Ján Smrek

Z Pražský pantheon
Verze z 11. 2. 2017, 23:09, kterou vytvořil pantheon>Tomáš Gardelka (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

16.12.1898 Zemianský Leskov 18.12.1982 Bratislava Pohřben v Bratislavě

PD s bystou,T.Bartfay 1988 Dům slovenské kultury



Slovenský básník a překladatel.Působil devět roků v Praze,kde redigoval slovenské knihy a řídil čas."Elán".Překládal Villona, Puškina,Petofiho aj. Ze sbírek:"Božské uzly",Básník a žena".


    "Priznám.Moja chyba,
    že netlačím sa medzi apoštolov.
    Pozrite,já len kypím dobrou volou
    a moja poesia,to je iba
    pieseň a pieseň, o zdraví a šťastí..."
                            J.Smrek


     Neruda napsal Dolfimu (Adolf Heyduk) do Písku,že by si Slezané za-

sloužili stejně pěkné verše,jaké napsal Slovákům.Málokdo už ví,že slova slezké hymny napsal Heyduk,ale mnoho Slováků dobře ví,že sbírku "Cymbal a húsle" napsal pro Slováky Heyduk.Učarovaly.Po čtyřiceti letech ještě okou- zlily i mladičkého slovenského poetu Smreka,který svou první zveřejněnou báseň věnoval stařičkému "pootavskému slavíkovi" Adolfu Heydukovi.

     Žil od osmi let v sirotčinci v Modré a bůhví z čí rodové půdy vytry-

skla jeho čtenářská vášeň i prostinká,něžná úcta k životu.Zprvu si svo- je verše naladil podle básníka A.Sladkoviče.A když se učil v Petrovce u Go- rodců,poslal svou básničku do Slovenského týdeníku v Pešti.Talentu si po- všiml Štefan Krčmery,ale už nebyl čas na filosofování.V roce 1917 povolal na vojnu císař pan k dělostřelcům i Smreka tak básník proputoval v plné polni od Cařihradu po Palestinu.Svěřoval se své múze,jak duní země a jak chutná vlastní krev,i jaké myšlenky jej přepadávaly v damašské nemocnici, kde se léčil na malarii.

     Vrátil se domů přes Oděsu.A potom hledal,sbíral vědomosti a nabyl

je v kněžském semináři i v učitelském ústavu v Modré.V roce 1921 jej Krč- méry zavolal do martinské redakce "Národných novin" a po roce tu Smrek vy-

dal sbírku "Odsúdený k večitej žízni"(1922).Poláci za Smrekova měsíčního pobytu ve Waršavě u prof.Kurnatovského v něm objevili reprezentanta mladé slovenské poesie.Smrek v tom čase lyricky zabouřil:"Pokora nie je našou ctnosťou / a vzorom našim nie je mních".

     Oč víc zjišťoval,co musí slovenská literatura dohánět,o to víc byl

hrdý na každý čin v její prospěch.Obrátil se po dvou letech působení v no- vinách na pražského vydavatele L.Mazače s prosbou,aby vydal "Sborník mla- dej slovenskej literatury",který sám připravil.Byla po válce první ukázkou tvorby mladé slovenské poesie pro Čechy.Smrek potom redigoval ze Slovenska až do roku 1930 "Mazačovu slovenskou knihovnu" a "Slovenskou tvorbu".Potom odešel do Prahy,aby pomohl novému společnému státu obnovit válkou silně narušené vztahy dvou blízkých kultur.Psal o kuluře Slovenska do slovenských i českých časopisů.

     Už v prvním roce pobytu v Praze začal vydávat slovenský literární

časopis "Elán",který byl prvním reprezentačním,bohatě uměleckými reproduk- cemi vyzdobeným uměleckým měsičníkem.Kolem "Elánu" se stmelil kruh sloven- ských umělců,kteří představovali hlavní proud slovenské literatury a umění. Šestnáct roků Smrek vyorával v Praze brázdu slovenské slovesnosti a za ta léta redigoval na 100 slovenských knih,v jejichž poválečného orchestru hrál i vlastní,výrazný part.Jeho tón by něžný sladkostí lásky,měkce kolotavý a melodický v heydukovské tonice "Aj ta řeč slovenská,horský potůček...".

     Smrek byl "poetus nata",ozvučel všechny krásy života a byl mnohdy

pro svůj vitalismus a oslavu ženské krásy považován jenom za pěvce lásky. Literární vědec Pišut však o něm poprávu napsal:"Chápal svou poesii jako sdělování životní radosti".Smreka rozbolelo srdce,když jeho struna narazi- la na lidskou bídu,protože víc důvěřoval citu než rozumu.

     Řada jeho sbírek je předlouhá:"Cvalající dni","Božské uzly","Iba oči",

"Básník a žena" atd.,takže souhrn jeho poesie představuje několik silných svazků.Smrek rovněž překládal do slovenštiny z cizí literatury a zajistě podle svého básnického srdce: Puškina,Endre Edyho,Petofiho,Villona aj.

     Jeho pražský pobyt,který se zapsal do vzájemnosti Čechu a Slováků,

ukončila německá okupace.V roce 1939 přenesl svůj časopis "Elán" do Bra- tislavy,kde se z něj stal měsíčník Spolku slovenských spisovatelů a vychá- zel až do roku 1947.Ve válce Smrek založil edici "Komorná knižnica",do níž vybíral ze slovenské i světové literatury.Každý talent se těšil Smrekově pozornosti,Vychutnávač života nedokázal přejít násilí a po válce se vyznal jako všichni ostatní z radosti nad novým životem.Jeho inspirací byla dědi- na,ale oslavil veršem i Prahu.Ostře odmítal názor,že racionalizace a tech- nizace zastřou "Struny" (1962) lidského srdce.