Josef Švejcar

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

20.5.1897 Praha 30.1.1997 Praha Pohřben na hřbitově Žalov v Levém Hradci

PD,Z.Runczik 1997 Fakultní nemocnice Motol,vestibul



Český lékař-pediatr,který se zasloužil o rozvoj dětského lékařství a v sociální pediatrii patřil mezi světové znalce.Rozvinul hlavně dětské lékařství kojeneckého věku.Nejpopulárnější zůstala mnohokrát vydaná jeho kniha "Naše dítě".


"Čím víc se lidstvo rozšiřuje,tím důležitější se stávají dobré vzájemné vztahy pro soužití lidí...Jak se ukazuje na životních poměrech v zemích s vysokou civilizací,nepřináší civilizace sama o sobě žádné výhody pro láskyplné soužití.Naopak,je s to pravou kulturu zničit.Jediným lékem proti této sociální nemoci je návrat dětí do klínu matky a k mateřskému srdci.Nejdůležitějším cílem dnešní pediatrie nesmí být jen léčba,nýbrž současně péče o dítě".

                                          Josef Švejcar



     Rodina měla předplaceno v lóži Národního divadla i na koncertech

v Obecním domě a Josífek víc myslel na umění,než na medicinu,kterou mu otec-lékař předurčil.Jen nazapřenou si troufl zpívat v souboru.Po maturi- tě musel otec požádat svého mírného kolegu ze studií MUDr.Jesenského,aby Josefa přemluvil ke studiu mediciny.Byl to člověk klidný a zkušený a užil si dost výchovných problémů s dcerou Milenou (spisovatelka).Zdálo se,že Josefa přesvědčí.Jenže Josefa k medicíně v roce 1915 zlákal spolužák Vladimír Jedlička.Vešli v Celetné do auly lékařské fakulty a vyšli jako adepti studia medicíny.

     Starší ročníky putovaly na frontu,ale Josefův ročník zákopy minula,

jenže doma rodinu ztýral hlad.Studoval srovnávací fyziologii u prof.Babá- ka na dětské klinice prof.Brdlíka a tam si otevřel pediatrii na celý život. Po válce odešel s dětskou klinikou prof.Brdlíka na Slovensko,kde byla právě v Bratislavě založena univerzita a její dětská klinika měla 150 lůžek.Začas

přibylo i 20 postýlek pro kojence.Hippokratovská přísaha pro všechny lékaře abecedou,protože bez ohledu na čas a námahu třeba suploval i za sestry,kte- rých na Slovensku bylo poskrovnu

     V květnu 1921 promoval,stal se sekundářem a na to asistentem brati-

slavské dětské kliniky.Slovensko ubité válkou a maďarskou nadvládou se mu stalo životní laboratoří.Jejich pracoviště bylo jako obvaziště na frontě. Až zpodzima roku 1930 se vrátili s prof.Brdlíkem do Prahy a mladý pediatr si přivezl habilitační prácí "O různé stravitelnosti bílkoviny mléčné" a s prof.Brdlíkem napsali "Stručnou therapii nemocí dětských".Vědecký zájem soustředil na systém umělé výživy dítěte.Pracoval na 1.dětské klinice lé- kařské fakulty jako zástupce prof.Brdlíka a do roku 1935 se mu podařilo shrnout všechny dostupné poznatky z umělé výživy kojenců.Psal o aktuální problematice dětské výživy,kdy a jak odstavovat dítě,o vlivu výživy na vý- voj zubů a psal o vzniku zubního kazu.To už nebyly poznatky odněkud,ale jeho vlastní.

     Švejcara jmenovali vedoucím I.dětské kliniky,zatímco prof.Brdlík zod-

povídal za I. i novou II.kliniku.

     V roce 1937 Švejcar dosáhl mimořádné profesury,ale to už Hitler řval

v Berlína a rozněcoval nacionalismu rasové nadřazenosti.Po 15.březnu 1939, kdy Hitler vítězně hleděl z Pražského hradu na Prahu,dostavil se statečný vzdor Čechů proti okupaci.Němci uzavřeli český vysoké školy a kolem 1200 studentů i profesorů poslali do koncentračních táborů.

     Na profesorský titul musel Švejcar čekat až do 1.října 1945,protože

Němci mu zakázali vědeckou činnost.Jenže Švejcarovou zásadou bylo:"Dělal jsem vždy to,co bylo nejvíc zapotřebí." Ještě v roce 1939 vydal jako sou- část Ostrčilovy učebnice porodnictvi studii "Fyziologie a patologie novo- rozence".

     Ve válce učil na ošetřovatelské škole,napsal brožuru "Péče o dítě",

jež byla předchůdkyní pozdějších její mnoha reedic.Po válce začal Švejcar budovat velkou dětskou kliniku s mléčnou kuchyní,krevní brankou,výchovným oddělením,tělocvikem,s klasickými disciplinami jako byly nedonošené děti, hematologie,kardiologie a neurologie.Vznikla moderní dětská klinika.

     Byl po válce u všech změn v pediatrii a postupně se ve zdravotně-so-

ciálním smyslu pediatrie pozvedla na celospolečenský úkol.V roce 1951 byl u založení pediatrické fakulty a jmenován jejim proděkanem pro výzkum. Za rok jej jmenovali hlavním odborníkem péče o dítě na ministerstvu zdravot- nictví.Obdržel Řád práce a hodnost doktora lékařských věd.

     Jeho jméno překročilo hranice Československa,neboť se zúčastňoval

světových kongresů pediatrů,spolupracoval ve světovém měřítku s vědci své profese.Při výzkumu dětské výživy spolupracoval se švýcarskou firmou Nest- lé.Učil se odevšad a učil nejen na škole,ale pořádal přednášky o dětské péči pro ženy po celé zemi.Znal se s americkými pediatry Normanem Kretzma- rem a Holtem,s Francouzem Nobécourtem,Švýcarem Franconim a byl zván na je- jich pracoviště.Ctili jeho odbornou fundovanost,ale i to,že mluvil osmi jazyky.

    Švejcar byl u zrodu umělé výživy pro kojence,ale později se znovu vrá-

til k přednostem mateřského mléka,jež má v sobě hodně obranných látek pro- ti infekci a ovlivňuje duševní vývoj dítěte.Ze světa přicházela ocenění, diplomy a čestné členství např."Americké pediatrické kliniky","Cařihradské

vědecké společnosti" atd.Od roku 1962 se rozhodl pro práci ve prospěch lé- kařů a stal se přednostou "Ústavu pro doškolování lékařů".Měl co rozdávat mladým i veřejnosti nejenom z mediciny,ale rovněž z "umění žít".Celých se- dmdesát roků vědecky publikoval a téměř stovky let se dožil.