Johannes Urzidil

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

3.2.1896 Praha

   1970 Řím

Pohřben v chrámu sv.Petra v Římě


PD, V.Fiala 1996 Na Příkopě 16 (býv.piaristické gymnazium)



Německý pražský spisovatel,stykal se s německou i českou inteligencí. Napsal několik desítek převážně povídkových knih,stovky esejí a stu- dií.Utekl před nacisty do USA,kde prožil zbytek života.Z díla: "Goe- the v Praze"(1932),"Ztracená milenka"(1956),"Pražský triptych"(1960), "Tudy kráčí Kafka"(1965),"Hry a slzy"(1956).


"Vlast to je vnitřní bohatství.Kdo by ji sebou nenosil celým svě-

tem,nechápe její moc,i kdyby v ní třeba žil po celý život."

                                      J.Urzidil



     "Psaní je mi koníčkem a povoláním zároveň",tvrdil a jeho paní po-

zději dodávala:"Deník si nepsal,ale jeho povídky a eseje jsou vlastně něco jako deníky,všechny jsou autobiografické." Matku ztratil v čtyřech letech a žil s otcem a sedmi dětmi z prvního manželství,zatlačen do vlast- ního světa.Chodil do piaristického gymnazia Na Příkopech,kdo si kdysi otce pro bohatství považovali,jenže jakmile rodina zchudla,bylo po otcově škol- ní autoritě a synek zchudlého bohatce všechna někdejší provilegia ztratil. Stal se obratem chudým dítětem uředníka železnice.Zamlklý Johanes se stáhl do sebe a duchovním osamocení přemýšlel o světě,o tom,proč si lidé více považují majetku,než člověka.Vyrůstal v pocitu křivdy chudobě,kde rostly sice talenty,jenže dveře do světa otevíraly peníze.

     Už na gymnaziu mu v "Prager Tagblatt" otiskli verše.Na filosofii se

rozhodl pro studium germanistiky,slavistiky a dějin umění.V duši mu vyro- stla druhá dotěrná otázka: někdo si na úkor lidských životů dovolí začít válku.Tu otázku v sobě žhavě žmoulal v roce 1914,kdy začala první světová válka.Přes 30 států bylo vtaženo do krvavých jatek,kam rovněž musel.Potácel se na frontě mezi zákopy a lazaretem,přemýšlel,jak je válka nesmyslná,a

z jeho zhořklého srdce vytryskla válečná povídka "Atentátník" a zanedlouho "Noc hrůzy".Ptal se po právu zvůle císaře na zabíjení lidí,cítil jeho ne- smyslnost a zbytečnost.Uprostřed kruté smrti mladičkých životů v něm vy- tryskla mocná žízeň po životě.

     Po válce filosofii dostudoval a věnoval se literatuře.Na fakultě při-

rostl k mohutnosti Goethova genia,jehož podstatou byla moudrost a přemý- šlel,jak mu splatit dluh za to obrozující poznání.Měl ke Goethemu obro- vskou úctu,protože v něm zažhnul,probudil touhu po vlastním umění.Znal o Goethem kdeco,především z jeho pobytů v českých lázních.Bylo to pro něho téma blízké a plné vroucnosti.Po deseti letech vydal dílko "Goethe v Pra- ze",jež vysoce ocenil spisovatel Thomas Mann.

     Zpočátku pracoval v redakci brněnského časopisu "Der Mensch" a otiskl

v něm první větší práci "Silnice".Vzpomínal na Prahu,jak chodil s otcem po kostelech a zašli i do hospůdek,jak se důvěrně spříznil s městem a deba- toval s přáteli v kavárně Arco,kde se židovská intelektuální komunita schá- zela.Debatovalo se o životní teorii a praxi.Seznámil se tu s Kafkou,Wer- flem,Brodem,Kischem,Utitzem a v Orionce na Perštýně s Čapky,Karáskem,Lang- rem,O.Fischerem a s jinými generačními druhy.Německé a české vlivy se v něm sbíhaly do podivuhodné symbiozy a psal německy i česky.

     Rok 1922 se mu stal životní křižovatkou: přijali jej za tiskového

radu na německém velvyslanectví a brzo se oženil s dcerou pražského rabí- na.Pak s přáteli založil "Ochranný svaz německých spisovatelů v Českoslo- vensku".Psal poetické,přemýšlivé povídky o všem,co prožil v dětství,bez ja- kýchkoli příkras a otevřeně,jak to uměl jenom Werfel.Pozoroval své okolí v jeho životních drobnostech a ze všeho mu dýchalo teplo důvěrnosti.

     V roce 1933 se Německa zmocnil Hitler.Pobyl tehdy ještě krátce na vy-

slanectví,což mu později němečtí antifašisté vyčítali v otevřeném dopise. Ale Urzidil byl příliš humanní,než aby sloužil zlému."Stav strachu je nej- nižší,nejžalostnější stupeň duševního rozpoložení",napsal v povídce "Po- slední služba".Na svých pochůzkách Prahou se vyhýbal hlavním ulicím,aby jej fašisté nepoznali.Všechny jeho myšleky a touhy o německo-českém souži- tí byly tak zničeny.

     V červenci 1939 se musel s Prahou konspirativně rozloučit a zamířil

do Itálie,pak do Anglii a v roce 1941 odjel natrvalo do USA,kde jej i s ro- dinou přijali velmi nedůvěřivě.Jak a v jaké atmosfeře museli tehdy žíte,na- psal v povídkách "Cizinci" a "Stínohráč".Zprvu se živil řemeslem a co při- šlo kmáni."Mým jediným majetkem byl můj jazyk..", vypráěl později.Těžko si zvykal na americký způsob života,který byl ma hony vzdálen lidskému ideálu.

     Po pěti letech houževnaté dřiny a hledání výdělku,si začal vydobývat

postavení jako německý básník "v cizím jazykovém prostředí".Jeho dílo proniklo do Evropy a řada povídkových knih narůstala.Jeho eseje i studie zaplavovaly americké časopisy.

     Každým rokem něco vydak a pokaždé to bylo zajímavé i dojemné.Hlavně

psal dojemně o Praze.Psal povídky "Pražský triptych" nebo vyprávěl "Tudy kráčí Kafka",napsal "O mém pražském tatínkovi a o mém newyorském řemesle" (1969) aj. Stejně prostě,samozřejmě a hřejivě vypsal svůj duchovní stav a o dojemně o pražském životě zrovna tak vřele jako jeho šumavský přítel německý básník Adalbert Stifter.Psal většinou formou dialogu autor - čte-

nář.Jeho poesie byla každému blízká.V esejích "O básnění" hledal příčiny tohoto zdůvěrnění.Po časopisech zůstalo hodně jeho recenzí,úvah a fejetonů.

     Urzidil sklízel pocty: člen korespondent Stifterova ústavu v Linci,

prof.honoris causa,v Lausanne obdržel mezinárodní cenu Veilona,v Darmstad- tu se stal členem Akademie,státní cenu za literaturu mu udělilo Rakousko atd.Psal,byl čten a zůstal činný do poslední chvíle života a skonal neče- kaně na přednáškovém turné v Římě.