Josef Jiří Kolár

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

vl.jm.Kolář

9.2.1812 Praha

31.1.1896 Praha

Pohřben na Olšanech


PD se symbolem antické scény,K.Opatrný,Kvetinka,Kotek 1912

Na Zderaze 2007/7


Český herec,dramatik,spisovatel,překladatel a kritik.Razil českému divadlu cestu k evropské úrovni.Vynikající představitel tragických a heroických postav.Z 13.her: "Monika","Pražský žid". Z překladů:Shakespeare,Schiller,Goethe.Z románů:"Pražská čarodějnice","Malíř Reiner". Memoáry: "Ze staré Prahy","Světem bludů".


    "...bohaté herecké nadání bylo posvěceno a požehnáno
    darem uměleckého citu...".
                 F.A.Šubert,první ředitel Národního divadla
                 o J.J.Kolárovi


Odpoledne 16.května 1868 odhalil Fr.Palacký proti Žofínu základní kámen k Národnímu divadlu a večer bylo matiné v Novoměstském divadle.Kolár v roli barda přednesl vlastní "Věštbu Libušinu",po níž Smetana dirigoval svou "Slavnostní předehru." A pak vyplula na zadní plátno jeviště silueta budoucího Národního divadla a Smetana do ztajených slz sálu poprvé roze- hřměl předehru k svému "Daliboru".

Ti dva se poznali před třiceti pěti roky v Jindřichově Hradci,kde Smetanovi bydleli a přátelili se s Kolařovými,čili s rodinou Josefova star- šího bratra,kterého otec vydědil,protože si proti jeho vůli vzal chudob- nou dívku.Josef přijel jednou za bratrem z Budapešti,kde byl tři roky vy- chovatelem,aby se pochlubil,že si z úcty k básníku Kolárovi odstranil ze svého jména háček a ty krvavé šrámy v obličeji že prý má ze rvačky z hon- védem,který urážel Slovany.U Smetanů bylo deset holek a jeden kluk a kdo by tušil,že se Kolářovi a Smetanovi jednou zpřízní svatbou Bedřicha s dcer- kou Kteřinou Kolářů.

Josefa měl všestranný talent.Studoval filosofii,jazyky,literatury, ba krátce i medicínu.V roce 1834 si Tyl otevřel v Arbeiterově Kajetánce v Ostruhové (Nerudově) ulici na Malé Straně divadlo (proto Josef Kajetan Tyl).Dvaadvacetiletý Kolár byl u toho,když v hledišti tleskali Palacký,Ša- fařík,všichni ti,co zvedali k životu český národ.Tyl svěřil Kolárovi roli Soběbora v Klicperově "Hadriánu z Římsů" a od té chvíle mladý,vášnivý he- rec,spisovatel,dramatik a bůhví co ještě,jeviště neopustil.

Začas Kolara obdivovali ve Stavovském divadle,kde debutoval v Kotze- buově hře "Hrabě Beňovský",psal rovněž do českých časopisů povídky,kritiky a v roce 1846 se hrálo jeho drama "Monika".Za dva roky,číli roku 1848 vy- buchla revoluce a Kolár se potkal se čtyřiadvacetiletým Smetanou na bari- kádách.Oba si navlíkli uniformu revoluční domobrany "Svornost",Smetana napsal na Kolárovy verše píseň "Válka,válka,prapor věje..." a známou "Pí- seň svobody".Kolár byl nesmiřitelný hegelián,čili obdivovatel německého filosofa Hegla stejně jako geniální matematik a fyzik Bolzano nebo exkomu- nikován katolický kněz Augustin Smetana nebo dějepisec a estetik Springer, který si dceru za ženu českého politika z Kampy Pinkase.

Kolár se zajímal o západní literaturu a vášnivě studoval drama.Byl to romantický buřič,kacíř,hrával nejraději rozvrácené povahy.Zanedlouho se z jeho početných dramat hrály "Žižkova smrt" (1851),"Magelona"(1852), četly se jeho romány "Libuše v Americe","Malíř Reiner","Pražská čaroděj- nice" i povídky podle dobového vkusu.Byla to doba divadelního pathosu Sha- kespearovy inspirace,v níž na úkor dramatičnosti převládla deklamace.

V roce 1862 bylo proti Žofínu slavnostně otevřeno Prozatímní divadlo arch.Ullmanna a Kolár v něm hrál od začátku.Jenom na dva roky z něho odešel k německému divadlu kvůli nějaké osobní roztržce,ale v roce 1866 už byl zpátky a jmenovali ho vrchním režisérem činohry (do roku 1873).Proti Tylově chápání divadla jako tribuna českého vlastenectví,Ko- lár podtrhoval nezbytnost psychologickou stránku dramatu,jeho vzrušivost. Jeho hry se hrály velmi často,a hlavně jeho "Pražský žid"(1869),k jehož inscenaci se v roce 1936 vrátil Vančura.

Kolár rovněž brilantně překládal Shakespearova "Hamleta","Kupce be- nátského", Schillerovy "Ouklady a láska","Loupežníky","Waldštýnův tábor", Goethova "Fausta","Egmonda",básníka Byrona a mnohé další slavné autory. Se svou chotí,vynikající herečkou Manetínskou tvořili skvělé jevištní duo. Osud však k němu byl krutý.Upoutal mu ženu na 20 roků na lůžko,až do roku 1882,kdy "zlatá kaplička" k žalu českého národa shořela.Z manželství se mu narodila malířsky nadaná dcera,která zemřela nedlouho po matce.

Snad tato tragika života zostřila Kolarovy povahové rysy až do ztro- hého bručounství.Tak jej poznalo mnoho mladších,jenže často se nepátrá po příčinách a následcích lidských osudů.Kollar byl rok dramaturgem Národ- ního divadla a tam se ve své pětaosmdesátce ještě vrátil,aby si naposled s obrovským úpěchem naposled ještě zahrál.

Porom se stáhl do soukromí a vhloubal se do filosofie,estetiky,psal poesii a memoáry.Koluje mnoho pověstí o jeho nerudnosti,která prý byla leckdy neurvalá,tvrdá,ale ptej se osudu "proč",když každý hledí na život posvén a byť i citlivě,nedohlédne nikdy hlouby lidského srdce.

Kolarovi vypadlo z ruky péro až v den vlastní smrti.Posunul vývoj českého divadla a jeho početné překlady,teoretické stati i vlastní here- ctví rozšířily obzor českého divadelnictví,čili znamenaly epochu v české nejenom divadelní kultuře.