslal memorandum členům ruské vlády a dočkal se s kra- jany odpovědi v září 1914.V Memorandu byla zformulována problematika účasti československého protirakouského odboje na Rusi,jež počítala s ruskou pod- porou.

V březnu roku 1915 se na Rusi sešel sjednocující sjezd krajanských spolků a Klecandu zvolili tajemníkem nového sdružení.V různobarevných ná- zorech od caristu po socialisty bylo daleko k nějaké výraznější jednotě. Vynořila se nezbytná otázka,na čem jsou všichni se dohodnout,aby dvě vy- hraněné zájmové skupiny překlenuly rozpory.Silná skupina byla v Petrohradě s mluvčím Klecandou,a neméně vlivná skupina byla v Kyjevě.Rozvášnily SE názorové rozpory natolik,že jej důsledkem bylo,že se podařilo odvolat z vedení Klecandu.

V Paříži na Rue Bonaparte 18 se od února 1916 scházela za vedení T.G.Masaryka Československá národní rada.Usilovala o sjednocení českého protirakouského odboje a založení samostatné čs.armády.V zahraničí žilo na 2 miliony Čechů a Slováků.Národní rada vyslala k projednání svých cílů do Ruska svého člena J.Durycha,aby převedl krajanské spolky pod jednotné čsl.řízení.Zároveň měl Durych dojednat,aby se z českých i slovenských za- jatců v Rusku ustavila samostatná čsl.armáda,která bude řízena Čsl.národní radou.

Štefánik,který se za Durichem do Ruska v červenci 1916 vydal však zjistil,že carofil Durych ustavil v Rusku Radu,která dohadovala s carskou vládou poválečnou českou monarchii,jejíž car bude v Petrohradě.

Štefánik dotlačil na schůzi představitelů krajanských spolků v Kyje- vě Durycha,aby podepsal tzv."Kyjevskou dohodu",která podtrhla jednotu hnutí. Štefánika podpořila i krajanská skupina Klecandy v Petrohradě.Durych však úmluvu porušil a Štefánik jej nusel zbavit pověření pověření Národní rady. Na Rusi byla založena "Československá národní rada",která pracovala podle Masarykovy koncepce a Klecanda se stal jejim tajemníkem.

V Rusku vzplály dvě revoluce: v únoru 1917,v níž padl carismus a na- stoupila eserská vláda Kerenského,v říjnu padl Kerenský a nastoupila vláda sovětů Lenina.Právě v říjnu 1917 byl Klecanda pověřen "Čsl.národní radou", aby jednal s Leninovou vládou o evakuaci čsl.vojsk z Ruska.Bylo to nelehké jednání,jež si vyžádalo hodně diplomatické dovednosti.Po mnohých dohadech se zdálo,že se rýsuje slibný výsledek pro hladkou evakuaci čsl.vojsk,jenže v dubnu 1918 jel osmadvacetiletý Klecanda na Sibiř za legiemi a v Omsku náhle podlehl infekční chorobě.