Jiří z Poděbrad

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

21.4.1420 Poděbrady 22.3.1471 Praha Pohřben v katedrále sv.Víta

PD s figurálním dekorem,L.Šaloun 1931 Náměstí republiky 1090,Obecní dům (roh)



Český husitský král zvolený 2.března 1458.Nastoupil po nezle- tilém Leopoldovi II.(Pohrobek).Jeho významným činem je návrh na vytvoření mírové unie evropských křesťanských panovníků. Jiří se musel bránit proti útokům,inspirovaným papežskou ku- rií,která jej prohlásila za kacíře.Jiří za pomoc polského krá- le Kazimíra proti Matyáši Korvinovi slíbil českou korunu Kazi- mírovu synu Vladislavovi.


  "...péče o mír není myslitelná bez spravedlnosti a spravedlnost

bez ní,protože ze spravedlnosti se mír rodí a je zachováván,a pro- tože my a poddaní nemůžeme bez spravedlnosti v míru setrvávati, proto spojujeme spravedlnost s věcí míru."

                            Z mírové dohody Jiřího z Poděbrad



     Katoličtí šlechtici se v přisálí dohadovali celé dopoledne,zda Ji-

říka přijmout nepřijmout za českého krále.K polednímu se konečně dveře zasedací síně rázně rozlétly a vešel katolický nejvyšší purkrabí Zdeněk ze Šternberka a za nim jeho přivrženci."Jiříku,buď našim králem!",řekl a poklekl.Radniční zvonek oznamoval lidu,že česká země má kališnického krále. Byl 2.březen 1458.

     Z vídeňského dvora se později doneslo,že se tam věřilo v Jiříkovo

zvolení, "...protože jeho moc proti nim (tj.katolíkům) je příliš velká." Pražané provázeli osmatřicetiletého krále za zvonění zvonů ze staroměst- ské radnice do Týnského chrámu.

     Jiřík byl menší postavy,bílé pleti,jiskrných očí a líbezných mravů,

napsal o něm ve své kronice Eneáš Sylvius Piccolominni,pozdější papež Pi- us II.Po celá staletí se bez důkazů psalo,šuškalo,že Jiřík se prý dostal

k moci tím,že nechal otrávit nezletilého krále Ladislava Pohrobka.Fámu patrně utvrdila poznámka v Eneášově Kronice (pozdější papež Pius II.), v níž napsal: "My však jsme přesvědčeni,že království se nabývají zbra- němi a nikoli zákony".

     Teprve v roce 1993 vědecká expertíza Ladislavových ostatků definiti-

vně doložila,že v Ladislavových kostech zůstal hemoblastomatoza lymfati- ckého typu,čili Ladislav zemřel na leukemii.

     Po zvolení Jiříka králem dobový kronikář zaplesal: "Všichni věrní

Čechové se z toho velice radovali,mnozi radostí plakali,že je jejich mi- lý Pán Bůh konečně už vysvobodil z moci německých králů,kteří měli zlé úmysly s Čechy,zvláště s těmi,kteří se drží Písma svatého".Papežská kurie nikdy neuznala tzv."Compactata",tj.ujednání katolíků s kališníky v Basile- ji roku 1434,v nichž byla vyhlášena rovná práva katolíků a kališníků.Pa- pež Pius II.(= kronikář Eneáš Piccolominni) v roce 1462 "Compactata" defi- nitivně zrušil.V této papežově intoleranci byl počátek nového velkého sporu Jiříka s Římem.Jiřík sporu čelil šikovnou dipomacií.

     V roce 1464 vyslal Jiřík k francouzskému králi Ludvíkovi poselstvo

s návrhem,aby se křesťanská Evropa sdružila do Unie,v níž budou vládnout stejná práva a stejné povinnosti pro každého.Unie měla hlavně zabránit ne- ustálým nájezdům Turků,kteří dobyli Cařihrad a postupovali na západ.Jiřík v návrhu zdůraznil,že do práv Unie nesmí mocensky zasahovat ani papež ani císař,a to zřejmě popudilo oba vládce.

     Francký král Jiříkův mírový návrh pochválil.Někteří vládci dokonce

navrhovali,aby se Jiřík stal císařem pro východní země,jež byly ohroženy Turky nejvíce.Jenže moc císaře a papeže byla úzce svázána,čili moc svět- ská a duchovní byly spojeny "a ubohé národy rdousí",napsal Jungmann ještě začátkem 19.století.Jiříkův návrh touto hermeticky stmelenou vládní mocí doby neprošel.Jiřík byl ve světě mezi prvními,kdo usiloval o nahrazení politických změn vzájemnou dohodou v dohodnuitých momentech života.Unii ještě pak navrhoval Slovanský sjezd v Praze roce 1848.

     Jiřík přesvědčoval západní vládce,aby se spojili a žádali o svolání

církevního koncilu,jenže katolický klér v čele s novým papežem Pavlem Il. odpověděli mocensky: 23.června 1466 byl král Jiří z Poděbrad prohlášen za kacíře stejně jako Jan Hus v roce 1415.

     Jiřík neměl valného zdraví,přesto byl výtečným vojákem,vychovaným

otcem tvrdě povojensku.Otec byl důvěrným přítelem Jana Žižky a jak jinak mohla tato spřízněnost víry vyústit v životě čtrnáctiletého jiříka,než v bitvě u Lipan.Ve dvacíti po smrti kmotra Hynka Ptáčka z Pirkensteina,se dostal do čela vedení východních Čech.

     Z 2.na 3.září 1448 osmadvacetiletý Jiřík udeřil s vojskem na Prahu,

v níž se činilo kališníkům příkoří.Dobyl Vyšehrad a zajal náčelníka mírných kališníků Menharta z Hradce,který si nechal diktovat od protihusitského ka- tolíka Oldřicha Rožmberka.V Týnském chrámu Jiřík znovu obnovil kázání a a bohoslužby způsobem podoboji a jmenoval za husitského biskupa Jana z Ro- kycan.Jiřík byl podle kronikářů mírné,přemýšlivé povahy,ale v rozhodných okamžicích dokázal jednat rázně.Na druhé straně uměl velkoryse odpouštět. Získal si tím přízeň nezletilého nástupce českého trůnu Ladislava II. (krále Holce),který byl v Praze korunován na krále a ve svého zemského správce Jiříka měl velkou důvěru.Papežská kurie nemohla jentak přejít,že

se v její absolutní moci objevily trhlinky a to znovu v proklezté české zemi,která poprve v katolickém světě zvedla štít boje za morální čistotu církve.

     Papežovi stoupenci poslali do Čech trestnou výpravu,aby zlomili Jiří-

kovu samostatnou vůli.Využili mocenské chamtivosti Jiříkova zetě Matyáše Korvína,který vládl v Uhrách.Důvěřivý Jiřík se už jednou válečně utkal s Matyášem v roku 1469 u Vilémova,kde jej porazil.Vyřešil spor sňatkem Matyáše se svou dcerou.Tentokráte mu Matyáš příslíbil,že s papežem projed- ná mír pro českou zemi a dojedná uznání zrušených "Compactat".Matyáš vy- razil se svým vojskem na Moravu a za Jiříkovými zády se nechal v Olomouci korunovat na českého krále.Jak z této zrady ven,uvažoval Jiřík,a poprvé v českých dějinách neodkázal český trůn synovi,ale za pomoc proti Matyášovi jej přislíbil synu polského krále Kazimíra Vladislavovi.

     Češi a Poláci zahnali samozvaného "krále" Matyáše hluboko na jeho

území v Uhrách.Papežská kurie poznala,že Jiřík není jen bojovník,ale rov- něž výtečný diplomat.Mabídla mu smír.Jiříkův oslabený organismus nevydržel tak velké přepětí ducha a těla.V únoru 1471 se kališnická Praha v Týnu rozloučila se svým biskupem Janem z Rokycan a po měsíci dohasl rovněž ži- vot Jiříkův.Praha svému husitskému králi vypravila velkolepý pohřeb a vy- provodila jej do katedrály sv.Víta na Hradčanech.

     Po Bílé hoře byly ostatky Rokycana v roce 1622 z Týna jezuity vyhá-

zeny a rozdupány."Laskavec lidský",jak nazval kronikář Jiřího z Poděbrad, zůstal jako český král v královské hrobce po staletí.František Palacký o Jiříkovi napsal:"I jakož někdy Mistr Jan Hus utrpěl za osobené blaho svo- bodného zkoumání a osobního přesvědčení ve věcech víry,kterého za našeho věku požívá už celý svět,tak i Jiří z Poděbrad,podniknuv tolikerá protiven- ství hlavně za příčinou vymanění se z poručenství hierarchistického,stal se mučedníkem idey státu moderního."