Josef Bohuslav Foerster

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

30.12.1859 Praha

29.5.1951 Nový Vestec

PD,1934

Velkopřevorské náměstí 490/1


Český hudební skladatel.Spojil tradici s modernou. Z rozsáhlého díla:5 symfonií,ouvertury,suity,koncerty pro housle a violoncello, 6 oper (Debora,Eva,Jessika aj.),kantáty,melodramy,komorní i církevní hudba.Proslul vokálními skladbami na poesii J.V.Sládka aj. Malíř i básník.Napsal paměti "Poutník".


"Rodiče mi dali jedno:srdce.Vždy jsem šel tudy,kde jsem byl jist.Nehnal jsem se za výboji.Také mne nelákalo napodobovat někoho." J.B.Foerster


V neděli 16.prosince 1934 mu k pětasedmdesátinám odhalovali pamětní desku,sbor zpíval jeho "Oráče" a on byl s chotí,pěvkyní Bertou Lauterero- vou u toho a naslouchal sboru,zpívajícímu jeho "Oráče".Jakoby voněla česká země,tam někde u Jičína,odkud pocházel mezikantský rod Foerstrů.On s bra- trem Viktorem už byli Pražávy.Viktor maloval,on rovněž,ale i muzicíroval, hrál divadlo,psal verše,prostě bylo těžko rozhodnout,čeho se v životě chy- tí.Co se naběhal s otcovými dopisy z kostela sv.Vojtěcha za Smetanou a někdy si s Dvořákem,který hrál u otce na varhany,zamuzicírovali.

Při rozhodávání,kam s nim,praktický fabrikant Ringhoffer radil,aby ho dali na techniku,jinak nic nevydělá,ale Bohuslav si vybral muzikantskou žebrotu a byl zprvu regenschorim u P.Marie Sněžné a přivydělával si na gym- nasiu.Nosil v srdci jako déman večer otevření Národního divadla v roce 1883. Zpíval ve sboru a nemohl odtrhnout oči od hluchého Smetany,jak na stolič- ce za dirigentem sleduje partituru.A pak se spustila bitva o Snetanův ná- rodní program a on na jeho obranu připsal rovněž lecos štiplavého,protože i jemu byl národ vším.

V roce 1893 choť obdržela angažma v hamburské opeře,Josef s ní a vezl sebou nedopsanou dvořákovsky laděnou kantátu "Hymnus andělů","1.sym- fonii" i operu Deboru (1892) na libreto Kvapila,v níž nezapřel smetanovce. Šéf hamburské opery Mahler mu nastudoval II. a III.symfonií,jež byly pře-

dělem k osobité hudebnímu výrazu.Mahlerovi nabídli místo šéfdirigenta ví- deňské opery a manželé Foerstrovi jeli s nim.Foerster se živil v hudební publicistice.Čtvrtstoletí ve Vídně byl hudebně svázán s Prahou,protože Ví- deň mu ji nemohla nahradit.

Foerster se rozezpíval v devíti sborech o velkých,širých,rodných lá- nech už v Hamburku v letech 1895-7,kde rovněž napsal svou nejlepší operu "Eva",k níž si libreto napsal podle románu G.Preissové "Gazdina roba".Dra- ma z moravského venkova Vídeň kupodivu zaujalo.Než se po čtvrtstoletí vy- pravili domů,představil se ještě Vídni operou na shakesperovského "Kupce benátského" s názvem "Jessika" a rozloučil se sociálně hudebním dramatem "Nepřemožitelní".

Po roce 1905 Foersterova hudba ve IV.symfonii c moll promluvila ne- zaměnitelnou foerstrovskou instrumentací.Jeho hudba měla lehkost,něhu a košatou lyričnost.Řinula se mu z pera jako řečiště a jeho prameny nevy- sychaly až do jeho devadesátky.Napsal řadu orchestrálních děl jako "Jaro a touha","Mé mládí",suitu na Cyrana,ale nejmohutnější proud hudby se mu pro- dral v písních a sborech.

Z Vídně se vrátili úderem vzniku ČSR v roku 1918 a Foerster sebou domů přivezl dílo,jež už svým názvem prozradilo,co jej nejhlouběji zroňova- lo.Bylo na 10 milionů mrtvých,na 20 milionů mrzáků a hlad a hlad.Měl za po- vinnost hudebně poděkovat dílem "Mrtvým bratřím".Radost národa však nemo- hla přemoci náhlá smrt jejich chlapce,jež otevřela v manželích dlouhý,hlu- boký smutek.Nemohli se z rány osudu dlouho vzpamatovata a v hudbě zůstal dlouho žal mollových akordů.

Doma měli starosti s živobytím,bydlením,se zaměstnáním,až se Foer- ster uchytil na katedře skladby pražské konservatoře a na filosofické fa- kultě,kde přednášel o hudbě.Bezustání komponoval a napsal postupně 5 sym- fonií,6 oper a řadu sborů zejména na verše J.V.Sládka nebo na Baladu čes- kou Jana Nerudy.Pro Kvapilovu inscenaci Princezny Pampelišky a Tylova Stra- konického dudáka komponoval napsal scénickou hudbu a svůj lyrický naturel uplatnil i v dalších dvou operách - "Srdce" a "Bloud".

V roce 1928 vzbudil pozornost dramatickou kantátou "Svatý Václav" a po osmi letech mu srdce zazpívalo na III.zpěv Máchova Máje.To nebylo jen tak bez příčiny,to už byla ozvěna znovuohrožení českého národa,a to se sotva teprve pozvedl z tak dlouhé rakouské poroby.Po osmnácti letech doma si mohli postavit ve Stašnicích vilku,která ukončila jejich trmácení od bytu k bytu.Žil už ve vilce s druhou ženou,která v něm vzbudila novou tvůrčí energii v dojemně lyrickém tónu.

Foerstrovi se dostálo uznání zvolením za prezidenta Česká akademie na osm roků a byl třikrát rektorem Pražská konservatoře.V roce 1945 zazně- la jeho oslavná kantáta podruhé na znovuzrození českého národa.Jeho tvor- ba se rozzářila i novými intimními prožitky.Psal kantáty,písně,melodramy i církevní skladby a dokázal mnohdy leccos napsat z hodiny na hodinu.

Na sklonku života pobýval ve své vilce v Novém Vestci,kde návštěv- níky překvapoval brilantní improvizací na klavír.Jeho archiv obsahoval stovky dopisů od Čajkovského,Mahlera,Rollanda,Strause a jiných osobností. I v jednadevadesátce,zpola upoután na lůžku,střídal notovou osnovu s pa- letou a poprvé svolil,aby se z jeho obrazů připravila výstava v zrcadlové síni Klementina.Foerster překlenul most mezi českou hudbou 19. a 20.století.



PD s bystou, K.Otahal 1971 PD s portrétem,K.Otahal 1972 Pštrossova 202/15 Foestrova 1051/9 (vila ve Strašnicích)

Pamětní síň J.B.Foerstra Vojtěšská 214 (fara)