Josef Čapek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

23.3.1887 Hronov

25.2.1945 na pochodu smrti z lágru Sachsenhausen do Bergen-Belsenu

Pohřben symbolicky v bratrově hrobě na Vyšehradě

PD společná s bratrem,O.Dobert 1985 (1998 zcizena,1999 znovu osazena)

Říční 532/11


Český malíř a spisovatel.Prošel vivem fauvismu a kubismu a vytvořil vlastní styl,v němž rezonuje humanismus.Z obrazů:Kolovrátkář,Zasněžená ves,Děti s fialami,Diktátorská bota,Oheň,Touha.Z literatury:s bratrem - Ze života hmyzu,Adam Stvořitel,Krakonošova zahrada aj.,vlastní: Stín kapradiny,Povídání o pejskovi a kočičce,Nejskromnější umění,Kulhavý poutník.


"Umění je umělcům nutností,ale nikdy ne podnikatelstvím.Investovat šikovnost s nadějí na výnos náleží spekulantům." Josef Čapek:Psáno do mraků


V.V.Štech vzpomínal na jedno odpoledne v roce 1909,kdy v kavárně Union na Perštýně spatřil "dva ..stejně a příliš elegantně oblečené mlá- dence s cylindry a rukavicemi".Z prvního pohledu byo zřejmé,že přišli vzdělávat "..účelně a programově".Dumavý Josef dělal odmala otci starosti s učením,a tak se vážený upický lékař a osvětář nerozpakoval a dal mu okusit,jak chutná chlebíček dobývaný rukama a pak šel do vrchlabské tkal- covské školy.Bylo prozíravé,protože se z Josefa vyloupl malířský talent a a šel do Prahy na Umělecko-průmyslovou školu.

V roce 1907 šarmantní matka rozhodla:prodá se dům,zděděný mlýn a půjde se do Prahy i s babičkou.Zakotvili v čtyřech přitemnělých místno- stech v Říční ulici na Újezdě.Rodiče vyrazili na štace lázeňského lékaře a zakotvili v Trenčianských Teplicích,babička se starala o kluky..

Když dva elegáni vstoupili do Unionky,už psali společnou knížku z rodného kraje "Krakonošova zahrada" a Josef uzrál v malíře Picassova kultu.Do českého umění vešla moderna,ovlivněna dvěma výstavami francouz- ských malířů,norského malíře Muncha i francouzského sochaře Rodina.V roce 1908 byl Josef nadšen výstavou skupiny "Osma",jejíž barevná "zvlčilost" (čili fauvismus = vlčí) provokovala dobový vkus.


V letech 1910-11 Josef konečně zajel do Paříže,do ráje moderních snů malířů.Spatřil díla Picassa a Braquea a když za nim Karel z Berlína,kde pobyli nějaký čas se Štechem,pustili programově do překladů francouzské poesie,psali hru,která spatřila v přepracování jeviště začátkem 20.let. Oba bratři se stali členy "Skupiny výtvarných umělců"(1911),v níž se sdru- žili malíři,architekti,teoretici i první český kubistický sochař Guttfreund. A kdo jiní než Čapkové mohli redigovat revui "Umělecký měsíčník".Na druhé straně živě spolupracovali s S.K.Neumanem na vydání literárního almanachu mladé generace.

Rozběhlý čas a lidské sny rozmetala válka monarchů,jimž touhy ujař- mených národů nedaly poklidně vládnout.Slibné talenty umění narukovaly do zákopů a buď padly nebo přišly otřeseny z toho,pro co je slovo "zvíře- ckost" urážkou zvířat:spálená země,10 milionů mrtvých,20 milionů mrzáků a hlad,bída,zoufalství v zázemí.S.K.Neumann se vrátil,ale to už se přelil čas do člověčích nadějí,že bude mír,že člověk práce bude rozhodovat o vě- cech života a smrti.Čapky do války naštěstí nevzali,živili se všelijak, ale psát spolu a častěji už jednotlivě nepřestali.Oba našli obživu v Národ- ních listech a od roku 1921 doživotně v Lidových novinách.

Josef byl mezi malíři,kteří v roce 1918 vystavili svoje obrazy pod ná- zvem "Tvrdošíjní".Jenže i tvrdošíjný tvar se proměňoval,protože čas je tla- čen hledáním.Bratři měli v roce 1922 obrovský úspěch se společnou komedií "Ze života hmyzu",jež parodovala lidskou lačnost po majetku.Získali za hru státní cenu a třebaže lecos ještě vydali spolu,jejich cesta se rozvojila. Oba posvém se zamýšleli nad hrozbou přetechnizovaného světa,který ubíral na citech.Josef v protikladu doby přremýšlel nad nejskromnějším umění štítů obchůdků,listoval ve výtvarné mluvě přírodních národů a v úžasu objevoval krásu ne v popisu viděného,ale v jeho symbolu.Prostě vyjádřit hodně v málu. Josef napsal článečky o nejkromnějším umění vývěsních štítů a v umění pří- rodních národů.A v tom byl impuls pro jeho výtvarný projev.

Už jeho předválečný obraz "Kolovrátkář" nebo "Piják" napovídaly jeho tvarovou úspornost a také barevnost.V tom byl začátek jeho malířské cesty, takže ve 20.a 30.letech mizel v Josefových obrazech detail a zbývaly ná- znak,v němž si detail každý domyslel.Zmizela tvář,barvy se silněji rozhoří- valy a vyrůstal styl Josefa Čapka.

Josef vydal předválečnou lyrizující prózu "Lelio" a meditaci "Pro delfína",pokusil se o vlastní hru "Země mnoha jmen",ale bezúspěšně.Bratři už kráčeli každý svou cestou,ale měli jedno společné: humanismus oproti majetkové zvířecké rvavosti.Nenaviděli zrůdnost ideologií.Josef maloval baladické periferie,přibývaly symbolické krajiny,motivy dětské,jež inspiro- vala jeho dcerka,a květiny,květinářky.Obrazy "Květinářky","Noci","Rybáři" i psychické monumenty "Těžko"(1937) mluvily symbolicky,ale srozumitelně.

Souběžně psal Josef roztomilé knížečky pro děti s vlastními ilustra- cemi:"Povídání o pejskovi a kočičce" nebo "Dobře to dopadlo,aneb Tlustý pradědeček,lupiči a detektivové".Meditoval o životě v knížce "Kulhavý pou- tník" nebo v novinářských črtách z let l936-39,jež byly vydány po válce s názvem "Psáno do mraků".

Bratři spolu od roku 1925 bydleli v dvojdomlu ulice Úzká na Vinohra- dech,kde pokračovaly Karlovy schůzky tzv."pátečníků".Josef připravoval řadu divadelních výprav,ilustroval knihy,dělal grafiku a v jeden čas si


jej povšiml francouzský kritik,který byl zaujat jeho osobitostí a napsal o něm studii.Jenže přišel l.září 1939,Karel už byl mrtev a Josef dokončo- val po cyklu "Diktátorská bota"(1937),své vyznání humanitě a rodné zemi v cyklech obrazů "Oheň" a "Touha".Ještě chtěl namalovat obraz "Vítězství", ale gestapo jej zatklo mezi prvními a dojelo si pro něho až do Želivy.

Prožil téměř šest roků v německých lágrech Dachau,Buchenwald,Sachsen- hausen.Jeho spoluvězni zachránili hrst jeho veršů z koncentračního tábora, jež se řadí mezi nejhlubší meditace o lidském životě.


Památník bratří Čapkům,P.Šotnovský 1994 Náměstí míru

PD obou bratří,J.a O.Wagnerovi 1983 Bratří Čapků 1853/28