Josef Herold

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

22.10.1850 Praha

4.5.1908 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD s portrétem,A.Popp 1910

Francouzská 593/5


Český právník a politik.Poslanec Českého a Říšského sněmu.Hlavní řečník za českou stranu.V roce 1896 např. kritizoval místodržitele hr.Thuna,1893 vystoupil na obranu "Omladinářů".


V roce 1895 vydal Arbes u Vilímka romaneto "Poslední dnové lidstva" a cenzura je zabavila,protože Věnceslav Černý na obálku namaloval polozří- cený palác místodržitele hr.Fr.Thuna,nad něj klášter u Kajetánů a nakloně- nu katedrálu sv.Víta.Thun nechal knížku zkonfiskovat a Arbesa zažaloval. Spor se dostal až na Říšský sněm do Vídně.Čtyřicetiletý právník Herold interpeloval na Říšském sněmu ministra spravedlnosti hr.Schonborga,zda mohla obálka Thuna urazit.Ten odpověděl,že nikoli.Jednání se změnilo v po- slanecký kabaret.

Každý věděl,že místodržitel byl velký čechožrout a kde mohl Čechům zakazoval.Arbes všechny zákazy zase poctivě zaznamenával a vydával v kníž- kách a ke konci století vydal trojdílný tlustopis "Jeho exc.hr.František Thun z Hohensteina",c.k.místodržící v Království českém".

Herold byl řečník k pohledání,patrně mezi českými řečníky neměl kon- kurenta.V sedmatřicíti (1887) jej zvolili za Čáslav,Chrudim a Kutnou Horu do sněmovny a netrvalo rok a 26.ledna 1888 podal s E.Grégrem v klubu čes- kých nezávislých poslanců za mladočeskou stranu,aby se klub rozdělil na dvě části: mladočeskou a staročeskou.Tímto chtěli mladočeši naznačit,že nechtějí nic mít se staročeskou Riegrovou tzv."drobečkovou politikou",čili už ne- chtěli čekat,až se Vídni uráčí něco Čechům v politice povolí.Byli pro záz- nější kroky,větší neústupnost,protože národy mají svá přirozená práva.

Čechů bylo v Rakousku k sedmi milionům,to zn. více než Němců,ale všude se jednalo jen německy a Češi stáli jak žebráci před fortnou milosti. Měli dost věčného hrbení a doprošování se samozřejmých věcí.V zemi se češ- tinou mluvilo a psalo jenom mezi Čechy,nikolo v úřadech a školách.Čili nebylo jazykové rovnoprávnosti od pobělohorských časů.

Na konci 80.let se mělo jednat o zrovnoprávnění češtiny s němčinou ve smíšených česko-německých oblastech.Jaká bude úřední řeč v oblastech německých,kde byla odjakživa němčina,a jakým jazykem se bude účadovat, soudit,vyučovat v oblastech českoněmeckých,kde samozřejmé byla úředním ja- zykem němčina.Na jazyková práva slovanských národů se jaksi pozapomnělo a čeština byla od dob po Bílé hoře zadupána do chudinské mluvy.

Vyjednávání o zrovnoprávnění češtiny vedl Ve Vídni vůdce staročechů dr.Rieger a jako obvykle "drobečkově",bázlivě a domů se vrátil s tzv."punk- tace" (z latiny = ujednání),jež v podstatě situaci takřka nezměnila.Rieger 27.ledna 1890 českou věc ve Vídni prohrál a tím prohrála po čtyřiceti le- tech politka staročeské strany.

Za tři roky musel Herold znovu interpelovat za českou věc na Říšském sněmu.Česká mládež žádala česká státní práva.Ta měli maďarští bouřliváci od roku 1867 tzv.vyrovnáním,čili vznikem Rakousko-Uherska.A když se v Pra- ze začátkem 90.let zvedly bouře českého mládí,bylo vyhlášeno stanné právo a policie zinscenovala proces z tzv.s "omladinou" a 67 českých chlapců si šlo odsedět po dvou letech do věznice na Bory.Herold na říšském sněmu do- kazoval,že je to výsledkem křivého svědectví udavače Mrvy,ale prorazit předem zbudovyný krunýř zákonů se mu nepodařila zvrátit.

Vršovický rodák byl odmlada řečníkem a ve studentských letech mlu- víval za všechny.Na gymnasiu nebo na studiích práv horce bránil českou věc.Po doktorátu pobyl rok jako koncipient v Žatci,a když se do Vršovic vrátil,zvolili ho do zastupitelstva.V roce 1880 se mu naskytla možnost přestěhovat se blíže k pražskému centru,čili na Vinohrady,kde se už domy tlačily dál do polí.Neztratil se tu mezi právníky i politiky,přinesl do života úřadu samozřejmý a vroucí vztah k problematice českých občanů.

Zprvu jeho doménou byla obecní samospráva.Bylo jej na zasedáních úřadu slyšet a tak si získával na důstojenství jako advokát,ale i jako významný pracovník v komunální politice.

Měl zandlouho za to,že by se mohl uživit i advokacií.Otevřel si vlastní kancelář,ale než vstoupil do jeho kanceláře první klient,ocitl se v roce 1883,kdy se otevíralo Národní divadlo,v poslanecké lavice Českého sněmu za Jílové a Říčany.Radikální politika mladočechů jej zlákala už za času,kdy se na protest proti staročeské pasivitě v roce 1874 vydělila ze staročeské strany radikálnější mladočeská skupina.Politické rozštěpení Čechů nebylo Vídni jistě proti mysli,nahrálo jejímu licoměrnému politika- ření vůči Čechům.

Ve stehném roce 1883 Herold vešel do vídeňské říšské sněmovny a sou- časně získal na Vinohradech tak velkou důvěru,že jej zvolili za starostu. Poslaneckou doménou mu byla práce samospráv a berní otázky.Zajímal se však nejvíce o kulturu a školství,proto byl na Českém sněmu pověřen funkcí in- tendanta (správce) Národního divadla,kterým byl dlouhý čas Rieger.

Dne 30.září 1888 zaznamenalo Heroldovo řečnické umění velký ohlas v brilantním prosazování jazykových práv českého národa.U politika jeho ty- pu,jemuž obzor zájmů přetéká témata,se ztěži sumarizují zásluhy.Herold tlačil kodrcavý vůz českého národa k obnovení suverenity až do své smrti a když kdysi Němci sdružovali své soukmenovce ve školské organizaci "Schul- lwerein",vznikla i jeho zásluhou "Ústřední matice školská".Byl dokonce delší čas jejim představitelem a začátkem 20.století jej zvolili do čela nadstranické Národní rady.Ta formulovala státoprávní požadavky,jež vyústi- ly v Masarykově zahraniční Národní radě.

Vršovičtí vděčí svému rodákovi za to,že jejich čtvrť byla jeho zásluhou povýšena v roce 1902 na město.


PD

Náměstí vršovické 67/8

( k uctění zásluh H. a spoluobčanů o založení občanské záložny)