Josef Krasoslav Chmelenský

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

7.8.1800 Bavorov

2.1.1839 Praha

Pohřben na Olšanech


PD,přenesena ze starého domu

Vodičkova 701/34

Český básník,překladatel a kritik,kladoucí poprvé v českém umění důraz na vysokou uměleckost.Libretista první Škroupovy opery "Dráteník".Vydával čas. "Věnec",v němž zveřejňoval nové písně českých autorů.Mnohé zlidověly (např."Nad Berounkou pod Tetínem" s jeho textem a Zvonařovou hudbou).


"Zde žil a 2.ledna 1839 zemřel JUDr.Josef Krasoslav Chmelenský,spisovatel,manský a dvorský místosudí a úředník královny české".                   Text pamětní desky,znovu sundané 1995,protože byly zbourány domy


V místě domu,na němž byla pamětní deska,stával palác,v kterém měl Chmelenský podnájem.S přáteli Čelakovským a Kamarýtem sbíral po českém venkově národní písně,pohádky,pověsti,v nichž se uchovával český jazyk, vymetený po Bílé hoře z úřadů,škol,prostě z oficiálního života.Proto če- ština ustrnula na dialektech,čili nevyvíjela se.V úřadech,školách,ve vědě, umění,kde národ roste souběžně se světem,vládla němčina.

V roce 1773 byl tlakem osvícenství zrušen řád Tvaryšů Ježišova,čili jezuitů,jež tmářskou vírou zadržoval vědecký pokrok.Josefa II.roku 1781 patentem zrušil nevolnictví a vydal i toleranční patent,jenž umožnil ná- boženskou svobodu,kromě svobody Českých bratří,kteří zůstali zakázáni. Chmelenského generace byla generací pojungmanovskou,měla tudiž nač navazo- vat a posouvat český národní život i jeho umění o něco dál.Tehdejší české mládí hořelo touhou národu prospět a hrdě si přidávalo ke křestnímu jménu ještě jméno staročeské,aby demonstrovalo starobylost českého národa.Chme- lenský si připojil "Krasoslav" a "krása" jako obecný princip umění se opravdu stala rovněž jeho teoretickým zájmem.

Jeho rod pocházel z ukrajinské šlechty,ale po otcově smrti jej pří- buzní oškubali o poslední,co mu po otci zůstalo,byla prázdná kapsa.Přišel na studia do Prahy chud jak kostelní myš,jenom s představou,že s přáteli se budou věnovat českému umění a literatuře.Vystudoval práva a ve třiadva- cíti vydal sbírku "Básně".Měl nevšední šarm,chladnou logiku a lásku k umění.

V lavině vlastenců snad nebylo nikoho,kdo si nebrnkl o rým.Kdekdo rý- moval,ale jen vyvoleni básnili a mezi vyvolenými byl i Chmelenský.Byl "poe- ta natus" (rozený básník) a snad mu tuto schopnost předal otec,který bylů v Bavorově učitelem.

Když Krasoslav si začal vydělávat jako právník,byl už znám nejenom jako básník,ale i esejista,dramatik a teoretik,který se zamýšlí nad tím,co je umění.Co je báseň a čím se báseň odlišuje od řeky veršotepců.Už Jungma- nnův verš prozradil básníka,talent s vroucím cítěním jazyka jako tmelu my- šlenky.Chmelenský promýšlel,co je ono mocné v umění,aby mohlo mluvit k lid- skému srdci.

Chmelenský jako první v českém umění napsal teoretickou studii,kte- rou nazval "Slovo o kritice".Jaká má a musí být kritika a čeho se má přede- vším všimat.Aby báseň,divadlo,všechno ,co chce umělecky něco vyjádřit,musí to učinit "uměleckým způsobem!".Čili prvním hlediskem pro kritiku je posou- dit,zda báseň je básní,nebo jenom rýmotepectvím.Čili verše nesou nejenom obsahové sdělení,ale "poesii,krásu".Básně přítele Čelakovského mu takovými básněmi byly,protože koneckonců vyrostlay z talentů lidové poesie.Stejný umělecký požadavek Chmelenský kladl také na kritice.To jsou požadavky,jež v počátcích 20.století krásně a poeticky zdůvodnil F.X.Šalda.

V roce 1826 Chmelenský se spolu s hudebníkem a zpěvákem Škroupem do- hodli,že se pokusí napsat českou operu.Krátce předtím měla obrovský úspěch cizí opera v Praze.Chmelenský napsal libreto na staré téma zhrzené a pak šťastné lásky a nazval je "Dráteník".V den premiéry 2.února 1826 bylo Sta- vovské divadlo nabito,Škroup zpíval hlavní roli,nu a radost vlastenců ne- znala hranic.Byl to národní svátek.Po dvou letech přišli Škroup a Chmelen- ským s další operou "Oldřich a Božena",pak napsali "Libušin sňatek",ale ohlas zhasinal.Chmelenský překládal libreta cizích oper,z nichž zůstala na repertoáru velmi dlouho jenom slavná Mozartova "Kouzelná flétna".

Časopis českého muzea,Čechoslav,Česká včela,Květy,Vlastimil,to byla listy,v nichž Chmelenský tiskl své kritiky a studie o soudobém umění.Měl psát o čem.Ale souběžně už rašily větévky snivé a dramatické poesie roma- tismu.Ta nectila Čelakovského lidový rytmus.A k tomu se rozvíjel přidušo- ván zákazy a příkazy český společenský život.Chmelenský pro české zábavy připravil sborník "Věnec ze zpěvů vlasteneckých uvitý a obětovaný dívkám vlasteneckým".Sborníček obsahoval melodie českých muzikantů na verše če- ských poetů.Vydal jej v letech 1835-6.V letech 1837-39 pokračoval Fr.Škroup. Aby si dnešní samozřejmost představila ,v jakých podmínkách se rodilo české umění a čeký život,stačí uvést výrok ředitele policie hr.Sedlnického z Víd- ně,že nacionální spolčování je předstupněm revoluce.

Chmelenský oživoval národní proud rovněž almanachem "Kytky čili dar umění a zpěvu" na rok 1836-38 s hudbou bratří Škroupů,Tomáška,Rozenkranze, Kittla a jiných muzikantů (např."Růže tetínská čili Nad Berounkou pod Tetí- nem" aj).V roce 1836 Chmelenský poemu K.H.Máchy "Máj".Dva roky před smrti jel s úředním posláním na Moravu a do Slezska a vydal sbírku "Poputníci či- li písně cestujícího" a "Kvítí polní z Moravy a ze Slezska" a Slezané jsou mu vděčí,že jako první upozornil Prahu na krutou gemanizaci slezských Čechů.