Jindřich Vaníček

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

1.1.1862 Praha 2.6.1934 Praha Pohřben na Olšamech

Medailon portrét,J.Šejnost b.r. Plzeňská 168/27


Náčelník a cvičitel tělovýchovné organizace Sokol.Řídil pět so- kolských sletů (3.-7.).Vynikající sportovec. Z publikací: O šer- mu šavlí".



     V roce 1932 vyšel k Vaníčkově sedmdesátce sborník s familiárním

názvem "Náš náčelník",v němž zavzpomínali jeho přátelé.Ti starší pama- tovali ještě na první sokolský slet v roce 1882,jemuž dával na stupínku a bez hudby povely Tyrš.Těm mladším imponovala Jindřichova fyzická zdat- nost,druhé udivovala jeho jistota na náčelnickém můstku pěti sletů,jež řídil.

     Vyrůstali se starším bratrem Karlem na Hradčanech,kde otec živil

z příjmu hradního kuchaře jedenáct dětí.Dvěma bratrům v dětství říkali "bratři Kendové",protože byli stále spolu,chodili spolu na malostranské gymnasium a zde se dověděli o Tyršovi.Imponoval jim myšlenkou,že i malý národ může být velkým fyzickými,duchovmími a mravními vlastnostmi.V roce 1878 vstoupili do smíchovské sokolské jednoty a po třech letech byl Jin- dřich vyslán do Železného Brodu jako porádce nácviku na I.všesokolský slet.

     Navečer 12.srpna 1881 se objevil nad téměř dostaveným Národním di-

vadlem kouř a vyšlehly plameny a pak se ukázalo,co znamená pro národ hrdost.I Vaníčkové vášnivě sbírali po halířích pro jeho obnovu.Po nece- lém roce 16.června 1882 oba cvičili pod Tyršovou taktovkou na Střeleckém ostrově na 1.všesokolském sletu,který řídil Tyrš.Cvičilo se bez hudby, jenom na Tyršovy pokyny se stupínku.Obrovská hudba zněla v každému srdci. Přes řeku se zvedala nová budova Národního divadla ještě do větší krásy.

     Už po dvou letech po vstupu bratří do smíchovského sokola,Jindřich

překvapoval mistrným cvičením na nářadí.Zvolili jej zástupcem náčelníka a za čtyři roky se stal inspektorem pro Středočeskou župu.Měl velký ta- lent na cvičení a nemenší nadšení.

     Po dalším roce jej povolali do technického odboru Obce sokolské a

téhož roku už vedl tří sportovní sokolské oddíly na soutěž do Rakouska a krátce na to do Francie.Ve Francii sklídilo sokolové obrovský úspěch.Při- vezli třetí cenu za cvičební vystoupení.Jindřich ve Francii zazářil a doma se k tomu přihlídlo při volbách do předsednictva Sokola.Jindřicha se stal náčelníkem Středočeské župy a roku 1890 poprvé v životě řídil veřejné žup- ní cvičení v Berouně.

     Vaníčkové začali studovat,Jindřich práva.Jenže všechen čas mu spo-

lykal Sokol a na studium nezbýval čas.Dvěma náročným "pánům" se nedalo sloužit a Jindřichův sokolský koníček běžel stále před studien.Ale v ro- ce 1898 už sám usoudil,že studium nelze věčně protahovat a zakončil je diplomem.Koneckonců pro funkční zařarení od roku 1891 v Pražském Sokole a na místo náčelníka České obce sokolské nebyly mnohdy justiční znalosti zbytečné.

     Na III.všesokolském sletu v roce 1895 už Jindřich stál na velitel-

ském můstku,cvičení bylo vyzralejší než roku 1891 ve Stromovce a co bylo příjemné,poprvé přijeli všichni v sokolském kroji,ba i sokolové z Ameriky. Jindřicha vyslali do Francie za vzděláním na vojenské škole v Joinvillu a profesní znalosti mu byly užitečné nejenom v Sokole.

     Dlouho se Jindřich zdráhal vyměnit sokolské povinnosti za advokátní

kancelář.Zdařilé slety 1901 a 1907,jež řídil s velitelského můstku,jej naplnily obrovskou radostí.Jenže v roce 1910 už nebylo zbytí,aby si při- pevnit na dveře cedulku JUDr.Vaníček a vydělal víc na živobytí.

     V tom čase už Sokol nebyl jedinou tělovýchovnou organizací,už cvi-

čily tělovýchovné jednoty politických stran Orel (křesťanské) a DTJ (děl- nické).Dva roky před světtovou válkou se konal 6.všesokolský slet,jemuž ještě Jindřich velel,ale hned na to byli mladí sokolové rozprášení po vá- lečných zákopech.Za války obžila sokolská myšlenka na italské frontě zá- sluhou sokolského vlastence Jana Čapka.Ustavil sokolskou vojenskou orga- nizací.jež se stala zárodkem českých itzalských legií.

     Doma sokolové vedli odboj v tzv.Maffii,jež posílala zprávy do zahra-

ničí a Jindřicha byl často volán k policejnímu výslechu.Po smrtí staři- čkého císaře Franz Josefa I. se Rakousko-Uhersko rozpadlo v samostatné národní státy.Dne 28.října 1918 byla na první schůzi Národního shromáž- dění ČSR byla vyhlášena samostatná ČSR a sokolové připravvali svůj slav- ný VII.slet na Letné.Vaníček se stal pracovníkem ministerstva národní obrany,kde vedl oddělení tělesné a mravní výchovy armády.

     Nad letenskou plání zazhřmělo v roce 1920 hromové Zdar a řady nastou-

pených cvičennců napřímil jímavý a rázný Sukův Sokolský pochod na slova Sv.Čecha.Jindřich Vaníček velel s můstku všesokolskému sletu naposled. Odešel do výslužby v roce 1928 a ještě roku 1934 zaslechl Hitlerův frene- tický křik a vyhrůžky z německých Sudet.Ale 10.sletu v roce 1938,kdy nad strahovským sokolským stadionem se vznesla akrobatická letka kap.Nová- ka a v mužských prostných zahřměla Pecháčkova "Přísaha Republice",toho se už Jindřich Vaníček nedočkal.