Josef Holeček

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

27.2.1853 Stožice u Vodňan

6.3.1929 Praha

Pohřben na Vinohradech


PD, F.Paška 1979

Holečkova 105/6


Český spisovatel.Slavjanofil,psal o Srbsku,Bosně,Hrcegovině,Černé Hoře,Bulharsku: "Srbská národní epika",Černohorské povídky","Národní epika bosenských mohamedánů".Největším dílem je románový cyklus "Naši" (10.sv.) o jižních Čechách.


" ...přes luka je rodiště Petra Chelčického a den pěší cesty je k rodišti Žižkovu"... Holeček o rodné vsi Stožice


Prvorozený syn na stožickém gruntě zdědil víru v to,co bylo a tvoři- lo mravní řád generací,které si jej předávaly jako nepsaný zákon.K tomu náležela husitská minulost kraje,jež připomněla světu, mravní obsah Bible. Krátce chodil na písecké gymnasium s Alšem,o rok mladším a "pootavský sla- vík",básník Heyduk,který je učil,tuto tradici v nich utužoval.Jenže hos- podářství Holečků víc než gymnasium potřebovala znalosti zemědělské,proto se Josef ocitl v Českých Budějovicích a potom v Táboře na studiu vyšší hospodářská škole.

Život je často spiknutím náhod,mohl si Josef po letech říci,protože v Táboře poznal studenty ze Srbska a Bulharska a tak Češi,Srbové a Bulha- ři,kteří nemohli zrovna v dobrém soudit o habsburském "žaláři národů", se sjednotili v názorech jednoznačně.Koneckonců si už každý student přine- sl pohrdání s monarchií,protože ještě byla v rodinách živá vzpomínka,jak osmnáctiletý Franz Josef I. nechal v roce 1848 rozmetat nejenom Řížský sněmu v Kroměříži,ale Slovanský sjezd v Praze.Slovanskou sounáležitosti Holeček demonstroval už jako student s kamarády Mokrým a Heritesem,když se vydali na Slovensko,kde si jenom potvrdili,že Maďaři si svobodu vydo- byli na Rakousku,ale okamžitě ji vzali krutým pomaďaršťováním Slovákům.

Školní léta přešla a erár jej pozval do vojenské služby naštěstí v Praze.Bylo tu živo přípravou stavby Národního divadla,novinářským ru- chem a sotva navázal různá přátelství a napsal do časopisů,sbalil si uzlí- ček a vyrazil k jihu do Záhřebu,kde si našel místo vychovatele.Múza,kte- rou pokoušeli už doma s Mokrým a Heritesem,se pod jižním nebem znovu ozva- la.S jazyky Jihoslovanů neměl,srbsky a bulharsky dost znal od přátel z Tá- bora,takže nejdřív sáhl po bulharských junáckých písních a začal je pře- ládat na ukázku do Prahy.S úspěchem.

Když v letech 1875-76 povstali proti Turkům Černohorci zamířili k jihu další Češi:historik a voják Zach a malíř Jaroslav Čermák.Zach se po- stavil do čela jihoslovanských vojsk a Čermák proslavil ve světě svými obrazy Černohorce.Hrdinství Černohorců to byla struna,na niž bohužel už neuměli tak hrdinsky zahrát i Češi pro svou změkčilosti,kterou srdnatě šlehal Sv.Čech.

Národní listy Holečka požádaly,aby jim posílal z Černé Hory zprávy. A Holeček psal,hodně a s chutí o každé,byť drobné výhře tvrdých horalů nad Turky.Studoval dějiny jihoslovanů a posílal stále častěji články,stu- die a překlady do Prahy.Zanedlouho svázal tři svazky v jednu publikaci a nazval ji "Za svobodu".Ve dvou dalších dílech "Černá Hora v míru" na- psal,co nastudoval,spatřil a prožil.To už byla realita Jihu,jěž vemlouvavě napovídala Čechům,že slovanská vzájemnost pro společné cíle je nezbytná.

V roce 1879 se Holeček vrátil z Černé Hory do Prahy,založil časopis "Slovanské listy" a v "Národních listech" redigoval rubriku o slovanských zemích.Vydal "Černohorské povídky" a "Junácké kresby černohorské",v nichž užil formy jihoslovanské epiky.V duchu epiky srbské napsal velký epos "Sokolové" z turecké okupace Srbska.Mezi těmito sokoly byl skutečný srbský odrodilec,čili poturčenec,který mohl o svém odrodilství hodně připomenout Čechům.

Holeček žil v Praze 30 roků,čili až do své smrti.Bydlel v domku "U tři kamenů",vtisknutém do svahu Kinské zahrady nad dnešní Holečkovou ulicí. Chodil za přáteli do Umělecké besedy,nescházel na vycházkách s Jiráskem, Wintrem a s jinými přáteli od pera.Stal se zajímavou pražskou figurkou, jejiž dlouhatánské vousy k pasu jakoby patřily k jeho dlouhému,starobylému eposu života.V letech 1897,1899 a 1909 navštívil Rusko.Bylo mu oporou slo- vanství.Jenže jeho rusofilství bylo policii podezřelé,takže mu v roce 1891 zabavili jeho knihu "Rusko-české kapitoly".Po pěti letech jeho "Zájezd do Ruska" už cenzuru nezaujal.

Holeček si ve zbylých 25 letech života vzal za povinnost,napsat ságu svého rodu,čili románový dokument o mravně ctném životě mezi lidmi v dědi- nách jižních Čech v době před svým narozením a v dětství.Psal pod Kinskou zahradou desetisvazkový románový cyklus,který vydával v letech 1898-1930 a nazval jej "Naši".Oslavil v něm patriarchální život vesnice s její nábo- žensko-etickým povědomím.Tuto víru měla postavy sedláka Kojana.V pestrém a důvěrně známém kaleidoskopu lidství,moudrosti tak zaznamenal obraz venko- va v půli 19.století.

Napsal ještě čtyři svazky autobiografického vyprávění "Pero".O dět- ství,studiích,o vychovatelství v Záhřebu,o účasti v bojích na jihu atd. Vyprávěním prochází řada portrétů lidí,kteří působili v českém veřejném životě.Od spisovatelů po žurnalisty,politiky,umělce atd.Byl svěží do stá- ří a pero mu vypadlo ve věku 76.let.Patrně by se i na Holečka hodila Neru- dova charakteristika malíře Čermáka: byl českým Homérem Jihoslovanů.