Josef Dobrovský

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

17.8.1753 vojenský tábor před Ďarmotem u Rábu v Uhrách

6.1.1829 Brno

Pohřben v Brně

Poprsí na podstavci,T.Seidan 1891

Kampa,u svého bydliště (býv.koželužna),přemístěn od Wilsonova nádraží


Český filolog,zakladatel slavistiky,literární historik.Svou vědeckou metodu odvodil z textové kritiky Bible.Jeho "Dějiny české řeči a literatury" (1792) se staly metodologickým základem oboru, stejně jako "Základy staroslověnského jazyka" oboru slavistiky. Začal vydávat "Slovník českého jazyka".Prokázal,že pro češtinu je přirozený verš přízvučný,nikoli časomíra (hexametr).


"Ať každý hájí,co si myslí,vždyť úsudky jsou svobodné...Mým hlavním úmyslem je říkat pravdu bez ostychu,holou nepřikrášlenou pravdu." Josef Dobrovský


Mladý Jungmann svého učitele nazval prostořece "ein slavisierender Deutsche" čili "slovanský Němec".Dobrovského to mrzelo a v roce 1795 na- psal příteli Durychovi:"A co mně po Bohu může být dražší než vlast.Avšak i cizincům a všemu lidstvu chci být prospěšný...".Mládí nadchl něm.filos. J.G.Herder (1744-1803),který řekl,že na řadě je velká budoucnost Slovanů. Mládí zapomíná,že úderem jejich zrodu svět nezačíná,ale život pokračuje a sílí jako kruhy let stromu.Bez vlastenců Dobrovského generace by se ne- zrodila generace Jungmannova.Neuvědomil si,že Dobrovský je vědec raciona- lismu 18.století,který vytlačoval dogmata jezuitů,ale on,Jungmannovo nadše- ní probudil vítr romantismu.

Vytáhnout český jazyk z pobělohorské poroby,kdy byla vyhnána z úřa- dů,škol,vědy,umění,čili zakrněla v dialektech izolovaných dědin,byl úko- lem pro generace.Dobrovský ji vytahoval z propadliště německým jazykem,aby vědecký svět poznal,že nezemřela.Tvořil její slovníkové,gramatické a lite- rární základy po zrušení jezuitů v roce 1773 v němčině,protože němčina by- la jazykem osvícenské vědy a filosofie.A Dobrovský rovněž ukázal,že jezuit- ský řád,jehož byl sám členem,se provinil na českém písemnictví tím,že zni- čil na 300 tisíc českých knih,jež vytvořila česká kultura do popravy čes- kých pánů na Staroměstském náměstí 21.6.1621.Překážela jim především tím, že to byly knihy zrozené na tradicích upáleného "kacíře" M.J.Husa,který jenom chtěl,aby katolická církev nebyla hmotnou (majetkovou) mocí,ale du- chovní,mravní,nehmotnou (insibilis) institucí.

Dvaadvacetiletý člen Řádu Tovaryšstva Ježišova (jezuitů) Dobrovský byl znám schopností vědecké analýzy,kterou později ocenil Goethe slovy,že Dobrovský je "...starým mistrem hitorického kritického bádání,...který svůj předmět dokonale ovládl a kterému se zlomky rychle řadí v celek." Později Goethe Dobrovského upozornil na kodex Bohuslava z Čechtic v Jeně, který byl prvořadým zdrojem o husitství.

Mladý vědec se narodil ve vojenském táboře v Uhrách,kde otec válčil. Po návratu domů,čili do východních Čech,zemřel a otčím poslal Josefa do jezuitské školy (jiné takřka nebyly).Studoval teologii a orientální ja- zyky.V pětadvaceti (1778) provedl textovou kritiku Bible a prokázal,že "Pražský zlomek evangelia sv.Marka",který přivezl Karel IV. do Čech jako dar,není rukopisem sv.Marka,jak se mělo za to 400 roků,ale je to kopie. V tom čase už Dobrovský zásluhou staršího přítele,historika Pelcla dva ro- ky jako vychovatel čtyř synů hr.Nostice v Praze.Chtěl být profesorem heb- rejštiny a teologie,jenže u Nosticů byl obrovský archiv i knihovna,čili dosyta pramenů ke studiu českých dějin.

Ke studiu jazyků jej kdysi přivedl prof.Fortunát Durych a Dobrovské- ho učitel Dobner mu dal důkladné základy textové kritiky.Dobner totiž po- dal v šesti svazcích důkladnou kritiku České kroniky Václava Hájka z Li- bočan (1646),v níž je výmysl o existenci sv.Jana Nepomuckého.Ten se ho- dil protireformaci jako pokorná,poslušná náhrada za nepokorného kritika ne- mravů v církvi,"kacíře" M.Jana Husa.V roce 1886 přítel,králohradecký biskup Hay Dobrovského vysvětil na kněze a jmenoval ho správcem generálního semi- náře v Hradisku u Olomouce.Po třech letech odsud Dobrovský odešel s malou penzičkou do Prahy,kde začal vydávat periodikum "Literarisches Magazin von Bohmen und Mahren" (l779,1786-87).Výsledky jeho bádání o české litera- tuře byla roku 1892 kniha "Dějiny české řeči a literatury".

Dne 25.září 1791 mluvil Dobrovský před novým císařem Leopoldem II. o nedobrém postavení Slovanů v rakouské říši.Císař za rok zemřel a jeho syn František I. všechno podezřelé po 40 roků vlády držel pokrok za pačesy. To nebyly zrovna podmínky pro zveřejňování pravdy dějin.Jenže věda nebyla dostupným artiklem ustrašeného císařova mozku,šlo o jazyk a dějiny jednoho z jeho územních enkláv.Dobrovský velmi bedlivě dbal o to,aby se chybějící slova češtiny co nejmíň vymýšlela,ale aby se brala ze staročeské mluvy ne- bo ze slovanských jazyků.Odmítl Pohlovu učebnici českého jazyka,čili "Pra- vopisnost",v níž autor hýří jazykovými výmysly (nosočistoplena=kapesník).

I Dobrovský se zasloužil,že vyrašila můza českých básníků,jenžea mno- z veršovali podle rytmu antických veršů v tzv.hexametru (časomíře,např.Jan Kollár "Slávy dcera").Dobrovský zveřejnil v úvodu ke "Gramatice" Pelcla studii o tzv. české prozodii,v níž zdůraznil,že pro češtinu je přirozený verš přízvučný.

Nosticové si Dobrovského vážili nejen pro vědu a výchovu čtyř synů. Byli mu zavázáni za záchranu syna,když jej na honu kryl před kulkou vlast- ním tělem a důsledky měl nadoživotí.Nostic mu nechal na Kampě přebudovat ze staré koželužny dům se zahrádkou (dnes před nim stojí Dobrovského busta). Bydlel v něm krátce.Staral se o Nosticovy syny na zámcích mimo Prahu,při- tom jezdil do archivů ve Švédsku,Rusku,Vídně,Vatikánu a jinam.Na Kampě, na zámku Nosticů i u Černínů v Chudenicích vznikaly jeho studie "Úvod do českého jazyka" a první stránky "Německo-českého slovníku",který dokon- čoval Jaroslav Puchmayer.

Před bitvou u Lipska v roce 1813 přišel na Dobrovského přednášku do "Královské české společnosti" ruský generál Barclay de Tolly,aby vzdal hold největšímu slovanskému vědci.Znal Dobrovského slovanovědné časopisy "Slavín"(1806-8),"Slovanku"(1814-15) nebo jeho "Základy staroslověnského jazyka",jimiž se stal zakladatelem slavistiky.S Jihoslovanem Kopitarem tvo- řili významnou dvojici slovanské filologie.

Svým dílem připravil romanticky netrpělivé Jungmanově generaci cestu k jejich pokračování.Pracoval až do okamžiku smrti,která jej stihla v ro- ce 1829 v Brně,když se vracel ze svých bádání ve vídeňských archivech.