Karel Čapek

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

9.1.1890 Malé Svatoňovice

25.12.1938 Praha

Pohřben na Vyšehradě

PD bratří Čapků,O.D"obert 1985 (zcizena 1998,osazena nová 1999)

Říční 532/11


Český spisovatel a novinář.Vůdčí osobnost meziválečného údobí. Získal světový věhlas.Od roku 1920 redaktor Lidových novin.Publikoval zprvu s bratrem Josefem.Z díla:"Hardubal","Povětroň","Obyčejný život","RUR","Továrna na absolutno","Krakatit","Povídky z jedné a druhé kapsy","Hovory s TGM","Válka s mloky","Bílá memoc", "Matka".


"I když říkáme,že naše demokracie je v plenkách,neznamená to,že pan X je v plenkách,nebo že pan y ještě není vázán ohledy,které platí pro gentlemany od šesti nahoru". K.Čapek,únor 1926


Děti upického lékaře Čapka - Helena,Josef a Karel - zdědily otcovy vlohy k péru.Zejména Karel,slaboučký "Iček",jak mu v rodině odmala zůsta- lo,překypoval už na gymnasiu v Hradci vědomostmi,logikou,odvahou k po- lemice a psaní.Ve čtrnácti psal v tajném studentském časopise tak zpříma, že premiantovi gymnazia s lítostí doporučili,aby raději opustil školu. V rodině se to už předvídalo a proto měl postel připravenu u provdané se- stry Heleny v Brně,kam z Hradce přestoupil na gymnazium.V patnácti tu prožil omamnou slávu prvního článku "Ze studentstva o studetstvu" v oprav- dových novinách.

Maturoval v Praze,kam se v roce 1907 za "Péčou",studentem Umělecko- průmyslové školy,rodina přestěhovala do Říční ulice na Újezdě.Rodiče za- kotvili v Trenčianských Tepliích,kde otec působil jako lázeňský lékař a čtyři velké pokoje v Říční zrodily batrskou dvojici Čapků,z níž dumavý Josef tíhl k malování a logický a psavý Karel k literatuře.Brzo se oba noblesně" ohozen mládenci objevili v bohémské Unionce na Perštýně,a jak vzpomínal V.V.Štech,"účelně a programově" si vše zapisovali.


V letech 1910-11 odjel Karel na filosofii do Berlína a Josef za mo- dernou do Paříže.Sešli se v městě na Seině,dřeli němčinu,angličtinu a po večerech překládali z francouštiny a psali první společnou hru "Loupežní- ci",kterou Karel upravil a uvedl na scénu po zrodu ČSR. Mekka umění jim rozevřela oči kubismem a Karla omámil horký dech estetických a filosofi- ckých polemik,jež vnesly do jeho života hluboký zájem o filosofii souča- snosti.Po návratu spolu redigovali "Umělecký měsíčník" Skupiny výtvarných umělců (1911) a s básníkem Neumannem chystali k vydání "Almanach" literár- ního mládí.Válka (1914) smetla mladé sny do zákopů,kam Karel pro nemoc ne- musel.Zanedlouho na semináři překvapil prof.Krejčího výkladem o filosofii pragmatismu.Je to filosofie smíření a zůstala mu nadlouho průvodcem života, ba věnoval ji svou disertaci.

Načas byl vychovatelem u hr.Lažanských a s Josefem svázali do knížky povídky "Krakonošova zahrada".V roce 1918 vydal filosoficko-noetické po- vídky "Boží muka" a dizertaci "Pramatismus čili filosofie praktického ži- vota",přičemž přeložil Apolinairovo "Pásmo" a přímo hltal francouzské ver- še.Jeho myšlenky byly neustálým dialogem s dobou jak formou literární tak esejisticky.Komentoval události,hnutí,a od roku 1921,kdy s Josefem přešli z Národních listů do Lidových novin,měl k tomu volný prostor.Vzrušo- vala ho zištná prázdnota lidského života,bál se důsledků přetechnizovaného světa a v roce l920 Národní divadlo nastudovalo jejich přepracovanou hru "Loupežník".Po roce udivil i R.Rollanda,který shlédl jeho drama RUR,v němž poprvé zaznělo slovo "robot".Pak psal a psal,jakoby měl čas života dopředu vymezen svým osudem:romány "Továrna na abolutno","Věc Makropulos" a "Kra- katit"(1924,státní cena).Všechno vyslovuje obavu:kam vede technika svět?

S Josefem ještě napsali jakýs pandan strašlivé vyhlídky lidstva v dramatu vroucné "Lásky hra osudná" a hlavně štíplavou satiru lidské lač- nosti ve hře "Ze života hmyzu" (1922 státní cena).

Karel se stal v tomto roce dramaturgem Vinohradského divadla a reži- zér Kvapil jej tam seznámil s Masarykem,který přišel na Jiráskovu "Lucernu". Už napřesrok si jej Masaryk pozval na Hrad,potrně postřehl Karlův nebojá- cný talent odkrývat podstatu života doby.V roce 1924 si Karel vymyslel de- batní schůzky intelektuálů,jež se v roce 1925 přenesly do společné vilky bratří v ulici Úzká na Vinohradech.Přichazíval mezi tzv."pátečníky" i Masa- ryk.Ve stejném roce byl Karel zvolen předsedou Pen-clubu,čili čsl.odbočky světové organizace spisovatelů,který měl za povinnost vítat v Praze osob- nosti jako byl Rolland,G.B.Shaw aj.

V pětatřicíti mu nabídla Česká akademie věd a umění členství,ale on je odmítl,protože této cti se nedostalo Bezručovi,Šrámkovi ani Tomanovi. Logicky programoval čas a denodenně psal,aby mu "nevypadl klíček",jak říkával komik Burian,aby jeho intenzitu sytila brilance myšlenek.Ze zahra- ničí jej požádali o Masarykův životopis a snad v tom byl začátek,impuls Masarykova a Čapkova zpříznění,ba i počátek "Hovorů s TGM",jež začaly vznikat roku 1927 v prezidentově Topolčiankách na Slovensku.

Karel zachycoval události času jako seismograf.Jako na dlani viděl rozpory světa.Měl schopnost postřehnout nejenom povahu člověka,ale vnímat i povahu národů.Brilantně to prokázal svými cestopisy z Itálie,Anglie,Špa- něl,Holandska a ze Skandinavie,jež jsou povahopisem zemí,obnažující roz- manitosti i to společné těchto zemí.

Čapek odkrýval dobré v člověku např. v trilogii "Hordubal","Povětroň" a "Obyčejný život",čistotu krásy života dětí i pohádek a ve svých apokry- fech i moudro,jehož je člověk schopen.

V roce 1935 se po dlouhé známosti oženil s herečkou Scheinpflugovou a statkář Palivec jim nabídl k obývání dům na Strži ve Staré Huti u Dobří- še.Jenže Evropou už kráčela hrozba války a znovu z Německa,v němž Hitler z nenávisti k Židům a z pocitu nadřazenosti nasypal Němcům do duše jed nená- visti.Evropa zahořela nebezpečím fašismu,který ve Španělsku utopil v krvi demokracii.Karel jel na mezinárodní kongres spisovatelů na obranu kultury do Paříže,psal o hrozbě světu z Německa a zřetelným jinotajem románu "Vál- ka s mloky" varoval lidi před fašistickými mloky a v dramatu "Bílá nemoc" (státní cena 1938) přímo vyzýval k obraně rodné země.Potom chtěl ukázat, kde je síla a jistota národa a fáral s havíři do kladenských dolů Scholler a Max a ve hře "První parta" vyzvedl jejich vzájemnou solidaritu.

Za dveřmi už stála německá vojska a v Praze se hrálo jeho drama úz- kosti "Matka".Byla to doba ne gest,ale činu,ne zbabělosti,ale odvahy a matka,která nechtěla syna pustit do zákopů,vyburcovaná vraždami dětí,po- dala synovi pušku a řekla:Jdi! Jdi bránit svou zemi.Fašisté Karla napada- li,rozbíjeli mu okna,ale Karel odmítl nabídku na emigraci,protože národ rovněž neutíká ze své země.Neurvalý tisk na něj pořádal štvanici a on statečně přednesl v rozhlase svou řeč "Pravda vítězí".A promluvil i "K svě- domí světa".Francouzský spisovatel L.Aragon jej navrhl na Nobelovu cenu.

Karel znal minulost a proto viděl do budoucnosti.O vánočním svátku 25.12.1938,uhoněn záští násilníků i hlupáků a nastuzen,ulehl a v 18.45 hod. na Strži zemřel na zápal plic.Národní divadlo i Národní muzeum odmítly vy- pravit mu pohřeb a tak se pohřbu ujal strahovský opat Zavoral.

Nad rakví mu na Slavíně promluvil za spisovatele Josef Hora,za divad- lo M.Rutte,za fakultu prof.V.Lesný,za Lidové noviny E.Bass,za přátele F.Peroutka a za horníky havíř Toncar.


PD s portréty, Jan a Olga Wagnerovi 1983 Úzká,vila bratří Čapků Vinohrady

Památník bratrů Čapků,P.Šotnovský 1994 Náměstí míru