Jindřich Plachta

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

vl.jm. Šolle

1.7.1899 Plzeň 6.11.1951 Praha Pohřben na Vinohradském hřbitově

PD, V.Zdrůbecký 1984 Perucká 18



Český herec a spisovatel.Jeden z nejlepších komiků.Hrál v divavad- lech: Burianovo,Osvobozené,Rokoko,U Nováků,Vesnické a Národní.Z ně- mých filmů (U nás v Kocourkově),ze zvukových (Před maturitou,Měs- tečko na dlani).Z knižek:"Pučálkovic Amina,Dějepis světa a okolí, Blecha z Hollywoodu a její rozmarné,dobrodružné příběhy.


"...Jindřich Plachta dovede nejen k pláči až rozesmát,ale také dojmout až k pláči."

                                 J.Honzl



     Možná,že běžel do školy nebo statovat do plzeňského divadla,bůhví,ale

spolužák z akademie naň ironicky křikl:"Kam s tou plachtou?" Dlouhá pele- rína na něm opravdu plandala jak plachta ,a to mu už zůstalo i na divadle. Otec měřil jeho budoucnost zámečnickým fortelem ve Škodovce a ze synova života rozhodně vylučoval bídu a nouzi herce.Ale císař pán se nikoho ne- ptal a pozval mládí říše do zákopů,aby statečně padli za to,že Srbové za- bili za císařskou anexi Srbska císařova nástupce.Plachtu do války nevzali.

     Po maturitě jej úřady poslaly do poštu do Krakova,ale šéf si povšiml,

Šoleho brejlit namísto do úředních lejster do divadelních knížeček a našup jej poslal domů.Šole jel do Prahy,našel si místo v poštovní spořitelně a večery co večer byl v kabaretu "Červené sedmy" šéfa Červeného.Jednou jej vzali do nápovědní budky,ale on hercům napovídal i s mimikou a grimasami, že se herci často neudrželi smíchem.Nu,tak si to zkus,řekli mu,ale ošíval se,bál se ostudy,ale svou první rolí ve hře Scaramouche zahrál tak,že bouř- livý potlesk se neustále vracel.

     Angažma mu začas nabídl Vlasta Burian ve svém divadle a herec Šolle

zmizel z plakátu a na jevišti se objevil jeho "dvojník" Plachta.Postava dobráckého,životem zakřiknutého prosťáčka vyvolávala bouře smíchu a zane-

dlouho Plachtovi svěřili i malou roli v němém filmu "Na růžích ustláno". Jenže úředník Šolle na růžích ustláno neměl,protože si jej znenadání za- volal nadřízený ve spořitelně,který ho viděl ve filmu.Plachta k audienci k šéfovi si přinesl i fotoaparát a udobřoval si jim šéfa tak důkladně a velkotyse,že zavadil o šéfovo akvarium a splácel mu je pak tři roky.

     Pak dostával role větší a větší,až stál mezi svými idoly Burianem,

Furistou,Fialou,Nollem jako rovný s rovnými.Ta jeho bezelstná opravdovost mu v roce 1925 přinesla v Burianově divadle trochu štěstí.Povšiml si ho slovutný režisér Národního divadla Hillar a pozval jej na zkoušku.Plachta si zahrál v Národním divadle v komedii "Mnoho povyku pro nic".Samozřejmě, že Hillar byl spokojen,ale Plachta rovněž,jenže Národní divadlo mu neposí- lalo dlouhop honorář.Snad by ani honorář neposlali,kdyby nesedl a nenapsal Hillarovi dopis,že nemůže dělat "mnoho povyku pro nic".

     V roce 1928-29 hrál ve frašce "To neznáte Hadimršku" a v divadelním

časopise napsali,že už nehraje jako Burian,ale že zahrál jako Plachta ve "..vlastní komice,odlišné od Burianovy".Kritik "objevil" objevené,ale co je psáno,je dáno a Plachtu vzali do Osvobozeného divadla,tehdy už Vos- kovce a Wericha,kde režíroval Jindřich Honzl.Divadlo se utápělo v dluzích, čili žádné velké terno.Plachta hrál s Ferencem Futuristou a kritika jej znovu pohladila: "Místo čisté komiky i zde dovede mít jen jemný,citlivý Plachta".A pak si zahrál v revui "Fata morgana" s Voskovcem a Werichem.

     Další Plachtovou štací bylo Rokoko,ale ani se neohřál a byl zpátky

u Buriana a pak odešel do Osvobozeného divadla.Zahrál si s V+W v jejich hře "Rub a líc" a Honzl mu tehdy učinil v časopoise kritickou poklonu. V roce 1933 se předvedl ve hře V+W "Osel a stín",pak v "Slaměném klobouku" a v "Nebi na zemi".Zaskočil i do Tylova divadla v Nuslích a sklídil velký úspěch ve Stelibského operetě "Byli jsme a budem".Už to nebyl plachý Plach- ta,ale herec úměřeného sebevědomí.Ve třicátých letech kritika zařadila Plachtu mezi šest nejlepších komiků a dodala mu ještě víc sebevědomí sdě- lením,že "...od dob "Mužů v ofsajdu", čili od samého počátku českého zvu- kového filmu,je jedním z nejlepších představitelů žánrových postav."

     Role v mluveném filmu jej spřátelily s V.Vančurou,který v něm našel

jedinečný typ tragického komika.Jejich spolupráce srostla v osobní přá- telství,jež vydalo nezapoměnutelné filmové dílko "Před maturitou".Přátel- ství s Vančurou,kterého fašisté zastřelili na kobylisském popravišti,vy- vrcholilo po okupaci rolí v nedopsaném jeho dramatu "Josefina",v němž roli Malečka hrál Plachta sám sebe.Ještě začátkem války hrál v "Městečku na dlani" a v dalších filmech,ale když mu hrozila povinnost hrát v na- cistickém filmu,zfingoval raději nemoc a operaci.V té době se v jeho bytě dlouhé měsíce skrýval Jan Zika,vůdčí osobnost protifašistického odboje a Plachta v květnové revoluci 1945 stál Plachta s flintou na barikadách proti okupantům.

     Nedlouho po válce dal s Fr.Kovaříkem dohromady několik herců a puto-

vali s "Vesnickým divadlem" za lidmi po městečkách a dědinách,aby jim rozdávali víru v lepší život nad spáleništi jejich domovů.Přihlásila se však nemoc.Ještě si zahrál v Národním divadle a dopsal své půvabné kní- žečky pro děti o Pučalkovic Amině,čili o žirafě v pražském činžáku,a potom dětem povyprávěl ještě několikrát.Byla to napůl Vančurova zásluha,že se Plachta odvážil psát verše i prozu,z nichž se vyklubal lidsky hřejivý humor.