Jindřich Vančura

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

31.8.1855 Klatovy 2.1.1936 Praha Pohřben na Malvazinkách

PD s portrétem, M.Suchánek 1930 (Němci stržena,obnovena 1945) Holečkova 1043/22



Český historik a středoškolský profesor.Zabýval se dějinami čes- kého náboženského hnutí,účastnil se boje o Staročeské rukopisy (RKZ 1886),napsal monografii Klatov.Přeložil do češtiny a opat- řil bohatými vysvětlivkami dílo francouzského historika Ernst Denise:"Čechy po Bílé hoře","Konec samostatnosti české".




     Jeho zájem o dějiny má rodové písmácké tradice,protože i otec

ve dne truhlařil a po večerech vypisoval děje svého rodiště,město,jež zro- dilo V.M.Krameria,hostilo Balbína a odchovalo na českém gymnasiu (od r. 1865) Dobrovského,Vrchlického,Thomayera,Ammerlinga,zakladatele české geo- logie J.Krejčího a řadu jiných.

     V Praze studoval na filosofii dějiny a slovanskou i romanskou filo-

logií,a pak v roce 1879 udělal ještě zkoušku z dějepisu a zeměpisu.První kantorskou štaci nastoupil na střední škole v Praze.Pak jej v roce 1884 poslali na gymnazium do Kolína,1991 do Hradce Králového,aby se po šesti letech vrátil a natrvalo zakotvil na smíchovském gymnasiu v Praze.

     V kolínském prostředí jej v roce 1886 zastihla ona známá polemika

v českém národním životě,kterou rozpoutali tři profesoři české univerzity: filosof Masaryk,vydávající časopis "Atheneum",filolog prof.Gebauer a his- torik prof.Goll.V tzv."staročeském rukopise "Libušín soud" ouž Josef Dob- rovský poznal ruku svého žáka V.Hanky a řekl to nahlas.Jenže Palacký se Šafaříkem za to ctěného učitele a vědce znectili.A pak se ozvali jiný, mezi nimi otec básníka Petra Bezruče A.Vašek,jehož za filologický důkaz o nepravosti Rukopisů "hejvlastenci" v Brně uštvali.

     V tom čase napsal jednatřicetiletý Vančura v ročence kolinského gym-

nazia studií poněkud záhadného názvu:"Pokud v kronice tak řečeného Dali- mila užito jest podání ústního?",v němž zakoumal záhadu český psané tzv. Dalimilovy kroniky,jejíž autor není znám.

     Zalistoval i v "Rukopisech",které se staly hrdostí českého národa,

že i Češi měli starou rukopisnou literaturu stejně jako Rusové v Bylinách a Němci v "Nibelunzích".V českém národě Hankovy probudily hrdost,které bylo zapotřebí,když se národ zvedal takřka z nebytí po Bílé hoře k životu.Ru- kopisy se staly posvátnou relikvií.V životě českého národa rozprodily krev víry,že národ sice lze pokořit,ale nelze jej zničit.Rukopisy byly zhudeb- ňovány,oslavil je Mánes s Erbenem nádherným vydáním.nevěříci byly vyhlašo- váni za zrádce.Julius Grégr sliboval horydoly tomu,kdo prašivé pochybovače umlčí důkazy.Do Masarykova Athenea napsal i J.Vančura:"Jak soudí literární historie o původu epických písní RK a RZ?"

     Vančurovo jméno se objevovalo v časopisech pravidelně.Prof.Goll na-

šel ve svém žáku zdatného historika,který psal o polských,ruských a fran- couzských dějinách.V českých dějinách jej vzrušovala česká reformace,ale neméně jej zajímala pobělohorská protireformace.

     V roce 1888 zveřejnil ve sborníku k výročí historika V.V.Tomka stu-

dii "O pronásledování Jednoty bratrské v jihozápadních Čechách králem Ferdinandem I." Dal podnět i k diskusi o Husově rodišti,což bylo téma i J.Pekaře a V.Novotného.Překládal práce německého historika Gindelyho, který bydlel na Smíchově a přiženil se do české rodiny Pinkasů.Sondoval pravdu o vývoji církve a náboženství v české zemi.

     V roce 1897 se Vančura tudiž vrátil do Prahy s doktorským titulem

a jako znamenitý romanista si našel cestu k francouzskému historikovi ze Sorbony prof.Ernst Denisovi.Byl to člověk,který v třiadvaceti studoval české dějiny u Palackého a v Paříži vydal kromě jiných prací o českých dějinách rozměrnější dílo "Konec samostatnosti české".Vančura je přeložil, bohatě doplnil vysvětlivkami,odkazy a bibliografií a česky vyšly v roce 1898.Denis,francouzský hugenot,čili kalvinista,který přišel do Čech jako stipendista a studoval u Palackého a Vančura uzavřeli pracovní o osobní přátelství. Vančura překládal Denisovy práce synchronně s Denicovým origi- nálem.V letech 1901-3 vydali tilogii Čechy po Bílé hoře,určené Francouzům, ale dodneška nemá v české historiografii následovatele.

     Denis své dílo nazval:"La Boheme depuis la Montagne - Blanche".V ro-

ce 1904 vyšlo česky s názvem "Čechy po Bílé hoře".Vančura svůj překlad vě- noval památce svého písmáckého otce a dedikoval je svým profesorům na čes- ké universitě: J.Gollovi,J.Gebauerovi a T.G.Masarykovi.

     Na své rodné město Vančura nezapoměl.Jakoby převzal staré otcovo

písmáctví,ponořil se do dějin rodného města a po drobných monografiích vy- dal o něm monografii s prostým názvem :Klatovy.Rodiště mu v roce jeho úmrtí postavilo ve městě pomník a na domě bydliště v Praze odhalilo pa- mětní desku.