Jožka Jabůrková

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

14.4.1896 Vítkovice

31.7.1942 Ravensbruck

Zahynula v německém koncentračním táboře


PD,1952


Biskupcova 1845/79


Česká novinařka,tělovýchovná a politická pracovnice.Funkcionářka Dělnické tělovýchovné jednoty,šefredaktorka ženského čas. Rozsevačka,členka zastupitelstava hl.m.Prahy.


Do Prahy přijela ve čtyřiadvacíti už bez iluzí z dětství,že bude u- čitelkou.Mezi touhou a životem leží hřbitovy snů a dítě svobodné matky z Idy (suterenní obydlí) zbyl jen talent nejlepší žačky.V patnácti ji ze- řela matka a živila se jak se dalo.Hlídala děti,pracovala v železárnách, uklízela v nemocnici a jako nadaná cvičenka a pak cvičitelka v DTJ (Děl- nická tělovýchovná jednota) ukázala i sportovní nadání.

V roce 1920 se objevila v Praze-Košířích,kde našla místo střihačky v dřevěných filmových ateliérech v ulici Pod Kavalírkou a ukázala se v ko- šířské DTJ a život se ji rozložil na zaměstnání,cvičení a tichou touhu o lecčems psát.Život ji naučil nefňukat,spoléhat na sebe a pracovat,ba dřít.DTJ ji vzalo do náčelnického štábu a zanedlouho se v tělovýchovných listech objevily drobné noticky s šifrou a pak i delší články se jménem a dětský sen "být učitelkou" zůstal skrytým tajemstvím.

Když se v roce 1921 ze Sociální demokratické strany odštěpila nová, Komunistická strana,vstoupili s manželem do ní.Jednak život oběma nadělil krutě silnou touhu po lepším životě,snesitelným,jak kdysi zazvonil ve své filosofii i Kant.V Rusku se rozpadl carismus a rýsovala se v Leninově po- litické linii - mír,lidovláda,půda rolnictvu - naděje chudiny.Manželé oba vstoupili do Kmunistické strany,jejíž první předseda JUDr.Šmeral na usta- vujícím sjezdu prohlásil,že "komunismus je náboženstvím chudých" a nová strana by se měla stát stranou ušlechtilých lidí,jimž nepovládne mamon ani ctižádost funkcí.

Jabůrková pracovala v tělovýchově nové strany,jež se představila už v roce 1921 Spartakiádou na Maninách v Praze.Už v roce 1925 Jabůrková při- jela do rodné Ostravy na krajské dělnické tělovýchovné slavnosti jako ná- čelnice cvičení.Nepsala jenom o sportu,srdce ji tlouklo osudem chudých ro-

din,vdov po padlých ve válce,sirot,válečných mrzáků a především hladovějí- cích dětí.Lidé si na periferiích města slepovali obydlí,nad nimiž trpce zasténal i Karel Čapek,když o nich psal.

Leckdy se v novinách objevily pod čárou její fejetony nebo i črty, v nichž vyprávěla o svém osudu.Podepisovala je pseudonymem Ida Ostravická. Životní návraty se ji draly do pera,aby v nich odlehčila sobě a posvítila svým osudem jiným.V roce 1926 ji vedení KSČ poslalo na studium dvouleté tělovýchovné školy v Moskvě,čímž si alespoň o píď naplnila touhu po vzdě- lání.Prožívala v Rusku,jež zmohutnělo do obrovské federace zemí,ty nejtěž- ší chvíle jeho existence.Sny se "zabíjely" proměnou ve skutečnost s nesmír- nou obtížností.Rusko byla rozmanitá,agrární země,v níž mezi carem,aristokra- cií a na 90% chudiny ležela obrovská sociální propast.Zápas o lidskost ži- vota sledoval celý svět a Jabůrková o těchto změnách posílala domů články.

Po návratu v roce 1928 ji svěřili vedení ženského časopisu "Rozsé- vačka",který teprve začal vycházet.Jenže pohroma války se sotva zacelovala a za deset roků tu byla pohroma druhá: světem otřásla hospodářská krize a její důsledkem byla obrovská nezaměstnanost,jež v ČSR vyrostla bezmála na milion nezaměstnaných.Život dělnických vrstev se potácel mezi desetiko- runou na obživu týdně od státu a bídou.Rebelovalo se v ulicích,ve stávkách, v hladových pochodech a Jabůrková o všem psala.

V roce 1931 byla za Komunistickou stranu zvolena do zastupitelstva města Prahy.Čas vyvolával velké polemiky,politické rvačky a život se zno- vu rozšklebil na velké bohatství a velkou bídu.Jiskřily polemika a Jabůrko- vá obhajovala život chudiny,nezaměstnaných na zasedáních městského zastupi- telstva a zveřejňovala v Rozsévačce.Psala o zdravotní péči pro nemajetné, o jeslích pro děti pracujících matek a největší ohlas vyvolalo její vystou- pení o stavu dělnického bydlení v tzv."nouzových dělnických kolonijích", často jen altáncích,či sbitých chýších,jež se později staly materiálem etno- grafie dělnictva.

V roce 1934,když se Hitler stal říšským kancléřem Německa,poslali Jabůrkovou na roční školu do Moskvy a když se z ní vrátila,svět už byl ji- ný a průhlednější.V Německu křičel Hitler a freneticky mu tleskali zfana- tizovaní Němci.Tentýž obraz byl i v českých Sudetech.

Jabůrková psala reportáže a nocích povídky ze svého života a svazala je do knížek.Vydala tři autobiografické prózy:"Hanko,zpívej","Lásky Marty Tomanové" a "Dítě lásky",jež byly svědectvím o světě, v něm rostla.Ostrý protifašistický tón Rozsévačky,veřejné projevy Jabůrkové,to všechno neuni- klo pozornosti lidí,jimž fašismus nevadil,i fašitům samým.

Rosévačka byla zakázána hned po "Mnichovské smlouvě" (29.9.1938). A po 15.březnu 1939,kdy Hitler hleděl s Hradčan na pokořenou Prahu,si pro Jabůrkovou gestapo přišlo den po okupaci 15.března 1939 do jejího bytu na Žižkově.Po výsleších v Pečkárně ji odvezli do Drážďan a odsud do koncen- tračního ženského lágru v Ravensbrucku.V červenci roku 1942 tu dodýchala v tzv."bunkru" (čili jámě v zemi) pro nejzatvrzelejší.


Socha na podstavci,V.Menhartová,J.Hilbert 1965

U Klamovky v Košířích,roh Plzeňské a Podbělohorské ulice

(odstraněna roku 1993)

Socha,2002

Olšanský hřbitov 2002

(k šedesátiletí její smrti)