Josef Kajetán Tyl

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

4.2.1808 Kutná Hora 11.6.1956 Plzeň Pohřben v Plzni

PD,1934 Náměstí republiky 1078-9/1



Český dramatik,prozaik a novinář.Založil ochotnické divadlo v klášteře "U Kajetánů" na Malé Straně (1934).Dramaturg Stavov- ského divadla,vydavatel novin "Květy" a "Pražský posel".Jeho početná dramata (Paličova dcera,Fidlovačka,Strakonický dudák, Jan Hus,Kutnohorští havíři aj.) a próza (Rozina Ruthardová,Po- slední Čech aj.) jsou prodchnuty vlastenectvím a demokratismem. Autor české hymny "Kde domov můj".


  "Vždyť víte již odedávna,že mám svědomité,umělecky a mravně řízené

divadlo za lepší školu národní,nežli hromadu pěkně sepsaných knih a sáhodlouhé řečnění.Divadlo je život a jde zas do života..."

                                            J.K.Tyl



     K této myšlence měl blízko snad už v roce 1831,kdy se vrátil do Pra-

hy z kočování s německým divadlem.Na přímluvu příbuzného získal v Praze skrovné živobytí furýra (účetního) 28.pluku hr.de Latour na dnešním Ná- městí Republiky.Bylo mu dvaadvacet a posedlost divadlem,kterou v něm na gymnasiu v Hradci Králové přikrmil jeho učitel V.K.Klicpera,se rozmo- hla ještě víc.Vojenský erár,vášeň pro divadlo a češství v něm musely žít chtěnechtě pospolu jedenáct roků.

     Jeho přítel Pichl vzpomínal,že ve svém furýrském oúřadě měl kromě

erárního nábytku ještě pod okénkem stolík.U něj potajmu psal příspěvky do Pospíšilova čas."Jindy a nyní" a napsal tu své první drama podle Hanko- vých Rukopisů "Výhoň Dub",jež se hrálo ve Stavovském divadle.Tyl organi- zoval pro vlastence večírky a v roce 1834 začal řídit čas."Jindy a nyní" (přejmenoval jej na "Květy").Na Malé Straně u bratrů Arbeiterů v býv.Ka- jetánském klášteře založil v roce 1834 české divadlo (1834-37), k jehož zahájení napsal jednoaktovku.Hráli s nim generační vrstevníci Mácha,Sabi-

na,Rubeš,Kaška,Šemerovi,Arbeiterovi,Kolár aj. a v hledišti sedávali Pa- lacký,Šafařík,Jungmann,Preslové,všichni,kdo zvedali český národ k sebe- vzkříšení.

     V tomže roce Tylovi ve Stavovském divadle uvedli lidovou frašku

"Fidlovačka",k níž napsal hudbu Škroup a dojemná píseň slepého houslisty Mareše zahrála na nejcitlivější strunu srdce Čechů.Basista Karel Strakatý píseň zpíval potom po celé české zemi a při vzniku ČSR v roce 1918 byla prohlášena za státní hymnu.

     Tyl psal zprvu časopis "Květy" sám,ale začas v nich zkoušel péro

kdekdo až se povídkami,úryvky z her,kritikami,úvahami,básněmi,jež podtr- hovaly ducha češství časopis stal mluvčím doby.V roce 1842 zůstal Tyl bez erárních příjmů a žilo se mu s rodinou nevalně.Neuhnul,vydržel,dál zvedal zdeptané české sebevědomí obrazy z českého života a jeho dějin. Ještě ve třicátých letetech napsal hry Nalezenec,Masopust,povídky Rozina Ruthardová aj.Stal se v dějinách divadla pokračovatelem divadelní "Boudy" v letech 1786-9 na Koňském trhu (Václavské námměstí),čili stal se pokra- čovatelem herce a spisovatele V.Tháma a jiných.Byl pokračovatele i pokra- čovatelem dramatika N.Štěpánka a svého hradeckého učitele V.K.Klicpery.

     Ve čtyřicátých letech český život prudce ožil.Tylovy "Květy" byly

tribunou početné mladé literární generace,do níž vplula romantická,vzdor- ná nota K.H.Máchy.Tyl byl neuvěřitelně činorodýp,psal,režíroval,redigoval časopisy,organizoval první české bály,české besedy a tím na sebe upoutá- val oči policie.Ze sevřeného,hlídaného života Čechů v době režimu císaře Františka I. vyrazil český národní život a Tyl vydal pro jeho společenský ruch knížečku veršů "Pomněnky",pro divadelníky psal hry v edici "Česká thalie" (1837-41),pamatoval i na český život na venkově,pro nějž vydával "Sedlské noviny",a když z Květů odešel,založil noviny "Pražský posel".

     Rok 1844 byl jakoby rozhraním toho,co bylo a co přicházelo.Tyl vydal

trochu sentimentálně utrápený román "Poslední Čech",ale vzápěti si mohl přečíst odezvu mladé ráznější generace z péra mladého Havlíčka.Ten se vrátil z Ruska,kde poznal,že rusofilství slepě uctívá Rusko i s carem,který utla- čuje prostého člověka stejně jako císař v Rakousku.Přišel čas,napsal až bolestně otevřeně,aby české vlastenčení nám konečně přešlo z úst do rukou. Byla to výzva k činu.Tyla to samozřejmě zabolelo.Ale podali si časem s Ha- vlíčkem ruku.V pětiletí 1845-49 Tyl napsal svá nejznámější dramata:"Paní Marjanka,matka pluku","Paličova dcera","Tvrdohlavá žena" aj.

     Byl předvečer revoluce 1848.Dne 11.března 1848 se zvedla česká re-

voluční vlna ustavením tzv.Svatováclavského výboru,který utevřel cestu dalším událostem.Češi vyrukovali s národními požadavky na Kroměříšském sněmu,na němž byl Tyl poslancem vedle Palackého,Riegra,Havlíčka a dalších a dokoncem při jednání sněmu,jež nevěstilo nic dobrého pro českou věc,psal své historické drama "Krvavé křtiny".To byl symbol následného rozehnání Kroměřížského sněmu vojskem a útlaku,který monarchie Čechům přichystala. V tom čase Tyl napsal další přímo provokativní drama "Jan Hus",jež symbo- lizovalo "upálení" českých národních nadějí.Obě hry měly obrovský úspěch, jenže mladý císař Franz Josef I. s hr.Schwarzenbergem a ministrem Bachem zaťali absolutistickou sekeru do českých nadějí uvězněním "provinilců" a zatlačením vedení českého národa do soukromí nebo emigrace.

     Tyl odjel s divadlem na venkov,Havlíčka odvezli do brixenského vy-

hnanství a závěrečná kapitola obou koryfejů českého obrozeneckého hnutí nabyla truchlivého finále.Tyl hrál po českých dědinkách a městečkách,jež ztěžka udržela divadlo při životě.Rodina se dostala do těžké situace.Ne- bylo doslova ani na chléb.Posledním výdechem vlastenecké i lidské energie Tyla byl 22.duben 1856.Z posledních sil sehrál v Budějovicích hru o svém životě "Chudý kejlíř".Dne 11.června 1856 v Plzni krátce po stejném osudu K.Havlíčka Borovského zemřel.Plzeňský pohřeb se stal tichou demonstrací českého národa a lidé zpívali jeho "Kde domov můj",jehož text si v refré- nu doplnili:

             "...Na vavřínu spočíváš
             v klidném lůně věrné matky,
             zem posvátná domov tvůj!"



PD s portrétem,A.Popp 1887 Marianské nám. 114/1 (zde bydlel u V.K.Klicpery)