Josef Jungmann

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

16.7.1773 Hudlice u Berouna

14.11.1847 Praha

Pohřben na Olšanech


Socha na podstavci,L.Šimek (podle V.Levého),A.Barvitius

Jungmannovo náměstí


Český jazykovědec,básník a překladatel.Tvůrce novodobého českého jazyka,literární teorie a dějin české literatury.Z překladů:J.Milton "Ztracený ráj",R.Chateaubriand "Atala".Z vlastní tvorby:"Oldřich a Božena".Z teorie,dějin,jazykovědy:"Slovesnost","Historie literatury české","Slovník česko-německý",5.sv.(1834-1839).


"Jazyk (je) jako sklad veliký vší vědomosti lidské,...nejvýtečnější, dle zvláštního země pouchu,mravů,smýšlení,náklonnosti a dle tisícerých každého národu rozdílů uzpůsobená filosofie...on složením,zvukem a po vahou svou nejjistější a nejvěrnější obraz počátků,zobecnění,vzdělání, povahy a způsoby samého národa představuje..." J.Jungmann:O jazyku českém


"Já vždycky slýchala,že jen v Otročinovsi koktají,ale nalézám to i v Hudlicích",prohodila hospodská a usmála se na sousedovic Josífka Jung- mannů,který byl doma o prázdinách.Ta slova Jungmanna mrzela předlouho.Od první třídy v Berouně po pražskou univerzitu,v úřadech,všude sama němčina a česká chudobka mu vadla v ústech,než se rozmluvil.Zaplaťpámbu za kací- ře,že skrývali Husovy Postyly,Veslavínovu bibli,nu a cos přišlo zvenčí s formany.Ze Steyerova "Dědictví sv.Václava" vydávali česky samé katolické svaté,nebo tu hroznou knížku Manniho o peklu,až lidem běžel strach po zá- dech.Ulevilo se po tolerančním patentu Josefa II.,ale Čeští bratří s jejich skvosty byli zakázáni dál.Dobrovský s Pelclem museli pro cizí vědce psát německy,že existuje čeština a má právo na život.A on,Jungmann,který zahořel pro obrodu rodné řeči,zprvu nechápal,proč ti před nim nepsali vědu česky.

V domečku Jungmannů vedle hudlického kostelíka se věřilo,že když Jo- sef vystuduje práva,bude pánem s jistým živobytím.Jozífek však doopravdy želel,že rakouské právo nedalo Čechům právo na rodný jazyk.Komenský pova-

žoval rodný jazyk za hlavní prostředek přijímání vědomostí a národ by měl v rodném jazyku i spravovat své věci.Koho jiného z Čechů učinili,než otro- ky,když ani po zrušení řádu Tovaryšů Ježíšových (jezuitů) v roce 1773 zů- stalo vše při starém.Josef II.si myslel,že jedním jazykem líp ukočíruje ří- ši,ale byť s Čechy cítil a znal česky spojoval jednu říši s jedním jazykem.

Jungmann nechal studia práv a přešel na filosofii,kde vyučoval český vlastenec prof.matematiky Stanislav Vydra.Vedle povinných předmětů horlivě studoval dílo Dobrovského,Pelcla,který jej učil dějinám a jazyku.Dobrovské- mu vyčítal,že píše o české řeči a dějinách německy.Ve svém zanícení nepo- chopil logiku dějin,že češtinou by nemluvil k vědcům,kteří byli většinou cizinci.Dokonce říkal o Dobrovském,že je "německý Čech",což českého jazyko- vědce krutě bolelo a poskteskl si v dopise,že po Bohu mu nemůže být nic dražšího než rodná řeč.

V roce 1799 nastoupil Jungmann místo profesora na gymnasiu v Litomě- řicích.Musel učit německy,ale žákům gymnasia i biskupského alumnátu (kněž- ský seminář) nabídl,že je bude učit i česky,a to zdarma.Německý filosof Herder prohlásil Slovany za národ budoucnosti a Jungmannova generace tím byla utvrzena ve víře ve znovuzrození češtiny a všech práv české národa. Jungmannovci už psali pro Čechy česky,jenže svou češtinu museli doplňovat o slůvka,jež se nemohla za půldruhého století vymazání češtiny z vědy,umění, správy země,škol doplňovat.Zůstala přiškrcená chudobka ze života dědin. A tak se čeština doplňovala ze slovanských jazyků,ze veleslavínské češtiny, ba musela se pro některý pojem slova vymyslet,jak to Jungmann učinil vy- mýšleným slovem "povídka".

Ještě v Litoměřicích vyložil Jungmann formou dialogu ve dvou statích "O jazyku českém" právo Čechů na svou řeč."Vlast je tolik,jako národ a národ tolik co jazyk",a Čechem mu byl ten,kdo česky mluví a píše.Aby podal důkaz krásy české řeči,přeložil do rodící se češtiny knížky Angličana J.Miltona,Francouze Chateaubrianda,Němce Goetha,Schillera a jiných.Dokázal česky vyjádřit i jemná duševní hnutí romantické poesie.Sám rovněž psal verše,např.epos "Oldřich a Božena" a otiskoval je i se svými polemikami ve vídeňském časopise prof.Hromádky "Hlasatel český".

V roce 1915 se s rodinou přestěhoval do Prahy a učil na Akademickém gymnasiu.Strahovský německý opat Grun navrhl dvorské komisi ve Vídni,aby se žáci z českých rodin ve škole cvičili i v rodném jazyce,což je myšlenka Komenského,která se objevila i v rakouské školské reformě.Dekret z Vídně ze dne 23.srpna 1816 požadavek opata Gruna uzákonil a Jungmann vydal pro českou mládež učebnici "Slovesnost",čili teorii českého slohu i s ukáz- kami,což Dobrovský považoval za "zrůdnost" (znetvořenost).Velká radost vlastenců trvala jenom do dvorního dekretu z 16.února 1821,kterým byl starý dekret z 23.8.1816 zrušen.Jungmannova "Slovesnost" inspirovala vlastence k založení českého časopisu "Krok",který po 20 roků kladl základy české vědě a zrodil návrh na vydávání České encyklopedie.

Nápady vlastenců narazily ve vědě,např. v nápadu na vydání Encyklo- pedie,na fakt:schází česká vědecká terminologie.Musela se začít tvořit pro každý obor zvlášť.Tohoto nadlidského úkolu se ujali Sv.Presl a filo- sof A.Marek s dalšími českými vědci.

Jungmann vydal v roce 1825 knížku "Historie literatury české",která vycházela z "Historie české literatury" od Dobrovského.Neobešlo se to bez polemik.Do polemiky o českém jazyku a jeho starobylosti vstoupil v roce 1817 jako povichr "nález" starého rukopisu s názvem "Libušín soud" a pak se "našel" ve věži kralodvorkého kostela starý Rukopis.Dobrovský v něm rozpoznal ruku svého žáka Hanky.Ten chtěl v snivé snaze o zdáraznění češ- tiny napodobit Němce a Rusy v jejich starých rukopisných památkách.Ani Jugman,Palacký,Šafařík nepřijali Dobrovského mylšlenky o podvrhu.

Modrý abbé,jak se Dobrovskému říkalo,roku 1829 zemřel a mezi věřící- mi v "Rukopisy" se zajiskřilo ve všech uměních a rozzářilo se všechno umění. Jungmann se na léta uzavřel do svého bytu v Široké (dnes Jungmannovy) uli- ce,kde žil s rodinou,a bez oddechu pracoval na největším svém díle "Česko- německý slovník".Ten doslova vysunul češtinu mezi národní jazyky.Do pracov- ny "tichého genia" se hrnula česká slova ze starých knih,rukopisů,z dědin a městeček,jež mu nosili a posílali vlastenci.Jungmann si však plánovitě zapisoval česká slůvka už od roku 1800,padal únavou a často i pochybnostmi, ale neuhnul.

V roce 1834 vyšel pln radosti na svou léty vychozenou cestu ulič- kami Prahy z Široké ulice (Jungmannovy) do klementinské tiskárny s prvními korekturami svého pětidílného "Česko-německého slovníku".Mezi českými vý- razy odevšad byla i nová slova vějíř,obřad,povídka atd.,jež si výmýšlel. Slovník ukončil v neskutečné dřině v roce 1839.K českému nebi se vznesl nymbus slávy,kterou zlé jazyky hanily a slovníku se především Němci vysmí- vali,protože ještě český národ pohřbívali.

Jenže už byl někdo,kdo se stal pro lidi nesoudné a slabé "bláznem" jiným? S realizací "nemožného" se vždy přivalí lavina slabých,závistivých, všehoschopných,kteří pějí výsměch a pochybnosti.Jungmann jim poodkryl fak- tem jejich měchuřinu pod čepicí.Pro vlastence a lidi moudré se stal člo- věkem váženým."Hic Rhodus,hic salta" (zde je Rhodus,přeskoč) je trefné pro nemohoucné.

Jungmann byl dvakrát děkanem filosofické fakulty i rektorem.Ode- šel na odpočinek v roce 1844 úplně vyčerpán.Po třech letech skonal na tu- berkulozu.Jeho pohřeb byl největší národní manifestací v revoluční době, která svrhla Metternichův policejní režim v roce 1848.


PD,1872 (na nový dům osazena 1932)

Jungmannova 749/32