Karel Václav Rais

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Český spisovatel a učitel.Jeden z představitelů vesnického realismu. Z díla: "Zapadlí vlastenci", "Kalibův zločin", "Pantáta Bezoušek" (zfilmováno), "O ztraceném ševci". Jako učitel psal programově knížky pro děti různé věkové kategorie.


Rais se narodil v městečku s tvrzí,zámkem,roubenými domky a léčebný- mi prameny. A půl roku po bitvě u Soferina (24.6.1859)v níž císař Franz Josef I. dostal v Itálii za vyučenou.Pantátové "Bezouškové" svlékli vo-i jenské mundury a dali se do kosení luk.Raisové měli drobné hospodářství a Karel na něm pomáhal.Ve škole jej chválili,ale na další studium potřebo- val znát německy,takže jej poslali načas do německé oblasti a se mohl ucházet op studium na gymnasiu v Jičína a na učitelském ústavě.

     Když mladičký učitel poprvé pozdravil své žačky na první štaci

v Hlinsku,měl už arch.Zítek dávno připraven návrh na postavení Národní- ho divadla a bylo už i po soutěži na operu,kterou bude zlatá kaplička otevřena.Druhá Raisova učitelská štace byla v Trhové Kamenici.To už vě- děl,že kamkoli z Vysočiny odejde,zůstane napořád s ní. Nejenom že k ní přirostl zajímavými osudy lidí,ale proto,že si už za studií psal črty a povídky z peosrředí života jejich dědin.

     A pak pozoroval osudy lidí,psal po večeech povídky a črty o všem

možmém.Posílal všechno pražskému apoštolu literárních talentů Arbesovi. Jenže jen málokterý písmák se rodí se stínem Goethova talentu a než vy- davatel Vlček anebo Arbes přikývli,že je povídka ke zveřejnění,chvíli tr- valo.Vlčkovi i Nerudovi.Zprvu se příliš shlídl v literární dokci i histo- rických příbězích Třebizského a psal o hloboké minulosti kraje. Arbes mu v jednom dopise připomenul,že jeho Podkrkonoší mu nabízí bezpočet námětů z života kraje i lidí,a měl by zkusit svůj kraj "vyzpovídat".

     V roce 1887 se Rais v osmadvacítce sbalil a odešel natrvalo do Pra-

hy.Ještě si zdaleka netroufl na obživu perem,koneckoncu se k tomu neodho- dlal celý život.Přijel hlavně vyučovat děti a psát o domově,kde se naro- dil a kde deset roků učil.Hodně si od Prahy literárně sliboval.Mezi spi- sovateli byl přeskromný,ale čase se napřímil a s autorit mu vyrostli osob- ní přátelé.Našel si učitelskou štaci v Podolí,pak přesídlil na Žižkov a zakotvil pro celý život v měšťanské škole na Vinohradech.V roce 1894 se stal jejim ředitelem a zůstal jim až do výslužby roku 1919.

     Do literatura vstupovala plejáda vrstevníků,s nimiž se setkal ve

v podpůrném spolku umělců Svatobor,který založil Palacký.Navázal přátel- ství s Jiráskem,Wintrem,Šimáčkem,Thomayerem a s mnoha jinými spisovate- li,ale nejbližším jeho přítelem mu byla lampička na stole,u níž proseděl večery i noci.

     V autorském orchestru české prózy navázal na jemný a dojímavý kolo-

rit vesnických románů V.Hálka i s jejich úsměvným humorem i vesnickými konflikty.Vývoj doby přinesl do dědin změny a na východě Čech už žily nejen tradičními selskými spory,ale do podhůří vtrhl průmysl a s nim sociální a národnostní útlak.Rais v souboru povídek "Rodiče a děti"(1893) sáhl do pravdy o selské dřině, vysušující v lidech všechen cit.Setkával se s jinými osudy vesnice než Hálek.Ke tradičnímu sporu otců a dětí o grunt ve svých "Výměnkářích",se přidaly osudy vesničanů,odcházejících za chlebem a iluzemi do města.O nich vyprávějí "Pulpáni" nebo "Paničkou".

     Dramatem dýchá Raisův román "Kalibův zločin".Dobrák z dědiny Kaliba

ve vášnivém vzplanutí zabil svou ženu,která z něj učinila "otce" s jiným mužem.Rozdíly mezi životem na dědině a ve městě Rais ještě idylicky vy- kreslil v příběhu "Pantáta Bezoušek",který chytil za srdce i filmaře,kteří jej nafilmovali.Penzista z venkova Bezoušek svou bezelstnou povahou "pro- čiščuje" zdrsnělé mezilidské vztahy města.Zjistí,že městu neporozumí a vrací se rád domů,kde má své kořeny.

     Tři známé Raisovy romány jsou vroucím vyznáním životu lidí,lteří

udržovali češství a ochránili je od záhuby.Rais ve známých "Zapadlých vla- stencích" postavil pomník skromným učitelům,kněžím a mnohým bezejmenným, kteří byli v době ohrožení národa poněmčením pravými národními apoštoly. Farář Stehlík,kantor Čížek,pomocník učitele Čermák žijí v horském Pozdě- tíně.Stejnému tématu Rais věnoval další román "Zápas".Je předojemnou ži- votní poutí faráře Kalouska,jehož jediným přáním zůstalo dožít na jaře u svých osadníků.

     Ale do Podkrkonoší pronikl německý kapitál z Liberce a Vídně.V kraji

se spojila dvě nebezpečí pro Čechy: sociální útlak a silné poněmčování.Vy- pravuje o tom poslední Raisův román "O ztraceném ševci" ve dvou dílech.Je- ho hrdinové v německém obklíčení uchovali svou národní příslušnost.Jest- liže J.V.Sládek dal svou poesií pro děti příklad pro budoucí autory,v pro- ze to učinil Rais.Byl učitelem všech věkových kategorií dětí,takže jeho dětské knížky jsou pedagogicky promýšlené,aniž mentorují.

     Na konci života pobýval Rais velmi často v rodném Bělohradu.Stěho-

val se tam na celé léto.V roce 1926 jej před odjezdem však zaskočila těžká nemoc,na niž v červenci zemřel.

4.1.1859 Bělohrad u Nové Paky 8.7.1926 Praha Pohřben na Vinohradech

PD s portrétem,A.Bílek 1928,obnovena 1960 Čermákova 1154/3