Josef Hora

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

8.7.1891 Dobřín u Roudnice

21.6.1945 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD s portrétem, J.Turský 1985

Jindřišská 5


Český básník,prozaik a překladatel.Básník proletářské a meditativní poesie (Srdce a vřava světa,Struny ve větru,Tvůj hlas,Máchovské meditace,Jan houslista. Z prózy: Hladový rok,Dech na skle. Z překladů:Puškin (Evžen Oněgin),Jesenin,Paternak,Tolstoj,Goethe, Schiller,Nietzche.


"Být svědkem světa,který vzroste Moci si říct:Jak je to prosté: z tolika zla a z tolika sil! Dobře,že jsem a že jsem byl." Josef Hora: Z nemoci


Sedával ve vinárně u Paukrtů a prokouřeným,šeplavým hlasem odpoví- dal mladým na otázky.Byl idolem,mladí jej neobklopovali jenom pro jeho předsednictví v Obci čsl.spisovatelů.Imponoval jim tvorbou,pracovitostí, názory a koneckonců psal o mladé poesii,zveřejňoval její verše a leckdy se v nakladateství i přimluvil."Jak je to možné",divil se,"přestat psát verše".

Když Wolkerova generace psala po válce v tónu proletářské poesie, byl už Hora známým glozátorem kultury v roudnickém "Podřípanu" i v "Právu lidu",kam jej roku 1918 doporučil do kulturní rubriky I.Olbracht.Básnický křest prožil na gymnasiu verši v čas.Vesna.A první sbírku "Básně" vydal roku 1915,rok před ukončením studia práv.Jenže rodinný grunt zkrachoval, rodiče se rozešli a skromný život u babičky mu stupínky do velké poesie zpomalil.

V roce 1921 se strana Sociální demokracie rozvětvila na konservativ- nější a radikálnější větve a Hora šel k radikálům za vizí lepšího uspořá- dání světa,v němž by i chudina našla své jisté.Hora se v květnu 1921 zú- častnil ustavujícího sjezdu Komunistické strany Československa,jejíž první předseda Dr.Šmeral řekl,že "komunismus je náboženstvím chudých" a nová poli- tická strana musí být společenstvím lidí eticky čistých a odolných proti nástrahám mrzké hmoty.Hora i Olbracht odešli z "Práva lidu" do "Rudého práva" nové strany a Hora v něm vedl až do roku 1929 rubriku kultury.

Bydleli s chotí a dcerkou v košířské ulici "Pod Kavalírkou",kde se rodily verše poválečného vitalismu "Stromu v květu" a v tónu proletářské- ho umění vlivem Říjnové revoluce v Rusku vydal sbírku "Pracující den" (1920).Tvorbu mu prostoupily nové revoluční ideje.Vedle poesie psal i prózu,teoretické stati,kritiky a překládal,glosoval současnou kulturu. V brožuře "Kultura a třídní vědomí"(1922) nebo v románu "Socialistická naděje" (1922) zpracoval svou vizi budoucnosti.Zamýšlel se nad zápasy a poměry v posledním roce války v "Hladovém roku"(1926) a polemizoval) s K.Čapkem o jeho názoru,proč není komunistou článkem,proč on,Hora zase komunistou je.

Po cestě do Itálie a SSSR se jeho proletářský tón,v něž "střežil jeho všelidský smysl" (B.Václavek),rozezpíval ve sbírkách "Bouřlivé jaro", "Itálie" a "Struny ve větru" tiše,prostě a něžně.V roce 1929 postihla svět hospodářská krize a v ČSR bylo k milionu nezaměstnaných.Bitva o chléb vtáhla dělnictvo do ulic.Do vedení KSČ nastoupila mladá generace v čele se čtyřiatřicetiletým Kl.Gotwaldem,stoupence nutnosti zradikalizovat po- litický boj.Jenže radikalizace není zvyšování hlasu a užívání ostrých slov. Sedm významných spisovatelů vystoupilo s KSČ.To neznamenalo,že ztratili svou "uhlířskou víru" (Šalda),čili srdce pro věc chudých.

Hora vydával tři roky literání časopis "Plán" a v čas."České slovo" pokračoval ve své teoreticko-kritické činnosti až do roku 1940,válka ote- vřela poslení dějství jeho života v literatuře.V roce 1935 založil kniž- nici literárně-kritických studií a portrétů "Postavy a dílo",napsal sám do ní monografii o příteli Karlu Tomanovi,o S.K.Neumannovi a A.M.Píša napsal monografii o něm.Vydal antologii poesie A.Macka a sborník zbožňo- vaného přítele F.X. Šaldy,který byl pro generaci literátů knížetem umění. Horu měl Šalda nejraději.

V třicátých letech se Hora vrátil do dětství,přemýšlel,jak hrozně lidský čas ubývá.Sbírka "Tvůj hlas"(1931),jíž si vysloužil státní cenu, účtovala s minulostí.Ve sbírkách "Tonoucí stíny"(1933),"Dvě minuty ticha" (1934) sčítal povahu přítomné doby,jíž nbesmírně hluboce prožíval.Pomáhal nováčkům Parnasu seč mohl a kolegové jej zvolili předsedou Obce spisova- telů.V roce 1936,kdy svět tušil válečnou pohromu z Německa,naladili čeští básníci struny na národní témata.Hora vydal "Máchovské variace".Bylo 100. výročí Máchovy smrti a to byl nejen básník lásky,ale i náodní symbol: "Rozhledno dávná!/Závrati let a vzdálenosti!/Jarmilo,Hynku,Viléme!/Kostni- ce vzduchu,snů a kostí/",zvolal Hora ponuře.

V roce 1938 vydal výrazně českou,národní sbírku "Domov" a básnickou prózu "Jan houslista"(1939).Zahrnut poctami,vracel se do dětství a jako každý člověk,který hoří láskou k domovině,rád by ji bránil.Byl mezi zakla- dateli "Jednotné fronty pokrokových umělců proti fašismu",ale sběhly se události příliš tak rychle.V Mnichově Anglie a Fracie jednaly 29.září 1938 o ČSR bez pozvání ČSR v domnění,že se před Hitlerem zachrání.Jenže tento zločinec světových dějin měl do puntíku připraveno dobývání světa.

Nemocný Hora slyšel v novém bytě v Jindřišské ulici poblíž Václav- ského náměstí hukot německých vojsk.Jčště se v ně+m ozývaly máchovské remi- niscence a už začal překládat Puškinova "Evžena Oněgina",Jesenina,Paster- naka,Ehrenburga,Tolstého,Lermontova,Goetha,Schillera,Nietscheho atd.Němci vyřadili a zakázali jeho knihy.Těžce nemocný tuberkulozou,již léčil v sana- toriích na Dobříši (1941) a ve Vráži (1942) psal sbírky "Proud","Pozdravy" a "Zápisky z nemoci".Ty už na posteli.Ještě po osvobození v těžkém zdravot- ním stavu napsal svůj krásný hymnus na svobodu.

Ke státním cenám,jež obdržel,už nespatřil titul národního umělce,kte- rý mu česká země udělila in memoriam.Zemřel,když lidé křísili poválečný život horečnou prací s krumpáči ve zbořeništích Prahy.